K výkladu § 209. ex. ř.

Při roku rozvrhovém přihlásil věřitel S. písemnou přihláškou svou pohledávku na nejv. podání a připojil »a navrhuji použití §. 222. ex. ř. při všech závadách simultanních.«
První soudce nevzal na návrh »použití §. 222. ex. ř.« zřetele, protože přítomný zástupce věřitele A., jehož pohledávka vázla simultanně na neprodané nemovitosti, žádal plné zaplacení z nejvyššího podání za prodanou nemovitost a nesouhlasil s přikázáním poměrné části dle §. 222. odst. 4. ex. ř. Nárok náhradní věřitele S. soudce prvý nezjistil, ježto uvedený dodatek nepovažoval za návrh k tomu směřující a měl ho za neurčitý.
Rekursu S. dal rekursní soud místo a nařídil 1. soudci vypočtení náhradního nároku S. na neprodanou nemovitosť
s odůvodněním,
že návrh na použití §. 222. ex. ř. všeobecně učiněný stačí a ježto tím, že A. dostal celou pohledávku z nejv. podání, jest S. zkrácen a dán je případ náhradního nároku.
Vlastník usedlosti simultanně za dluh A. zavazené a neprodané X. podal rekurs proti usnesení 2. stolice, ale ten byl nejv. soudem zamítnut z toho
důvodu,
že vlastník sim. zavazené, neprodané nemovitosti nepatří k osobám dle §. 209. ex. ř. oprávněným k rekursu, nejsa dle onoho místa zákonného súčastněn na řízení exekučním. (Nález nejv. s. ze dne 19. července 1905, č. 11432.)
Jinak nález uveřejněný ve sbírce min. č. 295 ze dne 28. srpna 1900, č. 11774.
Čížek.

Citace:

K výkladu § 209. ex. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 57-58.