Společnosti s ručením obmezeným. K výkladu zákona ze dne 16. března 1906, č. 58 ř. z.

A. B. a spol., společnost s obmezeným ručením, zakročili u c. k. zemského soudu v Brně o zápis firmy společenské do obch. rejstříku. Soud zápis povolil, shledav však ve smlouvě společenské některé nesrovnalosti s předpisy zákona o sp. s o. r. ze dne 16. března 1906, č. 58. ř. z., uložil zároveň žadatelům, aby nesrovnalosti tyto zvláštním dodatkem ke smlouvě společenské do dvou měsíců odstranili.
Usnesení o tom doručeno bylo ve smyslu § 102. 1. c. c. k. finanční prokuratuře v Brně, jež ve smyslu téhož § i. f. podala z něho rekursk c. k. vrchnímu zemskému soudu v Brně, a to z následujících příčin:
1. Ve smlouvě stanoveno, že průkaz o zřízení jednatelů (za účelem zápisu jich do obch. rejstříku) podává se výtahem z protokolu ověřeným předsedou, oběma jednateli a zapisovatelem. Ustanovení to příčí se předpisu § 17., odst. 1. 1. c., dle něhož průkaz ten podati sluší »v ověřené formě«, čímž patrně rozuměti dlužno ve smyslu § 10. úvoz. zák. k obch. zák. ověření soudní neb notářské.
2. Práva minoritní vyhražena smlouvou již společníkům, jichž podíly představují jednu osmnáctinu kmenového kapitálu, což odporuje předpisům §§ 45.-48. 1. c. vyžadujícím jedné desetiny kmen. kapitálu.1 Mimo to nežádáno ve smlouvě povinného odůvodnění minoritní žádosti a složení kauce, jak § 45. 1. c. předpisuje. 3. Pro případ neschopnosti valné hromady k usnášení stanoveno, že druhou valnou hromadu sluší svolati ve zkrácené lhůtě třídenní, což odporuje předpisu § 38. odst. 1. 1. c., jenž ke svolání valné hromady stanoví bez rozdílu lhůtu sedmidenní.
Tato ustanovení smluvní odporující zákonu nemají dle § 4. 1. c. právního účinku, nelze tedy smlouvu společenskou ve smyslu § 11. 1. c. pokládati za zákonnou, a měl tedy soud zápis společnosti beze všeho odepříti, ne však jedním dechem vady konstatovati a zápis povolovati, jelikož tento bez ohledu na to, vyhoví-li se soudnímu příkazu k předložení opravujícího dodatku ke smlouvě, vejde v moc práva — a tak by se octla nezákonná smlouva jako celek v rejstříku.
Rekursu fin. prokuratury vrchní zemský soud rozhodnutím ze dne 17. srpna 1906, č. R I -24-/6 vyhověl a nařídil, aby po pravomoci tohoto usnesení zápis společnosti z obch. rejstříku byl vymazán.
Proti tomuto rozhodnutí podala společnost rekurs revisní k c. k. nejvyššímu soudu, kterýž ji zamítl, a to z následujících
důvodů:
Ad 1. § 9. al. 2., č. 3. zák. ze dne 16. března 1906, č. 58. ř. z. stanoví, že ku přihlášce sluší připojiti: seznam jednatelů, a kdyby nebyli zřízeni ve společ. smlouvě, průkaz v ověřené formě o jich zřízení. Stejně stanoví § 17. l. c., že zřízení jednatelé a zánik nebo změna jejich zastupovacího práva má býti oznámena k obch. rejstříku, a že k ohlášce sluší přiložiti průkaz v ověřené formě o zřízení nebo změně.
Ve všech těchto případech jde o to, prokázati soudu, jak při zřízení jednatelů nebo při změně jejich zastupovacího práva bylo postupováno, ne však o způsob, jakým se zřizují neb o způsob jejich legitimace.
Analogie s předpisem čl. 209., č. 7. obch. z. tu tedy není. Určitou formu ověření ovšem zákon shora citovaný nepředpisuje, poukazuje však v § 102., al. 1. výslovně na platné předpisy o vyřizování prací, které se obch. rejstříku týkají. K těm patří i § 10. úvoz. zák. k obch. z. a § 22. min. naříz. ze dne 9. března 1863, č. 27. ř. z., kdež předepsáno jest ověření soudní nebo notářské. Předpis § 18., odst. 2. min. naříz. ze dne 14. května 1873, č. 71. ř. z. ve příčině rejstříku společenstevního jest zcela výjimečný.
Ad. 2. Názor, že práva menšinová stanovená v §§ 45.—48. 1. c. jsou zároveň maximem i minimem a v obou směrech povahy imperativní, jest zcela správný, a právem poukazuje nižší instance na to, že dopustilo-li by se ve smlouvě rozšíření těchto práv, mohlo by se jich zneužívati ke stálému týrání. Již ze srovnání doslovu §§ 45., al. 1. a 48., al. 1. 1. c. s doslovem §§ 37., al. 1., 38., al. 3. a 89., al. 2. 1. c. plyne, že zákon společníkům, jichž vklady jedné desítiny kmen. kapitálu nedosahují, práv stanovených v obou prvních §§ uděliti nechtěl. Tomuto výkladu nasvědčuje také, že, jak z §§ 34. nn. vysvítá a motivy k § 34. výslovně praví, zákon spatřuje ve valné hromadě suverénní orgán vůle společnosti k usnášení povolaný, a že tedy práva daná zákonem menšině jakožto mimořádnému orgánu společnost zastupujícímu, jsouce rovněž mimořádná a zneužití dostupná, musí zůstati vázána na podmínky, jež zákon uznal za nutno stanoviti.
Nelze konečně přehlédnouti, že pokud jde o sproštění menšiny od odůvodnění návrhu na zřízení revisorů a od složení jistoty (§ 45., al. 1. a 5. 1. c.), předpis zákona má povahu příkazu daného soudům, kdy a za jakých podmínek takovému návrhu lze vyhověti.
Toto velící znění zákona vylučuje předem přípustnost jinakého ujednání stran.
Ad 3. Dovolací rekurs jest však bezdůvodný i pokud směřuje proti výtce nepřípustného zkrácení lhůty ke svolání valné hromady na tři dni a proti zamítnutí žádosti o zápis smlouvy společ. do rejstříku. V prvním směru jest bezdůvodný proto, že lhůta sedmidenní v § 38., odst. 1. 1. c. pro všecky valné hromady bez výjimky stanovená má patrně za účel, co nejlépe zabezpečiti, že všichni, byť i daleko bydlící společníci o době schůze včas budou zpraveni a k žádnému zaskočení nedojde. Na tom záleží i pro druhou valnou hromadu, která dle předpisu zákona musí býti svolána, není-li první schopna se usnášeti — účel ten však by mohl býti zmařen, kdyby lhůta svolací ve smlouvě tak byla zkrácena, že by nebylo lze s jistotou čekati včasné zpravení všech společníků.
Ale i v odpor vzaté zamítnutí návrhu na zápis do rejstříku odpovídá zákonu. Dle § 4., al. 2. 1. c. nemají pouze ustanovení, která odporují předpisům tohoto zákona, žádného právního účinku, nýbrž nesmějí ani býti ujednána ve společenské smlouvě. Obchodní soud má však dle § 11., al. 1. zkoumati i zákonnost příloh ohlášky, zejména společenské smlouvy. Usnesení o žádaném zápisu závisí tedy i na výsledku tohoto zkoumání a nejen od toho, jsou-li tu zák. podmínky zápisu v § 3. uvedené.
Ukáže-li se při zkoumání společenské smlouvy, že obsahuje ustanovení po zákoně nepřípustná, pak právě neodpovídá zákonu, a nemůže ani sama do rejstříku zapsána ani podkladem jiného zápisu býti. Tak praví i vládní motivy k § 4., že obchodní soud dle předpisu odst. 2. § 4. má zápis smlouvy společ. nebo její změny odepříti, obsahuje-li ustanovení, jež porušuje právo donucovací. Tvrdí-li se v rev. rekursu, že společníci mohou býti donuceni ke změně společ. smlouvy pokutami pořádkovými ve smyslu § 12. úvoz. zák. k obch. z., sluší podotknouti, že pokuty pořádkové lze ukládati jen pro neuposlechnutí předpisů ohlašovacích nebo pro užívání nenáležité firmy. Případ přítomný však, v němž jde o změnu jednotlivých zákonu odporujících nezávazných ustanovení smluvních, sem nepatří.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 17. října 1906, č. 16008.) Dr. Peka.

Výjimky stanoví § 37., odst. 1. a § 89., odst. 2., 1. c.

Citace:

Společnosti s ručením obmezeným. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 6, s. 312-315.