K letošním oslavám Fr. Palackého. Zdá se, že Františka Palackého bude vždy velmi často vzpomínáno nejen jako historiografa, nýbrž i jako politika. Ale jen málokdy bude připomenut jeho význam v oboru historie práva. A přece jeho zásluha na tomto poli je jistě ne menší. Nelze ani dobře doceniti význam jeho studií, byť podléhal romantismu své doby. Dovedl se však vždy tak vysoko povznésti, že pronikl i při nedostatečných prostředcích a nevyhovujících studiích předcházejících i nejtěžší problémy. Když nyní po značném odstupu časovém revidujeme na příklad jeho práce vydavatelské, jimiž nám poprvé zpřístupnil prameny právnické, třebas bychom měli dnes možnost kriticky a mnohem dokonalejšími prostředky pracovati na edicích, není možno vytknouti Palackému skutečné chyby, nýbrž jen nedostatečnost prostředků. Stejně tak je tomu při posuzování jeho prací historicko-právních. V těchto nedostatcích však nemůže býti odsuzován Palacký, nýbrž jest se obdivovati jeho geniálnosti jíž skoro s holýma rukama řeší problémy nejtěžší, že může se odvážiti dokonce vysloviti celé hypotésy jako o kolonisaci neb zakládání měst. Doba dala velikému geniu za pravdu: doplnila a zlepšila, snad i vyjasnila řadu problémů, avšak práci Palackého zamítnouti nemohla.
Ča.