Dr. Rudolf Rauscher: Volební kapitulace a korunovační reversy panovníků ve střední Evropě. — Bratislava. 1925. Právnická fakulta university Komenského. Knihovna sv. 9. — 8 Str. 155. — Nelze upříti, že bratislavská, fakulta pokračuje ve vydávání své knihovny velmi rychle a čile. Může hovořiti směle o svém úspěchu, jestliže letos vydala tři díla (posmrtné vydání Heyrovského Procesu, práci Rauschrovu a Boháčkovu), jimiž vesměs dobře jsou vyplněny stále příliš citelné a zející mezery v naší právnické literatuře. Také práce Rauschrova zpracovává dosud novinu v našem badání o právu středoevropském a sice otázku volebních kapitulací a korunovačnich reversů. Je pracována na podkladě četných pramenů a hojné literatury, jichž seznam a spolu i ocenění autor podává jako úvod. Na to rozvrhuje se celé pojednání na tři kapitoly, v nichž zprvu pojednává se o pojmu kapitulace a reversu a jejich vývoji, pak řeší se formálni otázky jejich a konečně rozbírají se po stránce vnitřní, obsahové.
Volební kapitulaci autor definuje jako smlouvu mezi nastupujícím panovníkem a mezi osobami, které se účastní při nastoupení panovníka na trůn jako volitelé neb jako zástupci lidu a později země, o formě budoucí vlády panovníkovy. Rozdíl mezi kapitulací je dán tím, zda jde o monarchii převážně dědičnou neb volební. Také vývoj volebních kapitulací a korunovačních reversů je velmi zajímavý a jak jej sleduje autor, je zřejmo, že tu jde o instituci v pravém smyslu slova evropskou, která vděčí svůj vznik charakteristickému smísení volby panovnické s právem dědickým. S prvky souhlasnými setkáváme se stejně u nás jako v Anglii a naopak zase v Uhrách atd. Že zejména u nás jsou kapitulace stylisovány a zaváděny podle vzorů cizích, je jasno a snad také i ta okolnost, že nemáme bližších zmínek o podmínkách, které byly kladeny českým panovmkům do Jana Lucemburského, mluví o recepci zřízení zahraničního ve XIV. stol. Ovšem zvláštní poměry vyvolané v našich zemích válkami husitskými, proměňují i volební kapitulace podle konkrétního případu, ale základ, jasně ukazující shodu s jinými kapitulacemi a korunovačními reversy zahraničními, potvrzuje nepochybně spojitost. Rauscher probírá ve výstižných charakteristikách tyto instituce podle jednotlivých teritorií a věnuje také pozornost i kapitulacím papežským a podle nich koncipovaným kapitulacím viskupským.
Vývoj volebních kapitulací a korunovačních reversů lze nejlépe sledovati na vývoji jejich vnější stránky a proto také zcela správně autor věnoval jejímu rozboru zvláštní kapitolu. V kapitulacích jak světských, tak duchovních je patrno dělení na dvě části, v nichž první obsaženy jsou články potvrzující dosavadní nabytá práva šlechty a v druhé pak se mluví o požadavcích veřejných. Tyto analogie mezi jednotlivými kapitulacemi nejsou podmíněny pouze shodným vývojem trůnního práva ve střední Evropě a také nerozhoduje, že obdobně jsou stylisovány kapitulace téhož panovníka vycházející z téže kanceláře královské jako Vladislavova pro Čechy a pro Uhry a podobně i Ludvíkova, nýbrž rozhoduje tu podoba zcela formální a tedy diplomatická. Všechno ostatní, potvrzování panovníkem, publikace jejich a p. jsou shodny. Je jisto, že jejich forma se zdokonalovala pozdějším vývojem, protože první a nejstarší typy nesou ještě zjevné známky způsobu, jak vznikají, totiž odpovědi na otázku, čili vlastně jsou protokolem o jednání stavů s králem (tak zejména české). Naproti tomu vyvinutý formulář na př. kapitulací německých má již všechny diplomatické znaky listiny a protože obsahují jednostranný slib panovníkův, jsou také v nich obsaženy jen povinnosti panovníkovy, teprv v pozdějších dobách objevují se i poznámky o jiných věcech, zvláště výhrady stavů. Proto v textové části publikační (nikoliv referující) oznamuje se povšechně slib panovníkův, který se v disposici podrobně specifikuje. Tak se vyvinul z pouhého slibu panovníkova, který zprvu byl jen písemně potvrzován, zvláštní institut dokonalý a perfektní. Bylo si proto přáti, aby v této kapitole snesený materiál byl zhodnocen se stanoviska historicko-diplomatického. Autorovi se podařilo sebrati doklady skoro ze všech zemí evropských, nejen středoevropských a bylo by bývalo vhodno, kdyby ještě nadto kontraposicemi významněji byla oceněna látka tu nahromaděná.
Konečně v poslední části své práce autor probírá vnitřní stránku kapitulací a korunovačních reversu a výstižně je charakterisuje, že upravují postavení panovníkovo ve státě a jeho kompetencí ve stavovské ústavě. I po stránce obsahové jsou si kapitulace států střední Evropy podobny a tak i v tomto hodě je zřejmý stejný původ, stejný pramen. Nelze skutečně litovati vynaložené námahy autorovy k vysvětlení tak zajímavé instituce evropského významu, jako jsou kapitulace a korunovační reversy a bylo by si přáti, aby jako doplňkem a vysvětlivkami byly vydány tyto kapitulace, často čerpané Rauschrem z pramenů a literatury těžko dostupné, na podkladě diplomatickém a kritickou metodou, aby tak jako argumentum ad oculos vynikla jejich vzájemná podoba.
Ča.