Poštovní erár neručí za schodek v peněžním psaní bez námitky přijatém, byť i porušení psaní na zevnějšku nebylo zjevným.

N. N. v Mor. Ostravě zaslal psaním deklarovanou částku 2072 K 40 h S. G...ovi v N. Jičíně, jenž však v dopise shledal o 270 K méně.
Jeho žalobu na poštovní erár na náhradu této částky podanou okr. soud v Brně - městě zamítnul.
Odvolání žalobcově zemský soud v Brně vyhověl a poštovní erár k náhradě 270 K s útratami odsoudil.
Důvody:
Před rozhodnutím otázky, zdali v případě tomto poštovní erár vůbec může býti uznán povinným k náhradě, nutno jest rozřešiti otázku předchozí, zda vyloupení psaní stalo se v době mezi podáním a odevzdáním peněžního psaní (§ 32. řádu o jízd. poště).
Ve směru tomto pak soud odvolací nabyl úplného přesvědčení, že vybrání obnosu 270 K z peněžního psaní stalo se jen v době, po kterou ono úřadu poštovnímu k dopravě bylo svěřeno.
Neboť možnost, že psaní na poštovním úřadě v M. Ostravě již bez oněch 270 K by bylo odevzdáno bývalo, jest vyloučena, uváží-li se, že váha psaní 85 gr., na tomto poštovním úřadě zjištěná, úplně shoduje se s váhou zásilky neporušené, jelikož se připouští, že c. k. vrchní poštovní správce T. při vážení psaní žalobcem jemu odevzdaného zjistil, že, připočte-li se scházejících 270 K, váha na obálce udaná souhlasí. Avšak soud jest též přesvědčen, že při neb po přijetí psaní žalobcem vyloupení jeho se nestalo, neboť z výpovědí svědků B. G. a H. G., kteří při přijetí a otevření dotyčného psaní žalobcem přítomni byli, jde na jevo, že peněžní psaní obsahovalo pouze 1802 K 40 h. Jelikož není příčiny, o věrohodnosti těchto svědků vzdor jich poměru k žalobci pochybovati, považoval soud odvolací za dokázáno, že v době, kdy žalobce psaní přijal, 270 K již scházelo, že tudíž obnos tento mezi dopravou psaní poštou z něho zmizel. To tím jistěji, jelikož v obšírné zprávě c. k. poštovního komisaře R. zjištěno bylo, že otevření psaní a jeho opětné uzavření na vnitřní straně obálky bylo patrně zřejmým.
Zbývá nyní toliko zkoumati, zdali dány jsou veškeré momenty, kteréž oprávňují v případě tomto žalobce, aby dovolával se ručení pošty, zejména zdali se žalobce, přijímaje vyloupené psaní, dle předpisů řádu pro jízdní poštu ze dne 6. července 1838 a dle nařízení min. obchodu ze dne 27. července 1850 zachoval.
§ 26. řádu pro jízdní poštu ukládá příjemci, zpozoruje-li na obsahu zásilky schodek neb poškození a hodlá-li po úřadu poštovním žádati náhrady, aby poštovnímu úřadu dodacímu, nežli zasílku příjme, to ohlásil resp. přijímaje zasílku na lístku dodacím nárok na náhradu škody si vyhradil.
Povinnost tato předpokládá, že příjemce schodek neb poškození zpozoroval, pročež již první soudce ve svých důvodech rozhodovacích právem dovozoval, že ne každým přijetím zasílky, kteréž bez namítky se stalo, ručení úřadu poštovního pomíjí. Spozorovati však lze pouze to, co člověku smysly k vědomí se přivádí.
Žalobce, jak svědectvím B. G. a H. G. za dokázáno míti dlužno, dotyčné psaní prohlédnul, pečeť i papír neporušenými shledal.
Tu pak míní první soudce, že žalobce též zvážením psaní se měl přesvědčiti, není-li schodku na váze.
Z předpisů řádu pro jízdní poštu a z citov. min. nařízení nelze však odvozovati povinnosti příjemcovy, aby každé psaní převážil; povinnost taková nastati by však mohla též jen tenkráte, kdyby difference na váze byla bývala znatelnou. Toho však při rozdílu pouhých 6 gr. — neboť jen tak nepatrným jest rozdíl na váze v případě tomto, předce tvrditi nelze.
Vezme-li se ohled na to, že již v ději rozsudku prvního soudce jest zjištěno, že vrchní správce v M. Ostravě se vyslovil, že psaní, o které jde, velmi dovedně bylo vyloupeno, a že před otevřením obálky vyloupení zpozorovati nebylo možno, a uváží-li se dále, že poštovní komisař R., jemuž vyšetřování poštovní bylo svěřeno, rozhodně se vyjádřil, že stav obálky při odevzdání byl takový, že žádné z osob, kterýmž tenkráte psaní do rukou se dostalo, adresáta nevyjímaje, příčiny k výtce nezadával, tož
2* nelze přece po laikovi, byť byl i zkušeným obchodníkem, žádati, aby zpozoroval schodek neb poškození tam, kde důkladní odborníci to považují za vyloučené.
Žalobce neměl tudíž zajisté příčiny, aby se domníval, že psaní jest vyloupeno; nelze proto v případě tomto též použíti předpisu § 7. min. nař. ze dne 27. července 1850, dle něhož správa poštovní, převezme-li adresát psaní bez namítky, jakékoliv náhradní povinnosti jest zbavena. Tohoto předpisu mohlo by se při rozhodování případu použíti jen tehda, když by psaní ohledně uzavření a obalu nebylo bývalo žalobci odevzdáno ve stavu zvenčí neporušeném.
Nelze též za to míti, že před více desetiletími, když zde platné předpisy byly vydány, bylo by se předpokládalo aneb aspoň za to míti mohlo, že každý příjemce peněžního psaní jest povinen, aby tak pranepatrné rozdíly na váze převážením zjišťoval, a to již z důvodů povahy technické, jelikož v těch dobách bylo vah tak citlivé konstrukce, jak kde by jich bylo třeba, v obchodě těžko lze dostati.
Byť i ukázaly se předpisy ve věci této rozhodující zastaralými a nesmírným stoupnutím poštovní dopravy překonanými, dlužno je přece, dokud trvají, považovati za směrodatné.
Z řečeného plyne, že žalobce neměl příčiny, aby při převzetí psaní svůj nárok ohlásil a nelze z opomenutí této ohlášky vyvozovati, že nárok na náhradu pozbyl.
Bylo tudíž rozsudek 1. soudce změniti a žalobnímu žádání vyhověti.
Nejvyšší soud na dovolání aeraru obnovil rozsudek soudce prvního, doloživ, že útraty svého opravního prostředku aerar ze svého nésti má.
Důvody:
Dovolání, o § 503. č. 4. c. ř. s. se opírající, jest důvodným.
§ 36. dekr. dv. komory ze dne 12. června 1838 č. 280 sb. z. s. ustanovuje: »Byla-li zasílka adresátem bez namítky převzata (§ 26.), nemůže více činěn býti nárok ohledně převzaté zasílky z důvodu ručení ústavu poštovního.«
Rovněž tak vyřčeno jest v §. 7. posl. odst. naříz. minist. obchodu ze dne 27. července 1850 č. 315. z. ř., že přijetí zasílky příjemcem bez namítky ústav poštovní sprošťuje jakékoliv povinnosti náhradní.
Dlužno poukázati též k odst. b §. 35. v §. 26 uvedeného, dle něhož ručení ústavu poštovního oproti adresatovi (příjemci) tenkráte (ale jen tenkráte) trvá, jestliže týž vzdor schodku nebo poškození zasílku přijme a lístek dodací podepíše s výhradou nároku náhradního, při čemž opět na § 26. se poukazuje. Vzhledem na znění těchto tří ustanovení zákonných lze tomu, že v §§. 35. a 36. na § 26. se vztahuje, přičísti pouze význam ten, že chtělo býti řečeno, že direktiva ohledně způsobu výtky a předpokladů její přípustnosti v §. 26. jest dána.
Na slovo »zpozoruje-li« v tomto místě zákonném nemá tudíž váha býti položena a jest proto též lhostejno, zda dle zevní povahy zasílky schodek neb poškození zpozorováno býti mohlo či nic.
Praví sice odst. 2. §. 26., že výhrada příjemcova, příjme-li bez namítky zasílku s neporušenými pečetěmi a plnou váhou, se nepřipouští.
Dále ustanovuje odst. 1. §. 7. onoho nařízení, že ústav poštovní ohledně uzavřených zasílek ručí jen za správné odevzdání ve stavu zevně nepoškozeném s pečetěmi neporušenými a s plnou váhou, aniž by však ručil za správnost udaného obsahu.
Než ohledně váhy obsahuje následující věta potud obmezení, ana ustanovuje: »shledají-li se pečetě neb zevní opatření porušenými, může příjemce u poštovního úřadu dodacího žádati za otevření a přepočítání obsahu«. »Objeví-li se schodek, tu« — ustanovuje odstavec další — »nastává pro c. k. rakouský ústav poštovní tenkráte povinnost k náhradě scházejícího obnosu, přihodil-li se schodek, dokud zasílka nalezala se v jeho moci.«
Tyto úvahy vedou k závěru, že ústav poštovní, byla-li zasílka bez namítky přijata, žádné náhrady dáti nemá, že tudíž výtka jest nezbytným předpokladem nároku náhradního, a že adresát, má-li obavu schodku v případu takovém, že není tu podmínek, za kterých výtka činiti se smí, proti škodě tím toliko chrániti se může, že přijetí zasílky odmítne. 1
(Rozh. z 18. listopadu 1905, č. 12745.)
J. B.

*) Odůvodnění výroku stran útrat schází. Pozn. zas.

Citace:

Poštovní erár neručí za schodek v peněžním psaní bez námitky přijatém.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 38-41.