NPD documents search: České právo, 10 (1928) - Vypověděl-li člen společenstva všechny své podíly.

Rozhodnutí nejvyššího soudu.

Vypověděl-li člen společenstva všechny své podíly dříve než zapsána byla ve společenstevním rejstříku změna stanov ohledně zvýšení členských podílů, není již povinen podíl svůj dle změněných stanov doplniti a stejně není také povinen k doplatku na vyrovnání schodku bilančního, nebуl-li, tento schodek zjištěn za rok, do kdу trvalo jeho ručení.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. října 1927 R I 503/27. Vrchní zem. s. v Praze R IV 405/26. Krajský soud v Liberci K 40/24).
Výrobní společenstvo s ruč. obm. zvýšilo usnesením valné hromady ze dne 27. února 1921 závodní podíl ze 200 Kč na 500 Kč. Na valné hromadě dne 4. června 1922 usneslo se družstvo na likvidaci a konečně dne 31. prosince 1924 byl nad jměním jeho vyhlášen konkurs. Konkursní soud schválil výpočet příspěvků, kterými mají přispěti členové společenstva k úhradě konstatovaného schodku usnesením ze dne 29. dubna 1926 K 40/24.
Rekursu občana P., který, ač popíral členství a tudíž i záruční povinnost, přece byl do výpočtu schváleného konkursním soudem zabrán do shora uvedeného usnesení konkursního soudu výpočet prostředků k úhradě schodku schvalujícího, rekursní soud vyhovil uznav, že členství stěžovatelovo zaniklo a že ohledně nestává suplementární a záruční povinnost.
Do rozhodnutí toho stěžoval si správce konkursní podstaty, leč nejvyšší soud dovolacímu rekursu jeho nevyhověl.
Důvody: Aby mohlo býti posouzeno, zda Pa postihuje vůbec záruční povinnost dle §u 76 zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. neb snad jen v míře obmezné, nutno řešiti tyto otázky:
1. Zda bylo po zákonu přípustné, aby se valná hromada dne 2. března (správně 27. února) 1921 mohla usnésti na zvýšení závodních podílů ze 200 Kč na 500 Kč.
2. Zda byl usnesením tím vázán i P.
3. Jaký vliv měla jeho výpověď na zákonnou a statutární povinnost Povu.
Stanoveni výše závodního podílu jest nezbytnou složkou společenstevní smlouvy (srov. § 5 zákona č. 70/1873: »Der Genossenschaftsvertrag muss enthalten« a k tomu č. 5).
§ 9 а), § 33, odst. 2. téhož zákona připouštějí změnu společenstevní smlouvy (stanov) zcela všeobecně bez jakéhokoliv obmezení na určité její součásti (§ 5), tedy také zvýšení závodních podílů. Při tom ovšem § 33, odst. 2. cit. zák. vyžaduje, aby byla změna usnesena kvalifikovanou většinou valné hromady, nemají-li stanovy co do této většiny jiného předpisu,
5 (srovn. Randa Handelsrecht II. díl str. 221 a Adler Clemens 2153 a 2169).
Práv členů, kteří pro zvýšení nehlasovali, není se tím nijak dotčeno, neboť přistoupivše za členy, musili si uvědomiti, že podle § 27 družst. zák. mohou vykonávati svá práva jen hlasováním na valné hromadě, tudíž také počítati s případnou změnou společenstevní smlouvy jim snad nevyhovující.
Usnesení valné hromady ze dne 27. února 1921, jímž byl závodní podíl zvýšen na 500 Kč, nevázalo však Pa, který té doby byl sice členem družstva, ale své podíly, vypověděl ještě před 29. březnem 1921, kdy usnesení valné hromady bylo zapsáno do společenstevního rejstříku a tím teprve stalo se účinným (srovn. rozhodn. č. 4798 sb. nejv. soudu).
Podle čl. 8. stanov přestává býti členem družstva, kdo vypověděl všecky podíly. Členství končí však v tomto případě teprve uplynutím správního roku, který se podle článku 28. stanov počítá od 1. ledna do 31. prosince. Přestal tudíž býti P. členem; teprve uplynutím roku 1921. Podle čl. 6. stanov ručí člen pro případ konkursu nebo likvidace družstva, pokud jmění družstva nestačí k vyrovnání jeho závazků ve smyslu §§ 76 a 78 zákona z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. mimo celým obnosem upsaných podílů ještě i dalším obnosem jednonásobným a podle druhého odstavce čl. 10. stanov trvá ručení ještě po celý rok následující po onom, jímž zaniklo členství. Ručební povinnost Pova trvala tedy do konce roku 1922 a vztahovala se podle § 78 zákona na všecky závazky družstva, které toto na se vzalo do dne vystoupení Pova, tedy do 31. prosince 1921.
Společenstvo usneslo se na valné hromadě dne 4. června 1922 na likvidaci a to jak z protokolu o valné hromadě vychází za příčinou sloučení s jinými dvěma výrobními družstvy.
Jak se likvidace vyvíjela, o tom nepodávají spisy žádného vysvětlení, že by však byl býval do konce roku 1922 zjištěn schodek, nekrytý jměním družstva a přikročeno k jeho repartici na jednotlivé členy, což u družstev s ručením obmezemým i za likvidace (tedy nejen v případě konkursu) dlužno připustiti (srov. judikát nejvyšš. soudu vídeňského č. 175 a rozhodnutí č. 4609, sb. nejv. s.) nebylo tvrzeno.
Konkurs byl však vyhlášen a tím zrušeno i družstvo (§ 36. č. 3. družst. zák.) teprve 31. prosince 1924, tedy dávno po zániku členství a ručební povinnosti Povy. Podle § 3 třetí odstavec nařízení ze dne 21. března 1918 č. 105 ř. z. jsou však k doplatkům po případě až do plné výše svého ručení (§ 76 družst. zák.) zavázáni členové společenstva, jichž ručení v době zrušení družstva ještě nepominulo.
Nelze tedy vymáhati doplatky ty ani na Povi. Ale ani zvýšené členské podíly nemohlo společenstvo na něm vymáhati i kdyby byl býval vázán usnesením valné hromady ze dne 27. února 1921, neučinilo-li tak do uplynutí doby ručební (srovn. rozhodn. č. 5057 ,sb. nejv. soudu). Pominul-li tedy i tento závazek již koncem roku 1922, nemohl oživnouti ani vyhlášením konkursu v roce 1924.
Bylo proto rozhodnouti, jak se stalo.
—r—.
6

Citace:

Vypověděl-li člen společenstva všechny své podíly.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1928, svazek/ročník 10, číslo/sešit 1, s. 13-14.