Domáhá-li se prodávající nejen určení, ale i splnění kupní smlouvy a současně zapravení kupní ceny, rozhodným jest pro určení předmětné příslušnosti obnos požadované (vztažně dosud nezapravené) kupní ceny. Ocenění předmětu sporu žalobcem jest ve směru tom bez významu.

A. prodal B-ovi pozemky za trhovou cenu 1590 K, při čemž bylo současně ujednáno, že B. může se sprostiti závazku zapravením konvenční pokuty (litkupu) ve výši 20% kupní ceny. Když B. smlouvu nedodržel, žaloval A. téhož na zapravení vztažně zajištění uvedené kupní ceny a ocenil předmět sporu obnosem 400 K.
Okresní soud ve V. M., kde byla žaloba vynesena, námitce předmětné nepříslušnosti žalovaným učiněné nevyhověl, maje za to, že tu rozhoduje jednak okolnost, že se žalovaný může zhostiti svého závazku zapravením litkupu 1000 K nepřevyšujícího, jednak ocenění žalobcovo obnosem 400 K nastalé.
K rekursu žalovaného c. k. krajský jako rekursní soud v Chrudimi usnesením ze dne 29. března 1906, č. j. R. I. 67/6—1 žalobu pro předmětnou nepříslušnost okr. soudu odmítnul a na příslušný soud sborový první instance odkázal.
Důvody:
Vytknouti jest předem, že předmětem sporu není jenom určení nastalé koupě ohledně pozemků v X. za trhovou cenu 1590 K, nýbrž i její splnění.
Domáhá se pak žalobce splnění toho v tom směru, že žádá alternativně buď při splnění smlouvy zapravení (zjištění) kupní ceny obnášející 1590 K s přísl., neb při odstoupení od téže zapravení konvenční pokuty (odškodného) ve výši 318 K.
Předmětem žaloby jest tedy s sebou pohledávka peněžní při prvé alternativě 1000 K přesahující, z níž část 795 K žádá míti žalobce zapravenu, druhou část stejné výše zjištěnu.
Poněvadž se tedy zde jedná o zapravení jistinné pohledávky peněžité — rozhodným jest úhrnný obnos pohledávky ještě nezapravené (§ 55. j. n. věta 2.) — nelze vůbec ustanovení § 56. j. n. odst. 1. a 2. zde užíti.
Žalobci v tomto zák. ustanovení dané oprávnění ku ocenění předmětu sporu, neb k prohlášení, že hotov jest za předmět sporu přijati jistý obnos peněžitý, jest jednak pouze opatřením z nouze pro takové případy, v nichž cenu předmětu sporu nelze jinak bez obtíže určiti — práva toho nesmí však býti použito k tomu, aby základní myšlenka zákonodárcova o roztřídění předmětné příslušnosti byla obcházena — jednak hodí se jen pro ty předměty a ta práva, která nedají se předem ciferně označeným obnosem určiti.
Poněvadž pak jedná se zde o zapravení určitého obnosu peněžitého, kterýž ciferný obnos určen jest — ovšem jinak — i pro případ, že smlouva kupní nebude žalovaným splněna, nebyl žalobce oprávněn, udávati za příčinou určení příslušnosti hod- notu předmětu sporu v žalobě, neb se nabízeti ku přijetí jistého obnosu. Tím méně platí to zde, poněvadž zde o pouhou žalobu určovací nejde (§ 56., odst. 2. jur. n.).
Zákon nerozeznává při žalobě o zapravení jistého peněžitého obnosu, z jakého titulu nárok vyplývá, tak že při posuzování předmětné příslušnosti žaloby o zapravení zápůjčky ze stejného hlediska se posuzují jako žaloby o zapravení kupní ceny, a tu zase nerozlišuje, zdali žalovaný snad kup uznal, koupenou věc již přijal, má ve svém držení, či ne. To platí tím více, když nemají se při ocenění předmětu sporu srážeti plnění vzájemná, k nimž jest žalobce zavázán, tak že na př. zde nelze srážeti cenu pozemků, kterou právě žalobce za kupní cenu žalovanému vydati chce (§ 56., odst. 3. jur. n.).
Nepadá zde také dále na váhu, že žádá žalobce plnění alternativní, tak že při druhé alternativě zapravením obnosu 318 K může se sprostiti splnění kupní smlouvy.
Zde padá při určení předmětné příslušnosti právě na váhu — a to jest rozhodným — že při jedné (prvé) alternativě žádá se zapravení (zjištění) obnosu 1590 K, že o něm dle prosby žalobní soudce uznati jest povinen, padá na váhu, že zde hrozí žalovanému odsouzení ku placení (pojištění) obnosu víc jak 1000 K, kterýž obnos také pak dle § 12. ex. ř. možno exekučně dobývati.
Když se tedy zde jedná o zaplacení (zjištění) více jak 1000 K, nabývají předpisy § 49. a násl. j. n. o příslušnosti, zcela nezávisle na libovolném ocenění žalobce a nezávisle od toho, že dle druhé eventuality jde zde pouze o 318 K, platnosti, a není tedy soud okresní oprávněn, rozhodovati o tom, zdali žalobci pohledávka 1000 K přesahující přísluší, či ne.
Třetí stolice nevyhověla rekursu žalobcově a v důvodech prostě na rozhodnutí soudu rekursního a jeho správné důvody poukázala.
(Rozhodnutí c. k. nejv. soudu ze dne 25. dubna 1906, č. 6934.)
Flieder.

Citace:

Domáhá-li se prodávající nejen určení, ale i splnění kupní smlouvy a současně zapravení kupní ceny, rozhodným jest pro určení předmětné příslušnosti obnos požadované... . Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 201-203.