Výlohy, způsobené vymáhajícímu věřiteli odporem jiných věřitelů, tito hraditi jsou povinni.

Vymáhající věřitelce A. G. byl z útržku za vydražené předměty rozvrhujícím usnesením exekučního soudu přikázán obnos 2632 K 32 h, a odpor vymáhajících věřitelů J. B., S. K., B. B., K. D., kteříž pohledávky A. G. uznati nechtěli, poukázán na pořad práva. Zároveň byl obnos A. G. přiřknutý uložen na úroky do spořitelny a vkladní knížka dotyčná do úřadu depositního. Odpůrčí žaloba řečených věřitelů byla právoplatně zamítnuta. Na to zakročila A. G. za vydání spořitelní knížky a žádala, aby jí útraty tohoto návrhu oproti odporovatelům pod důhonem práva přiřknuty byly. — 243
Soudce ustanovil jí útraty návrhu obnosem 27 K 46 h, odepřel však jich přiřknutí pod důhonem práva, jelikož žádání to v dotyčných ustanoveních ex. řádu o povinnosti k náhradě útrat osobami třetími, na řízení exekučním jako dlužníci nezúčastněnými, zákonné opory nenalézá.
Rekursu A. Q-ové do této zamítavé části usnesení podanému druhá stolice vyhověla.
Důvody:
Dlužno přisvědčiti vývodům rekursu, že návrh na vydání spořitelní knížky, jakož i útraty s vyzvednutím u depositního úřadu byly nutnými, aby rekurentka držení jí poukázané spořitelní knížky nabyla. Útrat návrhu a vyzvednutí byla by si ušetřila, kdyby nebyl býval podán odpor.
Dle §§. 285. a 287. ex. ř. ve spojení s minist. zodpověděním otázek a s dobrozdáním nejvyššího soudu k §. 285. odst. 1. ex. ř., byl by totiž, kdyby tu nebylo odporu, A. G. přiřknutý obnos, jakmile usnesení rozvrhovací moci právní nabylo, jí z moci úřední k vybrání byl poukázán býval.
Následkem podaného odporu bylo však dle §§. 286. a 236. ex. ř. uložení spořitelní knížky na obnos A. G. přikázaný do úřadu depositního zařízeno, a jelikož soud v případě takovém není více povinen, aby z moci úřední poukázal depositní úřad, aby spořitelní knížku, až lhůta ku podání žaloby určená uplyne, resp. až rozsudek na tuto žalobu vynesený moci právní nabude, straně ku přijmutí knížky oprávněné vydal, nýbrž v případě takovém, obdobně používaje § 231. ex. ř., návrh oprávněného vyčkati má, nezbylo A. G-ové, leč aby návrh na vydání učinila.
Z toho plyne, že shora jmenovaní odpůrcové A. G-ové svým odporem útraty s návrhem na vydání a s vyzvednutím knížky spojené způsobili.
Jelikož pak návrh A. G-ové na vydání jeví se býti jednáním k realisování jejího nároku, shora jmenovanými věřiteli popřeného, avšak rozsudkem uznaného potřebným, tudíž ku vymožení práva sloužil, a poněvadž odporující již dle obecných zásad o jednání na vlastní nebezpečí k odčinění škody, kteráž A. G-ové jich jednáním, jak předvídati museli, byla způsobena, povinni jsou, a tato povinnost k náhradě výmluvou na. § 1305. o. z. obč. odstraněna býti nemůže, jelikož právoplatné zamítnutí žaloby ukázalo, že odpor neprávem byl činěn, tudíž o nějakém užití práva v zákonných mezích mluviti nelze, jsou odporovatelé, kteříž co propadlí oproti A. G-ové postavení dlužníků zaujímají, zajisté zavázáni, aby pod následky exekuce útraty, jichž k uskutečnění práva bylo třeba, nahradili.
Mohla by toliko vzejíti otázka, zdali A. G. nebyla s to, aby útraty tyto již ve sporu proti J. B. a soudr. likvidovala. Otázku tuto dlužno popříti, jelikož nepatřily útraty ony k hájení práva a obejíti se mohly, kdyby protivníci A. G-ové po vynesení rozsudku sami byli návrh na vydání spořitelní knížky A. G-ové učinili.
Rekursu bylo tudíž vyhověti a z těchže důvodů odpůrcům též náhradu útrat rekursních uložiti.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu J. B. a soudr. nevyhověl, neboť
vzhledem na ona ustanovení ex. řádu, dle kterých též jiným účastníkům než stranám hlavním v řízení exekučním útraty přiřknuty neb uloženy býti mohou, jest odůvodněna závěrka, že jest to i v jiných, v zákoně neustanovených případech přípustným, jsou-li ostatní předpoklady pro výrok takový dány. Tomu jest tak v případě tomto, jak soud rekursní správně pro- kázal.
Z protokolu, jednajícího o rozdělení útržku, není zřejmo, zdali uložení obnosu 2632 K 32 h A. G-ové přikázaného na úroky stalo se na její návrh.
Však i tenkráte, kdyby ona byla návrh tento učinila, nebylo by to důvodem, aby se jí útraty nepřiřknuly, poněvadž uložení peněz na úrok stalo se z příčiny té, aby od řečené zástavní věřitelky škoda byla odvrácena, za jejížto původce by dovolací stěžovatelé byli bývali museli se považovati. Zdali stěžovatelé za to míti mohli, že mají důvod k žalobě odpůrčí, jest lhostejno. Rozhodným jest, že propadli.
Nejsou ovšem více stranou ve sporu. Za to však nyní opět jich poměr co účastníků v řízení exekučním vystupuje v popředí. Konečně nelze též sdíleti názoru, že po příklepu odsouzení účastníka nějakého k náhradě útrat zásadně jest vyloučeno. Neboť i řízení po příklepu následující upraveno jest řádem exekučním.
(Rozh. z 29. října 1904, č. 17103.) —b—

Citace:

Výlohy, způsobené vymáhajícímu věřiteli odporem. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 5, s. 262-264.