Dr. Ant. Hobza: Poměr mezi státem a církví. Třetí změněné vydání. Praha 1925 (vyšlo až v lednu 1926). Nákl. vlastním, v komisi Všehrdu. Str. 232. Cena Kč 45—. — Na žádost Všehrdu, který neměl pro své členy vhodnou příručku ke studiu státně-církevního poměru a jak autor předmluvě uvádí, také na častá přání z kruhu mirmofakultních, odhodlal se prof. Hobza vydati znovu své dávno rozebrané dílo. Kniha tato je jediná svého druhuu a třebaže její nekompromisní, přímé hledisko by nebylo schvalováno se všech stran dnešního politického života, řadí se do nejlejiší právnické literatury české, k Tilschově Všeobecné části občanského práva, Randovu Vlastnictví atd. Je v ní obsažena jednak část historická a theoretická stať o poměru církve k modernímu státu, jakož i přehled forem odluky; toto je téměř nezměněným otiskem z předešlých vydání. V tomto vydání přibyly statě o nových konkordátech (polském a bavorském), jakož i nynějším stadiu odluky. Jako nejlepší system odluky uznává autor system ruský, ovšem pochybuje, zda tak náhlý přechod úpravy konfesních otázek bude na prospěch celé myšlence moderního církevnictví v Rusku. Zdá se, že soustava tak radikální ustoupí jistě co nejdříve některému systému kompromisnímu. Nejnovější partie přirozeně nejvíce zajímají; pravým požitkem bude začisti se do úplně nové části jeho díla: »Stát a církev v republice československé«. Při zřizováni nového našeho státu pokládalo se za samozřejmé, že mezi státem a církví bude zaveden stav odluky. V návrhu ústavy také to bylo. Ale při jednání o její uzákonění nastaly vážné potíže pro odpor kruhů konservativních, ustanovení o odluce nebylo pojato do ústavy a tak od provedení odluky v dohledné době, jak se zdá, je upuštěno. Ústavně zaručená rovnost konfesí nepřipouští nejen existenci státní církve, ale ani privilegia ve prospěch jedné nebo více církví. Ustanovení taková, praví autor, mají býti ústavním soudem prohlášena za neplatná.
Vadou právního života ve věcech církevně-státních byla jistě nesjednocenost zákonů. A i po převratě byly vydávány zákony, jež neplatily pro celé území. Velký pokrok v této věci učinil nový mezikonfesní zákon z 23. dubna 1925, o němž prof. Hobza velmi podrobně referuje. Text knihy končí dvě kapitoly; jedna týkající se čsl. republiky: »Vládní praxe a politický vývoj« a druhá všeobecná: »Budoucnost poměru mezi státem a církví«.
Po vlastním textu knihy následují velmi cenné dokumenty a to znění rozlukových zákonů francouzských, konkordátu bavorského, polského a j.
Za nejlepší část knihy považujeme partii theoretickou o nutném poměru mezi moderním státem a církví, jež třebaže velmi známa, není stále ještě patřičně doceněna a má nepomíjející hodnotu, byť směr událostí bral se kterýmkoli směrem.
Po přečtení Hobzovy knihy uvědomí si čtenář neuvěřitelné faktum, že za dva tisíce let stát valně nezlepšil své mocenské postavení vůči církvím. Autor pochybuje vůbec o nějakém ideovém základu československé konfesní politiky, ale musíme na druhé straně přiznati, že vzorného státu, v němž by spravedlivě, bezkompromisně a úspěšně byla provedena naprostá odluka, není. A to je věc nejsmutnější a nejpolitováníhodnější ve všech směrech.
—ibl—