Zásadná rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního dvoru, která došla c. k. krajského jako odvolacího (rekursního) soudu v Chrudimi během roku 1905.

Sděluje a poznámkami sprovází Karel Flieder, c. k. rada z. soudu v Chrudimi. 1
(Dokončení.)
R. I. 99./5.
Rozhodování o odporujících sobě dědičných přihláškách není na závadu, že dosud veškeré dědičné přihlášky nebyly učiněny a že jednotlivým dědičům povolena byla lhůta k přihlášení se k dědictví. Za takového stavu věci rozhoduje se dle §. 125. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. prozatím o dědičných přihláškách již stávajících a sobě odporujících.
Rozhodnutí ze dne 15. června 1905, č. 9723. 2
Bc. I. 48./5.
Nárok nemanž. dítka na výživu, vychování a zaopatření oproti otci jeho jest bezpodmínečným a není dotčen okolností, že snad dítě zcela neb z části vydržováno jest někým třetím, tedy na př. ústavem pro nalezence.
Rozhodnutí ze dne 11. července 1905, č. 11199. 3 Bc. I. 43./5.
Ustanovení § 801. ob. zák. obč., že dědic, který se k dědictví bezvýminečně byl přihlásil, práv jest všem věřitelům zemřelého z toho, čeho mají za ním pohledávati a všem odkazovníkům z toho, co jim odkázáno, byť i pozůstalost k tomu nestačila, platí i tenkráte, když se kdo, jsa dle obsahu posl. vůle a tudíž ve skutečnosti pouhým odkazovníkem, přihlásil k dědictví na základě poslední vůle, která jemu žádný díl dědičný, nýbrž pouze určitý obnos peněžitý zůstavuje. 4
Rozhodnutí ze dne 3. října 1905, č. 12709.
Bc. I. 51./5. a Bc. I. 52./5.
Ustanovení §. 89. org. zák., dle něhož možno vznésti odvolání a dovolání také telegraficky, došlo omezení předpisem §. 98. jedn. řádu. Jestliže tedy strana neb její procesní zmocněnec bydlí v obvodu soudu sborového, možno sice opravný prostředek odvolání a dovolání vznésti telegraficky, nutno však jest současně, aby doplňující písemný spis přípravný podán byl ve lhůtě konečné zákonem předepsané.
Rozhodnutí ze dne 10. října 1905, č. 14216. a 14217.
R. I. 192./5.
Výjimka z pravidla v §. 78. ex. ř. a §. 528. c. s. ř. vytčená, jak ji má na mysli poslední odstavec § 239. ex. ř., omezena jest na případy, v nichž jedná se o otázky, o kterých dle §§ 229—232 ex. ř. dlužno rozhodovati v usnesení rozpočetním (rozvrhovém). K tomu nelze připočísti vyměření účtovaných útrat exekučních pouze u příležitosti rozpočetního usnesení se stavší a proto, jsou-li tato dotyčná usnesení útraty upravující srovnalá, další stížnost jeví se býti nepřípustnou.
Rozhodnutí ze dne 2. listopadu 1905, č. 16690. 5
Bc. I. 70./5.
Pouhá námitka žalovaného, že mu příslušejí oproti žalobci protipohledávky, ku kompensaci nestačí.
Ze srovnání §§ 1438. a 1442. ob. z. obč. vysvítá, že jediná okolnost, že stojí proti sobě pohledávky kompensovatelné, zakládá pouze právo na kompensaci, že však, má-li kompensace nastati, ještě přistoupiti musí výslovně prohlášení dlužníkovo (žalovaného), že kompensace užívá.
Rozhodnutí ze dne 9. listopadu 1905, č. 16693. 6
Bc. I. 74./5.
Spolčilo-lo se více osob za účelem výdělkového rozprodeje usedlosti a pověřilo-li jednu ze sebe provedením téže, mohou na této žádati složení účtu, jakmile celá usedlost jest již rozprodána, třebas by nebyla záležitost dotyčná (na př. pro nutné depurace, pro nutnost, zjednati kupcům potřebné služebnosti a pod.), dosud úplně skoncována a třebas veškeré kupní ceny dosud zapraveny nejsou. Složení tohoto účtu nevylučuje pozdější složení účtu konečného (§§ 837., 1012., 1188., 1198. ob. zák. obč.).
Rozhodnutí ze dne 22. listopadu 1905, č. 16512.

*) Pozn. zasílatele. V popředí uvádí se vždy spisová značka soudu odvolacího (rekursního). —
1) Opačný nález, dle něhož především vyčkati jest dědičné přihlášky všech dědičů, ze dne 27. ledna 1903, č. 938, uveřejněn jest v Not. Ztg. z r. 1903, na str. 110.
2) Věc praktikuje se nyní v ústavech pro nalezence (porodnicích) tak, že se zřizuje oddělení pro právní pomoc nem. dítkám, kteréž buď samo osobou k tomu určenou neb prostřednictvím opatrovníka u příslušného soudu, ustanoveného ještě za doby, kdy se nem. dítě nalézá pod dozorem ústavu, vznáší žalobu na nem. otce o plnění otcovských povinností.
3) Jiného mínění byl soud odvolací. Dle něho neměla dědičná přihláška odkazovníků na základě testamentu vůbec k soudu býti přijata, poněvadž již soudce pozůstalost projednávající byl povinen zkoumati, je-li tu vskutku dědického titulu v dědičné přihlášce dovolávaného. Tak nálezy nejv. soudu uveř. v Právníku z r. 1887, na str. 380., z r. 1904, na str. 520. a v tomto časopise z r. 1905, na str. 45. Poněvadž tu pro žalované žádného dědického titulu nebylo, možno jejich přihlášku vykládati si jen tak, že mínili přijati legát jim zůstavený. Falsa demonstratio non nocet. Nezákonné přijetí dědičné přihlášky žalovaných nemohlo nikdy, také ne vydáním od. listiny konvalidovati a proto nejsou legatáři — za které je stále považovati sluší — z dluhů zůstavitelových právi. — V soudní praksi, jmenovitě na venkově u soudů okresních — mluvím na základě své dlouholeté zkušenosti — nečiní se mnohdy přesný rozdíl mezi závětí a dovětkem a dle toho pak pochybně se protokolují dědičná přihlášení se. K jakým neblahým důsledkům takový poklesek, najmě při bezpodmínečné přihlášce, vésti může, vidno z výsledku rozepře shora vzpomenutým rozhodnutím zakončené, kde legatáři povinnými byli uznáni, zapraviti dluh zůstavitelův, poněvadž věřitel nemohl se pro dodatnou nemajetnost držeti dědiče povšechného. Dotyčný praktický případ uveřejněn jest s udáním rozhodnutí všech instancí v Not. Ztg. z r. 1905, na str. 368. a 369.
4) Rozhodnutí tohoto obsahu již častěji se stavší nepříznivě posuzuje článek dra. Pollenze v Jur. Blätter z r. 1905, na str. 390.
5) Pro praktiky, jmenovitě osoby v soudcovské službě činné odporučujeme k užití velice důkladné pojednání nynějšího dv. rady a presidenta krajského soudu v Chebu dr. Urbana pod názvem: Die Compensations-Einrede im öster. Civilprocess (uveř. v Jurist. Vierteljahrsschrift, Wien, Manz 1901).

Citace:

Zásadná rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního dvoru, která došla c. k. krajského jako odvolacího (rekursního) soudu v Chrudimi během roku 1905.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 2, s. 61-64, 118-120.