Kandidátní listiny a jazykový zákon. V pražském kraji dostali jsme úředně doručeny kandidátní listiny, z nichž kandidátní listina do poslanecké sněmovny č. 6 byla označena: Kandidatenliste der Deutschen Nationalpartei für die Wahl in das Abgeordnetenhaus für den ersten Wahlkreis, listina č. 9; Kandidatenliste der Deutschen sozialdemokradatischen Arbeiterpartei für die Wahl in das Abgeordnetenhaus für den ersten Wahlkreis, listina č. 27: Kandidatenliste der politischen Partei atd. Vždy následující jména kandidátů a pak razítko: Krajská volební komise v Praze. Obdobně tomu jest u kandidátek do senátu. Až na zmíněné razítko úřední ani slova v jazyku československém, státním oficielním československé republiky. Podle mého názoru nebylo postupováno ve smyslu § 2. zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. Krajská volební komise jistě jest orgánem, na níž se vztahuje i ustanovení právě citovaného zákona. A tu pokud činnost její se vztahuje na obvod, v něm nelze vůbec uplatniti jazykových práv menšin nutno přijímati podání a vyřizovati v jazyku pouze československém Pokud by se snad mohlo argumentovati, že v obvodě krajské komise volební pražské jsou také soudní okresy s obyvatelstvem nad 20% německým, čemuž tak není, pak bylo nutno úřadovati, a úřední vyřízení vydati také v jazyce menšiny, to znamená, kandidátní listiny německých stran měli se voličovi dostati do rukou česky a německy, nikoli pouze v jazyce menšiny. Neboť úprava kandidátních listin a jejich vydání jest nezbytně aktem úředním (srv. § 25. řádu volení do poslanecké sněmovny). Praxe opačná odporuje jazykovému zákonu, a jest prejudicem pro stále odkládaná jazyková nařízení, nebo snad má býti předzvěstí změněného kursu vůči jazykovým menšinám? dnk.