Dolarová doložka.

Nejvyšší soud publikoval ve své úřední sbírce v poslední době rozhodnutí, jež naznačují, že výklad nejv. soudu o dolarové doložce se již ustálil. Jsou to rozhodnutí, týkající se pachtovní a nájemní smlouvy:
Sb. č. 16416 (ze dne 17. října 1937). »Bylo-li zřejmým účelem doložky ustáliti jí hodnotu smluvního plnění (pachtovného) proti změnám, jež by v budoucnosti mohly nastati v hodnotě tuzemské měnové jednotky (proti jejímu znehodnocení a poklesu nebo jejímu zvýšení), nikoliv učiniti hodnotu plnění závislou na jakýchkoliv změnách poměru tuzemské měnové jednotky k dolaru, nemají pro plnění (výši) pachtovného významu takové změny v poměru obou měn, k nimž došlo z důvodů, jež nemají svůj základ v hodnotě tuzemské měnové jednotky, nýbrž v hodnotě dolaru.«
Sb. č. 16692 (ze dne 4. února 1938): »Výklad dolarové doložky v nájemní smlouvě. Při vyšetření pravé vůle smluvců jest přihlédnou ti k zjevnému účelu smlouvy a jednotlivých jejích ustanovení, k pohnutkám, které smluvce vedly a k okolnostem i předpokladům, z nichž vycházeli. Lze-li podle okolností s bezpečností souditi, že smluvci, chtějíce ustálení poměru vzájemného plnění pro budoucnost, zvolili dolar za měřítko plnění pro jeho stálost a že by nebyli umluvili dolarovou doložku, kdyby byli počítali s možností devalvace dolaru ve značné míře, nemá změna v relaci tuzemské měny k dolaru důsledkem devalvace dolaru vliv na výši ujednaného nájemného.«
Stejného řešení doznala otázka dolarové doložky v nepublikovaném rozhodnutí nejv. soudu ze dne 21. ledna 1938, č. j. Rv I 1595/36, týkajícím se renty; žalobce domáhal se zaplacení diference mezi smluvenou výší důchodu a částkou, kterou mu žalovaný vyplatil s odvoláním se na dolarovou doložku, ve které byl kursový poměr dolaru stanoven 1 : 34, kdežto v den výplaty důchodu činil kursový poměr jen 1 : 24. Kraj. soud civ. v Praze žalobě vyhověl. Vrchní soud vyslechl znovu svědky a žalobu zamítl. Nejv. soud obnovil rozsudek 1. instance s tímto odůvodněním: V odstavci 5. kupní smlouvy stanovena byla povinnost žalovaných poskytovati prodavateli nemovitosti V. B. roční důchod 16000 Kč po dobu jeho života, »a to na podkladě dolarové klausule 1 : 34 hodnoty dnešní koruny československé«.
Již z této doložky samé a také z provedených důkazů je zřejmé, že prodavateli B. šlo o to, aby hodnota jeho ročního důchodu byla pokud možno ustálena pro budoucnost tak, aby dostal v budoucnosti vždy nejméně to, co by hodnotou odpovídalo hodnotě smluvené částky v den smlouvy, jak byla vyjádřena tehdejší její relací k hodnotě dolaru. Tato snaha o ustálení hodnoty vychází také z toho, že měřítkem hodnoty měla původně býti cena dřeva, že však nakonec sáhnuto bylo k dolaru jako vhodnějšímu měřítku hodnoty. Není o tom pochybnosti, že o této snaze prodavatelově, a tedy o jeho úmyslu v této příčině věděla také strana žalovaná.
Je sice pravda, že tu výše důchodu B. byla spjata s osudem dolaru, lépe řečeno s relací kursovou obou měnových jednotek; než právě zcela jasný a také projevený účel doložky, totiž ustálení hodnoty plnění se strany žalovaných, odporuje tomu, že by za všech okolností měla býti rozhodující jakákoli změna v relaci hodnot bez zřetele k jejímu důvodu a jmenovitě také devalvace dolaru úmyslným zásahem vládní moci, na kterou žádná strana nepomýšlela a za daných okolností ani pomýšleti nemohla. Za určitých okolností mohla míti z dolarové doložky prospěch žalovaná strana, kdyby totiž ke změně relace kursů bylo došlo na peněžním trhu přirozeným vývojem věcí, s nímž strany mohly počítati a jmenovitě, kdyby ke změně došlo změnou hodnoty tuzemské měnové jednotky, to jest jejím zvýšením. V tom smyslu nelze tedy ani říci, že by byla doložka sloužila výlučně zájmům jenom jedné strany, totiž prodavatele B. Že pak tomuto šlo o ustálení hodnoty jeho nároku, je uznati za přirozené, když přece šlo o vymezení doživotního důchodu.
Z odstavce 5. kupní smlouvy je zřejmé, že předmětem smlouvy a také platidlem byla a zůstala tu částka určená v Kč a že relace dolarová byla tu jenom měřítkem k určení tehdejší hodnoty tuzemské měnové jednotky, že však jinak cizí valuta neměla býti předmětem smlouvy ani platidlem: podle toho mělo se prodavateli v budoucnosti dostati důchodu nejméně v téže hodnotě, jakou v době smlouvy představovala smluvená částka 16000 Kč, čemuž konečně nasvědčuje také ta okolnost, že tato částka jako výše smluveného plnění měla býti podle odst. X. kupní smlouvy vyznačena v pozemkové knize.

Citace:

Dolarová doložka. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 322-323.