Josef Šusta: Světová politika v letech 1871—1914, 2. Trojspolek a francouzsko-ruská aliance. — Praha. 1925, Vesmír. — Dějiny nového veku. 8. — Str. 300. — V novém díle práce Šustovy se stále víc a více přibližujeme k přítomnosti. Není sporu, že právě pro právníka má takovéto zpracování, zvláště pochází-li z péra tak povolaného, význam veliký a s radostí je vítáme i také proto, že pokračování na sebe, jak jinak bývá u nás zvykem, nenechává dlouho čekati. V prvním díle skončil autor kongresem berlínským a navazuje v pokračování ihned na jeho dozvuky v první kapitole. Líčí poměry v Německu za vševládného Bismarka a všímá si hojně otázek hospodářských (gründerství, krach r. 1873 a p.), naproti tomu pak vystoupení reakce, nezdar v kulturním boji a přechází k poměrům ruským, kde ruská politika byla zaměstnána událostmi na Balkáně, zejména okupací rakousko- uherskou v Bosně a Hercegovině. Rakousko také zesiluje svůj vliv na Balkáně proradou srbského krále Milana na vládě a národu, kterého úplně odevzdal v područí moci urputně nepřátelské všemu slovanskému.
Nato v druhé kapitole nadchází autoru úkol vylíčiti vznik Troj spolku. Všímá si nejprve mocenského seskupení na západě Evropy. Charakterisovav vývoj politických stran ve Francii a její úplný příklon od konservatismu k radikalismu, probírá otázku tunisskou, v níž setkala se Francie se zájmy italskými, kdež obsazení Tunisu Francií rozhodlo definitivně, kterým směrem má se bráti politika italská. Tak došlo ke smlouvě o Trojspolku 20. května 1882 ve Vídni. Ale k dosažení cílů vytčených Bismarkem bylo stále ještě daleko a proto Šusta obrací se ve svém líčení k vypsání poměrů ruských a balkánských, aby byl obraz tehdejších poměrů evropských úplný.
Souběžně s těmito událostmi šlo i mimo Evropu o věci nemenší důležitosti a jimi se zabývá kapitola třetí. Jde tu o dělení Afriky; politiku anglickou opanován byl tento zemědíl dokonale, spíše cestami diplomatickými. Ovšem i ostatní mocnosti evropské a dokonce i Německo snažilo se pevně se uchytiti v Africe, přes veškeren odpor zejména Anglie.
Ale i v Asii zavdaly snahy evropských velmoci střetnuvších se svými tužbami na témže území popud k ostře vyhraněným sporům, o nichž pojednal autor v kapitole čtvrté. Čína je střediskem těchto konfliktů, kde západnický duch a veškeré novodobé snahy narážely stále na tuhý odpor vžitého imperialismu a konservatismu. Ale i na jiném místě, v Afganistanu dochází ke konfliktu Anglie a Ruska posunujícího své hranice do Zabajkali. Autor do této kapitoly, chtěje jasněji vysvětlit! situaci v Anglii, zařadil sem i odstavec o snahách Irčanů za samosprávu, třebas podle titulu kapitoly do ní nejméně patří.
A podobný způsob zachoval Šusta i v předposlední kapitole páté nadepsané »Bulharská krise«, v níž nejen vylíčil, jak bolestně se rodilo Bulharsko, jakož i v druhé části této kapitoly, která ztěžka podléhá titulu, vypsal osud snah francouzských po revanchi Německu, intrik Bismarkových vůči Rusku zejm. pověstný Rückversicherungs vertrag z r. 1887 mezi Německem a Ruskem i konečně rozčarovaní ruského cara a hledání nového spojence ve Francii.
Příhodná doba k uzavřeni aliance rusko-francouzské brzy však nenadešla. Na obzoru politickém se ukázal nový vlivný činitel, zřejmé konkurující s velkým kancléřem. Starý německý císař byl vystřídán na necelých sto dní vlády churavým a vlastně umírajícím synem Fridrichem III., na jehož smrt skoro doslova čekal jeho syn Vilém II. Osobnost tohoto nového samovládce vystupujícího s odměřenou pósou vypočítanou na vnější efekt se nutně musila záhy střetnouti s Bismarkem. Pádem Bismarkovými rychle se změnila tvářnost říše Německé a s ním padly poslední naděje, že by snad kdy došlo ke skutečnému spolku mezi Německem a Ruskem, jež naopak poutalo čím dále, tím více finanční pouto k Francii. Zároveň pak obnovení smlouvy o Troj spolku bylo posledním signálem k smlouvě francouzsko-anglické, takže počátek roku 1894 značí definitivně rozpoltěuní dvou světů evropských, slovansko-románského protigermánskému a tím i řadu příčin k budoucím konfliktům.
Není snadno vylíčiti světovou politiku doby nedávné jedním dechem. Tím poutavější jsou pro stati, kde autor dovedl svésti celou mnohotvárnou fluktuaci novodobého života v jeden směr, zvláště kde navazuje na hospodářské problémy. Nalezneme v něm stejně odstavce pojednávající o kulturním boji, klerikalismu jako antisemitismu, nebo krachu vídeňském, panamském atd. Není tedy divu, jestliže snad někdy prudší spád dějin nedal se postihnouti pérem a proto si vysvětlíme ony leckdy velmi rušivé skoky anebo násilná navázání jednotlivých líčení, jež v tomto díle vystupují okázaleji a zřejměji. Zajisté že by nemohlo vaditi rozvržení na jednotlivé a hojnější kapitoly. Nelze však toho přímo vytýkati, tím spíše, že v knize Šustově v naší literatuře jedinečné, se nám dostává práce nejen obsáhlé, nýbrž i velmi hledané. Ča.