A. Z práva občanského.

1. § 37. obč. zák. platí jen pro právo materielní. (29. srp. 1905, č. 13646, J. Bl. 587.)
2. § 60. nevyžaduje absolutní impotence. (29. března 1905, č. 4181, J. Bl. 597.)
3. § 64. platí pro rakouské občany také při sňatku v cizozemsku uzavřeném a pozdější změna náboženství nemá na neplatnost sňatku žádného vlivu. (15. června 1905, č. 8869, N. Z. 279.)
4. § 75. Nezachování tohoto předpisu se strany rakouských občanů v cizozemsku nezakládá překážku zde uvedenou a proto dle §. 94. obč. z. nesluší z úřední povinnosti vyšetřiti, zda-li zachovány byly při uzavření sňatku předpisy v cizozemsku platné. (12. července 1904, č. 10675, N. Z. 352.)
5. § 94. O platnosti manželství v případě §. 206. tr. z. rozhodnouti jest i po smrti jednoho manžela. (§ 371. tr. ř.; dvor. dekr. ze dne 27. června 1837, č. 208 sb. z. s.; 26. dubna 1905, č. 6369, N. Z. 320.)
6. § 103. Na ustanovení dvor. dekr. ze dne 4. května 1841, č. 531 sb. z. s. dlužno se výslovně odvolávati a jeho podmínky prokázati; nemusí se to však státi již během sporu o rozvedení manželství, nýbrž může se výživné požadovati i později. (13. července 1905, č. 11153, J. Bl. 563.)
7. § 110. Účinky rozváděcího rozsudku (§§ 759., 796., 1495. obč. z.) nepřestanou pouhým vrácením se manželů do společné domácnosti; patřičného oznámení soudu jest k tomu nevyhnutelně potřebí. (21. června 1905, č. 9302, J. Bl. 515.)
8. § 115. Pro důvod rozloučení manželství z nepřekonatelné nechuti není třeba, aby nechuť byla obapolnou. — Pro povolení není pokus zatimného rozvodu od stolu a lože závazným. (2. května 1905, č. 2591, jud. č. 168, P. 508. — J. Bl. 393. — N. Z. 264. — R. Z. A. 81.)
9. §§ 151., 246., 247. Nezletilec i marnotratník mohou se platně zavázati do výše obnosu, rodiči neb soudem k volnému nakládání jim přenechaného. (28. června 1905, č. 5286 a 5. července 1905, č. 10888, R. Z. A. 73.)
10. § 154. Povinnost dětí, poskytovati rodičům slušnou výživu, nezávisí na jejich hodnosti ani na tom, zda-li sami své povinnosti vůči dětem konali. (23. února 1905, č. 2280, N. Z. 271.)
11. § 158. vyžaduje podání žaloby; vymožení práva chudých v tříměsíční lhůtě nestačí. (18. ledna 1905, č. 19734, P. 525.)
12. §§ 168., 169. nevylučují odevzdání dítěte do vychování k nemanželskému otci. (23. srpna 1905, č. 13245, N. Z. 352.)
13. §§ 181., 182. K osvojencovu původnímu jménu rodovému připojí se jméno osvojitele neb rodové jméno osvojitelkyně a budiž nové jméno pojato též do smlouvy. (10. října 1905, prs. č. 166, jud. č. 171, N. Z. 382. — J. Bl. 573.)
14. §§ 313. a 321. Držení práva nabývá se toliko výkonem jeho a to výkonem klidným a neporušeným, třebas jenom jediným. (19. července 1904, č. 11054, P. 554.)
15. § 339. Rušení držby vyžaduje čin předsevzatý v úmyslu, držby nabýti aneb ji vykonávati aneb držbu druhého jako takovou obmezovati (2. května 1905, č. 6872, Z. Bl. 554. — R. Z. A. 82.) — Žaloba pro rušenou držbu jest proti spoludržiteli vyloučena. (§ 457. s. ř.; 25. července 1905, č. 11960, R. Z. A. 74.)
16. §§ 473, 474. a 477. Vydržení služebnosti jízdy po lesních pozemcích jest nyní za platnosti §§ 1., 6. a 43. pat. ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. z. vyloučeno. (9. května 1905, čís. 7177, P. 653.)

Citace:

Z práva občanského.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 64-65.