JUDr. Jaroslav Krejčí: Promulgace zákonů, její vztah k sankci, vetu, publikaci a k soudcovskému zkoumání zákonů. — Praha 1926. Nákladem »Vesmíru«. Stran 277. — Cena 50 Kč. — Obsáhlá tato monografie obírá se thematem, které v literatuře československého práva ústavního bylo dosud řešeno jen zřídka a i tu jaksi mimochodem, a které ani v doktríně rakouského práva (předpřevratového) nebylo předmětem bližšího zkoumáni. Promulgaci definuje autor jako »specifický prostředek, sloužící k zjištění a ověření, že projev vůle legislativy ve formě zákona byl učiněn skutečně cestou, kterou pro vznik zákonů předpisuje právní řád, a že zákonný text jest totožný s projevenou vůlí legislativy, čili že zákonný text jest autentický«. — Ve spisu tomto použil autor v podstatě téhož systému jako ve svém předchozím spise »Delegace zákonodárné moci v moderní demokracii«. Zkoumá totiž, jak instituce ta jest upravena v právu francouzském, německém, rakouském a posléze československém. Tento způsob umožňuje přehled po tom, jak instituce, jež jest předmětem spisu historicky se v tom neb onom státu vyvíjela, jak jest tamním právem upravena, má však jak se zdá tu nevýhodu, že tříští vlastně spis v několik monografických líčení, celkem dosti samostatných a jen volně spolu souvisejících. — A jako v onom spise buduje autor svůj výklad na podkladě bohatého aparátu literárního i judikatury, popřáváje mnohde až snad příliš místa citacím ze spisů autorů thematem tímto se obírajících. — Nejrozsáhlejší jest partie obírající se líčením práva francouzského, kde promulgace byla od konce 18. století předmětem zákonné úpravy, a úprava ta často měněna. Autor zabývá se podrobně historickým vývojem, uváděje vždy, jak staví se theorie vůči úpravě tohoto předmětu v té které době až dospívá k vylíčení stavu podle práva nyní platného. — Pro právo německé a rakouské rozlišuje stav, který nastal novými ústavami republikánskými, od stavu v době předchozí, obíraje se zejména obšírně theorií Labandovou a přihlížeje pro právo rakouské k změnám, které úprava oné instituce doznala za dosavadního vývoje rakouských ústavních poměrů.
Při řešení otázky podle práva československého, nemůže se ovšem autor opírati o zpracování tohoto problému v literatuře a řeší jej tudíž namnoze zcela samostatně, docházeje k tomu důsledku, že i podle československé ústavy existuje promulgace jako zvláštní instituce, vyplývající z práva presidenta republiky podpisovat zákony. V této partii zabývá se autor i některými otázkami československého práva ústavního s daným thematem úzce souvisejícími, jako jest zastupování presidenta republiky, význam ústavního soudu a j., řeše posléze otázku, pokud jsou soudy vůbec a ústavní soud zvláště oprávněny zkoumati platnost zákonů. Jedno vyplývá z tohoto spisu a materiálu v něm sneseného: Že těžiště problému neleží v tom, zda hlava státu jest oprávněna zkoumati, zda k zákonu došlo ve formách ústavou předepsaných, a v mezích ústavou daných, nýbrž zda přísluší soudům, právo zkoumati platnost i řádně vyhlášených zákonů, neboť u hlavy státu výkon onoho práva bude vždy záviseti na vzájemném poměru sil, a v použití jeho bude chtě nechtě spatřováno politikum, kdežto soudy skýtají záruku, že kontrola bude se díti výhradně na podkladě právních úvah.
je.