Československý obecný zákoník občanský a občanské právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zpracoval a uspořádal univ. docent JUDr. František Rouček. Komentovaných zákonů čs. rep. vydávaných Kompasem sv. XVI. — V Praze 1926. —Část první. Stran 1759. — Cena 140 Kč. — Část týkající se práva Slovenského, respektive práva dosud na Slovensku platného, sestavil ministerský rada JUDr. Julius Karmán. — Kompas ve svojí sbírce vydal objemné dílo: vydání textu občanského zákoníka. O právu platném na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, obsahuje dílo u jednotlivých paragraf rakouského občanského zákoníka z roku 1811 poznámky o závaznosti jeho na Slovensku, po případě z jiných zákonů uherských příslušnou materii, v dodatku pak zvláštní zákony uherské. Dílo obsahuje textové vydání rakouského občanského zákoníka se všemi dodatky nastalými během století, co zákon jest v platnosti, v dodatcích pak řadu zákonů doplňujících ustanovení kmenového zákona. Jsou to v každém vydání se objevující zákon o provozu automobilů, železnic, zákon o nezbytné cestě, výňatek z konkursního řádu, odpůrčí řád, zákon o právu původcovském, o právu stavby, o obchodních pomocnicích, o zbavení svéprávnosti, zákony o poměrech církevních, zákon o lichvě, o obchodech splátkových, o svátcích, o státních hranicích, o zrušení šlechtictví, titulů a řádů, atd. počet těchto dodatkových zákonů dosahuje ve vydání Roučkové počtu. I.VII, čímž se rozsah knihy velice zvětšil, což má však na druhé straně nevýhodu v malé jaksi praktičnosti knihy.
Text občanského zákoníka jest překládán vydavatelem, jenž držel se pokud to bylo možno, publikací komisi pro reformu občanského zákoníka, specielně pry komisí, v nichž byli referenty Dr. Jan Krčmař a Dr. Emil Svoboda; ostatních prací prý překladatel užíval méně, ačkoli pokud nám známo, i v těchto komisích byl vypracován překlad, pokud komise na znění paragrafu ničeho nezměnily, velice pečlivý a pěkný. A také na několika místech se nám zdá, že překlad komisních elaborátů jest přiléhavější. Originál občanského zákoníka jest stručný, a koncisní, a komisní překlady se ho snažily napodobiti: překlad Roučkův jest mnohdy obšírný na úkor jasnosti dikce. K jednotlivým paragrafům jsou přičiněny rozsáhlé poznámky a to jak odkazem na jiná ustanovení občanského zákoníka, tak na zákony jiné. Dodatky tyto jsou ještě rozmnoženy citováním literatury příslušného případu nebo poměru Se týkající. Dodatky tyto jsou mnohdy tak rozsáhlé, že jest to až na úkor přehlednosti díla. Již u Manzových vydání (posledních) bylo si často stěžováno na přeplněnost publikace různými dodatky. ač v těchto vydáních často jednotlivé normy se citovaly jen užitím příslušného zákonného místa. Roučkovo vydání ve chvályhodné snaze učiniti vydáni co možno nejúplnějším cituje obšírně normy i jen trochu příbuzné. Tím jen pouhý občanský zákoník zabral na 1200 stran. což již representuje knihu obšírnou samo o sobě. Práce autorova v tomto směru byla jistě velice pracná a obtížná, myslíme však, že některé vzdálenější předpisy mohly se shrnouti do zvláštního svazku, ačkoli jinak uvádění všech třebas vzdálených norem nemůže býti věci na škodu. Částečně nás autor zklamal ve věci rozhodnutí. Otázka rozhodnutí jest kapitolou samo pro sebe. Jisto jest, že zákon sám v § 12. zakazuje používati rozhodnutí v jednotlivém případě vydaná na případy jiné. Neméně jisto však jest také, že vlivem toho, že téměř každá věc může se dostati k jediné instanci (aspoň v zemích českých), která má rozhodovati stabilně a říditi se stejným právním názorem ve všech obdobných případech, které jí budou předloženy k rozhodnutí, budou míti rozhodnutí nejvyššího soudu velkou cenu faktickou. Nikoli však kasuistika rozhodování, jež může býti velice snadno v různých předpokladech na pohled stejného případu různá, nýbrž právní názor nejvyšší instance jest to, co činí rozhodnutí nejvyššího soudu vyhledávanými. Judikatura našeho nejvyššího soudu byla v popřevratových dobách často nestálá, a velká debata byla vedena o příčinách toho. Není naším úkolem věc tu rozpřádati, sluší však ukázati na to, že pro praxi má význam vyjmutí právního názoru z jednotlivých rozhodnutí nejvyššího soudu. Na tuto práci nutno míti, abych tak řekl, zvláštní cit. To jest příčinou toho, že Scheyovo vydání bylo tak v praxi oblíbeno. Vydání Manzovo mělo podáno několika slovy vždy mínění soudu na právní názor ve věci. Obáváme se, že autor našeho vydání občanského zákoníka mnohdy široce vykládal obsah skutkové podstaty rozhodnutí, aniž by několika slovy snažil se vystihnouti právní názor jeho. Jinak jeho snaha jest však chvályhodná, a vyčerpání všech rozhodnutí a pramenů pro komentář nutno oceniti, třebas že někde by osvětlení věci sneslo větší počet rozhodnutí.
Specielně v dodatkových zákonech, jako v zákoně o ručení z provozu železnic, automobilů v odpůrčím řádě, v zákoně o obchodních pomocnících, jest značná judikatura, která autorem bohužel zůstala nezpracována.
Dodatky jsou velice četné a obsáhlé, a dotýkají se sebe vzdálenějších materií občanského práva. V tomto směru jest vydání pokud možno úplné. Stalo se však, že v dodatcích byly uvedeny i normy mezi tím zrušené. Tak zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 277 Sb, z. a n., spolu se zákonem ze dne 25. května 1868, č. 49 ř. z., jenž také na několika místech v komentáři jest uváděn, byl výslovně zrušen § 18. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb. z. a n., kterým byla látka o vzájemných poměrech náboženských vyznání a otázkách souvislých zcela nově upravena. Zákon tento nebyl však uveden vůbec. Rovněž byl opominut zákon ze dne 8. července 1925, č. 172. Sb. z. a n. o letectví, (jeho kapitola VII. o náhradě škody).
Naproti tomu však máme za to, že v textovém vydání se nedoporučuje vyškrtnouti vůbec zákonnou normu, jež výslovně zrušena nebyla, která však byla snad nahrazena normou novou, nebo změněna mlčky. Vydavatel si v tomto ohledu nepočíná důsledně: někdy ustanovení takové škrtl vůbec (viz § 3 zák.), jindy je ponechal (viz § 97 o obhájci manželství, a j.). Ustanovení výslovně zrušená, pokud zasahují do textu paragrafu, doporučovalo by se příslušné označili (jako u § 104, 105, 107 o 132 o funkci duchovních při dobrovolném rozvodu). Jestliže pak výslovně zrušená ustanovení se ani v poznámce neoznačí, může to vésti k omylu, jako u § 131, kde trestání na těle bylo zrušeno zákonem z 15. listopadu 1867, č. 131 ř. z.
Pokud výslovně zrušená ustanovení byla nahražena obdobnými ustanoveními jiných norem, vyžadovala by přehlednost, aby hned na příslušném místě nové znění normy bylo uvedeno. Tak zrušený § 66 zákona občanského byl nahražen č. 3, § 25 zákona ze dne 22. května 1919, 320 Sb. z. a n. a pod.
Obdobně původní znění § 543 obč. zák. bylo výslovně změněno č. 2 uvedeného zákona.
U § 602 opomenuto bylo uvésti důležitý dvorní dekret ze dne 25. června 1817, č. 1340, podle něhož dědické smlouvy mohou o celém jmění kromě manželů uzavříti také snoubenci.
Jest však nesporno, že při tak rozsáhlém díle, jaké představuje Roučkovo vydání, není možno zvládnouti tak úžasnou materii do úplné dokonalosti. To co autor podal, buduje bez předchůdců a sám, přesahuje samo o sobě průměrné síly jednotlivce. Přednosti díla jsou pokud možno vyčerpávající důkladnost v sebrání materie, kterou praxe potřebovala.
Dílo bohužel ve vazbě bylo rozděleno na dva svazky nesouměrné velikosti a nesouměrné látky. Doufáme, že při příštím vydání vydavatelstvo toto nemilé opomenutí napraví tím, že zákon by byl svázán ve svazku jednom, a dodatky ve svazku druhém, nebo že by aspoň druhý díl počínal od paragrafu 859 (Obligace). Při tomto vydání byla dokonce jedna kapitola zákona rozdělena do dvou svazků.
Občanské právo jest jaksi základem vzdělání praktického právníka, neboť řídí pravidelný život každého obyvatele státu. Pěkná vydání textu zákona nyní máme. (Studijní vydání vydal, jak známo, »Všehrd«). Doufáme, že literatura česká bude obohacena také brzo pěkným výkladem systému občanského práva. Jistě k tomu přispěje unifikace občansko-právních ustanovení pro celou republiku.
dnk.