Všehrd. List československých právníků, 7 (1926). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 288 s.
Authors:
Dr. Josef Frič. 19. května 1926 bude tomu padesát let co zemřel Dr. Josef Frič, který uvedl na právnickou fakultu české přednášky a co jest ještě důležitější — přednášky o českém státním právu. V tom tkví jeho veliký význam.
Josef Frič narodil se dne 2. března 1804 ve Slaném, kde jeho otec byl krejčím. Dokončiv středoškolská studia vstoupil Josef Frič na pražskou přípravnou filosofickou fakultu, kde pod vedením Bolzanovým se vzdělával. Roku 1821 vstoupil na fakultu právnickou, kde byl roku 1827 povýšen na doktora práv. Touhou jeho již během právnických studií projevenou, bylo státi se zemským advokátem. Proto ještě v době svých studií vstoupil do kanceláře Dr. Jana Nejedlého, kterého častokráte zastupoval na jeho přednáškách o české řeči pro Němce, kterou četl na universitě. Tím získal si Frič, aspoň částečně, znalosti potřebné řečníkovi. Později pracoval Frič ve známé kanceláři advokáta Dr. Kaňky a tu již měl pověst obratného právníka. Není tedy divu, že již v r. 1837 zemským advokátem a zároveň byl jmenován justiciárem pro panství jinonické. Při soudním řízení tohoto panství užíval Frič češtiny jako úředního jazyka. V létech čtyřicátých význam Fričův pro naše národní hnutí tak stoupl, že jeho dům stal se skutečným střediskem českého života pražského i venkovského, ba dokonce Frič navázal styky s národním hnutím slovenským. Do téže doby spadají Fričovy překlady právnické, jmenovitě soudního a konkursního řádu a jiné. O dokonalosti díla svědčí, že Frič, pracovav s Dr. A. Štrobachem a K. J. Erbenem, opatřil svůj překlad dokonalým slovníkem česko-německým právnických termínů. Obojí, překlady i slovník, vydal svým nákladem. Dal takto aspoň nejzákladnější rysy české moderní právní terminologii. Překlady tyto vyšly v roce 1848.
Když v březnu 1848 bylo dovoleno doktorům práv vyučovati na universitě, byl to Frič. jenž první ujal se dne 5. června 1848 slova na právnické fakultě. On též, po přestávce v době bouří svatodušních, znovu zahájil a vytrval i v době Bachova absolutismu. Jediný česky přednášel až do roku 1861, kdy začal své přednášky Dr. A.. Randa. Když pak Dr. Fričovi byl dne 25. října 1861 udělen titul mimořádného profesora, s ponecháním advokátní praxe, nic již nestálo v cestě, aby byl zvolen za děkana sboru doktorů práv. Dovršiv 70 let, vzdal se profesury.
Ve svém praktickém zaměstnání vynikl nejen jako dovedný advokát, ale jako vzorný organisátor. On vypracoval návrh na revisi obecního řádu, pokusil se napsati návrh ústavy atd. Nejvíce však se zapsal do dějin našeho obrození úspěšným obhájením Karla Havlíčka před kutnohorskou porotou a pak obhajováním obce pražské proti »sedmašedesátníkúm.«. Ovšem Frič vynikl nejen v oboru soudního řízení, ale hlavně v přednáškách o českém státním právu, které četl hlavně od svého jmenování mimořádným profesorem. V tomto oboru nalezl též důstojného nástupce v osobě Dr. Jaromíra Čelakovského.
O oblíbenosti Fričově u posluchačů svědčí, že brzy po zahájení přednášek podali petici, aby předmět Fričův byl prohlášen za řádný. Žádosti bylo vyhověno jen potud, že frekventační a zkušební vysvědčení Fričova (podle studijního řádu z roku 1811 vydaná) mají »stejnou právní platnost a moc původní« jako vysvědčení řádného profesora.
jr.
Citace:
Dr. Josef Frič. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1926, svazek/ročník 7, číslo/sešit 8, s. 249-250.