Jednací řád nejvyššího soudu.

Obdrželi jsme připiš ohledně jednacího řádu nejv. soudu, z něhož uvádíme:
Nejvyšší soud v Brně zřízen byl zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 216 Sb. z. a n., jehož § 12 ustanovuje:
»Nejvyšší soud jest oprávněn plenárním usnesením si upraviti jednací řád; k jeho platnosti vyžaduje se schválení vlády.
Jím buďtež stanovena pravidla pro vnitřní úřadování a spolu rozřešena otázka, zda a kdy mají povolány býti senáty s více než pěti členy (§ 10), zejména plenární senát, aby se usnášely o určitých právních otázkách, pak co má nařízeno býti, aby se jednotně rozhodovalo a nálezy ustálily.«
Jak patrno, je důležitost jednacího řádu podtržena i tím, že k jeho platnosti je třeba schválení vlády. Rozhodování v plenárním senátě, závislé na jednacím řádu, dotýká se přímo existence celého našeho právního řádu, neboť jím se dosahuje nezbytné jednotnosti judikatury.
Nejvyšší soud však dosud jednacího řádu nemá. Existuje sice t. zv. »prozatímní jednací řád nejvyššího soudu« podle presidiálního výnosu ze dne 6. prosince 1918, čís. pres. 50, avšak tento jakýsi »domácí řád« nejen, že neodpovídá dnešnímu organisačnímu a právnímu stavu (viz »Právní prakse«, roč. 1., str. 79 a 112), avšak jest podle cit. § 12 zák. č. 216/1919 neplatný.
Jednacího řádu nejvyššího soudu dotklo se ustanovení § 8 novely č. 161/1936, kde sice o jednacím řádě se nemluví, avšak výslovně se vytýká, že vykonávání soudnictví v občanských věcech právních u nejvyššího soudu jest stanoveno zákonem o nejvyšším soudu, jehož podstatným ustanovením jest právě § 12, týkající se jednacího řádu.
Nejvyšší správní soud publikoval svůj jednací řád vládní vyhláškou ze dne 16. července 1937, č. 191 Sb. z. a n. Dvacáté výročí trvání republiky jest vhodnou příležitostí, aby nejvyšší soud také se usnesl na platném jednacím řádu dle zákona č. 216/1919.

Citace:

Jednací řád nejvyššího soudu. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 7, s. 232-233.