Dovolateli nelze povoliti prozatímního opatření k zabezpečení procesních útrat složením jich k soudu.

E. H., jenž ve svém u zemského soudu v B. zahájeném sporu s M. V. v obou nižších stolicích se žalobou odmrštěn a k náhradě útrat obnosem 340 K 84 h odsouzen byl, podal odvolání a zároveň u soudu okresního v B. žádost za povolení prozatímního opatření složením řečených procesních útrat k soudu za účelem zabezpečení nároku na jich vrácení pro případ, že by soud nejvyšší jeho odvolání vyhověl.
Okr. soud žádosti té vyhověl oproti kauci 50 K s tím, že prozatímní opatření platiti má až do doručení rozsudku nejvyššího soudu, nejdéle do 1. května 1905 a to tím způsobem, že povolil
a) soudní obstávku ohledně nároku M. V-ové na vydání obnosu 340 K 84 h jí příslušícího, oproti depositivnímu úřadu následkem složení obnosu toho k soudu,
b) soudní uschování a uložení obnosu toho, když by při zabavení M. V-ovou vymoženém soudnímu vykonateli vydán byl. Zároveň bylo dožádáno exekuční oddělení téhož okr. soudu, aby obnos řečený, E. H-ovi exekučně odebraný, nebyl vydán M. V-ové, nýbrž převzat do soudního uschování.
Rekursu žalované M. V. zemský soud v B. vyhověl, návrh žalobcův na prozatímně opatření zamítnuv.
Důvody:
Rekurentka M. V-ová brojí proti prozatímnímu opatření prvním soudem povolenému
1. poněvadž vyšlo od soudu nepříslušného,
2. poněvadž jest též meritálně nepřípustným,
3. poněvadž schází mu podstatná náležitost §. 391. od. 2. ex. ř. a odůvodňuje tyto své body stížnosti takto:
ad 1. Měl prý návrh zajišťovací dle §. 387. odst. 1. ex. ř. podán býti u zemského soudu v Brně, jelikož u tohoto spor ve věci hlavní i exekuce se vedla.
ad 2. Není zde, dokud zaplacení obnosu, s nímž žalobkyně zvítězila, skutečně se nestalo, vůbec nároku na vrácení, tudíž ani podmínečného nároku; mimo to nemůže soudní obstávka býti povolena, jelikož zde žadatel a osoba třetí jednu osobu tvoří a nemůže peněžní obnos, kterýž by žadatel za obstávku soudnímu vykonateli složil, považován býti za movitost odpůrce strany ohrožené, tudíž ani její uschování a správa nařízena býti nemůže.
ad 3. Schází prý určení lhůty v §. 391. odst. 2. ex. ř. předepsané ku podání žaloby.
V bodech 1. a 3. stížnost důvodnou není. Neboť:
ad 1. Bylo dne 20. dubna 1904 jakožto dne podaného zajišťovacího návrhu exekuční řízení v záležitosti M. V-ové proti E. H. ku vydobytí pohledávky na útratách per 340 K u okr. soudu v B. již zavedeno, jelikož téhož dne usnesení zemského soudu B-ského, exekuci povolující, ze dne 19. dubna 1904 k tomuto okr. soudu došlo (§ 33. ex. ř.).
ad 3. Vytýkaná vada dle §. 391. odst. 2. ex. ř. nezakládá důvodu ku zrušení ani ku změně. Avšak vady takové zde ani není, poněvadž kdyby návrh zajišťovací jináče oprávěn byl, nebylo by třeba ani žaloby ani exekuce ku provedení nároku, jenž zajištěn býti má, ana změna ve stolici odvolací zrušení zavedené exekuce v zápětí by měla.
Částečně oprávněným jest však 2. bod stížnosti. Zajištění pohledávky peněžní, a o takovou jde, předpokládá především skutečné její trvání.
Návrh E. H. na vrácení předpokládá jakožto moment konstitutívní, že M. V-ové bylo zaplaceno. Dokud zaplacení se nestalo, není vůbec proti M. V-ové nároku, tudíž ani nároku podmíněného, a není proto ani zajištění žádající E. H. s to, aby svůj nárok na vrácení osvědčil.
Kdyby však i vzhledem na to, že u dlužníka odnětí obnosu za útraty per 340 K 84 h zřízencem výkonným jistotně očekávati lze, k nároku za navrácení nezbytný skutkový moment zaplacení jakožto prokázaný se považoval, scházelo by nicméně osvědčení nároku na vrácení, poněvadž žadatel o zajištění žádných okolností neuvedl, kteréž by oprávňovaly domnění, že třetí stolice dovolání vyhoví. Konečně nelze též přehlížeti, že jedná se pouze o obnos za útraty, jenž obyčejně připadá právnímu zástupci a že proto, byť i M. V-ová, jak se tvrdí, žádného majetku neměla, příčiny k obavě, že E. H. v případě, že s dovoláním dobře pochodí, zaplacený obnos na útratách zpět by neobdržel, zde není. Bylo tudíž rekursu vyhověti.
Dovolacímu rekursu E. H. nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody:
Směrodatným pro rozhodnutí otázky, o kterou se jedná, jest stav věci, který zde byl v době, kdy usnesení prvního soudce se stalo; na okolnosti teprv později nastalé v řízení opravném dbáti nelze. Tenkráte pak útraty M. V-ové rozsudky c. k. zemského soudu v B. ze dne ......... a c. k. m. sl. vrch. soudu zems. tamtéž ze dne .......... přiřknuté dohromady obnosem 340 K 84 h ani složením výkonnému zřízenci dle §. 261. ex. ř. ani složením u soudu ve smyslu §. 1425. ob. z. obč., za správné uznaným — neboť jen takovému příslušel by účinek zaplacení — ještě zapraveny nebyly.
Nemohl tudy tenkráte nárok E. H. na vrácení již z toho důvodu trvati.
Avšak i kdyby tenkráte bylo již zaplaceno bývalo, tož bylo by se tím splnilo jen to, co E. H. základem dotčených, dle §. 505. odst. 3. c. ř. s. vykonatelných rozsudků plniti povinen byl. Podání revise nemohlo o sobě nároku na vrácení a to ani suspensivně podmíněného založiti; nárok ten mohl vzejíti teprve změňujícím rozsudkem soudu dovolacího.
Nebylo-li tu ale nároku na vrácení, nemohlo ku jeho zajištění ani prozatímní opatření uděleno býti.
Odmrštění nároku na zajištění soudem rekursním jest tudíž zákonem odůvodněno.
(Rozh. ze dne 8. června 1904, č. 8614.)
J. B. V.

Citace:

Dovolateli nelze povoliti prozatímního opatření k zabezpečení procesních útrat složením jich k soudu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 58-60.