Mayr-Harting a počet členů N. S. Pan prof. a senátor Mayr-Harting je jistě z nejvýznamnějších hlav našich Němců jak v právní vědě tak i v politice. Proto je jistě dvojnásob legitimován, aby psal rozmanité »Briefe aus Tschechoslowakei« do říšskoněmeckých právnických časopisů, již proto zdá se býti k tomu legitimován, že dopisování do vážných a vědeckých cizozemských časopisů přece jen předpokládá pevnou basi značné kvantity vědomostí o předmětu dopisování. Pan profesor a senátor Mayr-Harting však napsal také do berlínského Deutsche Juristenzeitung (roč. 30. (1925), 12 Heft, str. 947) situační dopis, obvykle kverulantského obsahu, z jehož pestrého pêle-mêle na sebe upozorní jen jedno místo: Die Geschäftsordnungen des Abgeordnetenhauses und des Senates — die Verf. hat ein Zweikammersystem vorgeschen, das wenig glücklich genannt werden muss, weil beide Kammern, abgesehen vom dem höheren Alter für Wähler und Gewählte des Senates, nach denselben Grundsätzen gewählt werden, so dass der Senat mit seinen 250 Senatoren nur ein verkleinertes und darum überflüssiges Abbild des Abgeordnetenhauses mit seinen 500 Abg. darstellt — gestatten n. s. w. Pan prof. a senátor Mayr-Harting je tedy přesvědčen, že máme 500 poslanců a 250 senátorů. Nic mu nevadí, že § 8 úst. listiny určuje počet poslanců na 300 a § 13 úst. listiny počet senátorů na 150. Tisková chyba? Správně vystižený poměr 1:2 pro počet členů obou komor tuto možnost téměř vylučuje. Kdybychom p. professora přece mohli omlouvati, řekli bychom spíše, že schůze senátu, jehož je členem, jsou tak řídce navštěvovány, že plenární počet upadl dokonce i u samých členů — v zapomenutí. Anebo nejde o přehlédnutí, nýbrž nechce spíše Mayr-Harting na mezinárodním fóru dosáhnouti jiného účinku? 750 professionálních takřka, dobře placených zástupců lidu by byl jistě velmi nadbytečný počet na malý poměrně stát!