Pro exekuci k zajištění dle § 370. ex. ř. nestačí průkaz, že proti dlužníkově pozůstalosti vyneseno bylo současně více odsuzujících rozsudků.
Dne 18. prosince 1905, kdy vynesen byl v záležitosti A. R. proti pozůstalosti po J. R. pro pohledávku 527 K 53 h rozsudek odsuzující, podal žalobce návrh na exekuci ku zajištění, odůvodniv jej tím, že téhož dne byly proti zažalované pozůstalosti vyneseny ještě další tři odsuzující rozsudky a že věci, o jichž zabavení ku zajištění se žádá, v hostinci zemřelého J. R. bez dozoru se nalézají.
Návrhu tomu I. soudce vyhověl.
Zemský soud v Brně na rekurs kurátora pozůstalosti usnesení to změnil a návrh vymah. věřitele na povolení exekuce k zajištění zamítnul.
Důvody:
Okolnosti, o které návrh se opírá, žádané a povolené exekuce ku zajištění neospravedlňují.
Co se týče nedostatečného prý dozoru, neplyne z něho ještě nebezpečí pro vymožení pohledávky, jelikož se ani netvrdí, neřkuli osvědčuje, že dotyčné předměty, kteréž dle spisů pozůstalostních nalézají se v uschování vdovy po J. R., nebudou zachovány až do doby, kdy rozsudek právní moci nabude, a jelikož inventura pozůstalostního jmění, již dne 12. prosince 1905 sepsaná, věřitelům kontrolu zanechaného dlužníkem majetku zabezpečuje.
Co pak se týče současných dalších rozsudků, dlužno toto podotknouti:
Exekuce ku zajištění může dle § 370. ex. ř. povolena býti, když by bez ní vydobytí pohledávky zmařeno neb značně stiženo býti mohlo. Účelem zajišťovací exekuce jest, aby věřitelé chráněni byli před ujitím úhrady, nikoliv však, aby jim před druhými věřiteli poskytnuty byly výhody, aby zjednáno bylo jim uspokojení na škodu jiných věřitelů, kteříž mají na to stejná práva. Případ § 370. ex. ř. má se tak, že pohledávka, ač nesmí býti uplatněna, dokud titul exekuční nenabude moci právní, nemohla by více aneb mohla by jen se značným stižením »vymožena«, t. j. realisováním dlužníkova majetku uhražena býti; případ přítomný má se ale tak, že pohledávka vymah. věřitele za stejných podmínek nezaujala by více pořadí výhodnějšího, nýbrž s pohledávkami jiných věřitelů souřadného; jinými slovy, v případu § 370. ex. ř. hrozí ohroženému věřiteli zatímní újma dlužníkova majetku aneb znesnadněné sáhnutí naň, v případu, o nějž jde, však rozmnožení počtu osob ku sáhnutí na majetek ten oprávněných.
Tendencí § 370. ex. ř. však není, aby chránilo jednoho věřitele proti tomuto posléze uvedenému nebezpečí a tím podporovalo se a ponoukalo uchýtání pořadí; bylo by to v přímém odporu se zásadou, že exekuce zpravidla povoleny býti smějí až po pravomoci titulu exekučního.
Nejvyšší soud dovolací rekurs vymah. věřitele zamítnul.
Důvody:
Pro posouzení oprávněnosti žádosti o zajištění rekurenta rozhodujícím byl obsah žádosti této.
Co v žádosti se uvádí, že téhož dne, kdy rozsudek, o který žádost se opírá, byl vynešen, proti pozůstalosti po J. R. i jiné rozsudky byly vydány, neospravedlňuje o sobě tvrzení, že vymožení rekurentovi přisouzené pohledávky by mohlo býti zmařeno neb značně stiženo, uváží-li se, že podání více žalob na nenastoupenou pozůstalost o sobě neopravňuje k závěrkům, kteréž jsou odůvodněny, bylo-li proti dlužníku samému v krátké době více úspěšných žalob podáno.
Tvrzení, že pozůstalost jest bez pána, nelze považovat za dostatečně osvědčené.
(Rozh. z 6. února 1906, č. 1904.)
—bl—