Závaznost simultánní hypotheky tím nepomíjí, že vezme vlastník druhé simultánní hypotheky hypothekární dluh na sebe jakožto dlužník osobní (§ 222., odst. 3. a 4. ex. ř.)

Na usedlostech vložky č. 10 (hlavní) a 2742 (vedlejší) v B. vázla simultánně pohledávka břeclavské spořitelny.
Vlastnice těchto usedlostí M. L-ová prodala usedlost vl. č. 10 F. C-ovi, jenž dotyčnou kupní smlouvou pohledávku břeclavské spořitelny srážkou z kupní ceny na sebe převzal, o čemž prý spořitelna tato byla uvědoměna; pohledávka její však z vložky č. 2742 vymazána nebyla.
Později dala si R. E-ová na usedlost vl. č. 10 vtěliti zástavní právo pro svou pohledávku a sice v pořadí bezprostředně za břeclavskou spořitelnou.
Tato pak zakročila o exek. prodej usedlosti této a došla z ní
úplného zaplacení.
Tu žádala R. E-ová, kteráž vyšla s větší částí své pohledávky na prázdno, ve smyslu § 222., odst. 4. ex. ř. za vtělení zbytku své pohledávky na usedlost vl. č. 2742 v pořadí pohledávky břeclavské záložny.
M. L-ová podala však na ni žalobu na zjištění, že jí právo to nepřísluší, dovolávajíc se kupní smlouvy s F. C. uzavřené, z níž, ana sbírka listin jest součástkou knihy pozemkové, jest patrno, že simultánní závazek usedlosti vl. č. 2742 pro spořitelnu jest jen formálním, ve skutečnosti však již ode dne smlouvy s F. Č. vázla pohledávka spořitelny jen na usedlosti vl. č. 10.
Veškeré tři stolice žalobu zamítly.
Důvody stolice II.:
Žalobnice brojí proti rozsudku prvního soudce pro nesprávné prý posouzení věci a mylné pojímání ustanovení § 222. ex. ř.
Výtku tuto opírá o tvrzení, že prý, nežli ještě pohledávka žalované R. E. vznikla a na nemovitostech F. C. pojištění došla, byl tento sám dlužníkem břeclavské spořitelny jakožto dlužníkem osobním, pročež prý pozemek žalobničin č. vl. 2742 v B. nebyl více povinen, na pohledávku břeclavské spořitelny a proto ani na pohledávku žalované něčím přispívati.
Mohlo by se snad namítati, že ex. řád v § 331. dopouští taktéž nabytí práva zástavního (zabavení) na výměnku. Než tím se nesmíme dáti mýliti. Vždyť, ačkoliv § 331. při exekuci na jiná majetková práva než na věci hmotné, na pohledávky neb na nároky na vydání a dodání věcí hmotných výrazu »zabavení« používá, nemá tím exekuce na zřeteli snad nabytí práva zástavního ve smyslu ob. z. obč., nýbrž pouze určení přednostního (totiž s věcnými účinky spojeného) práva na uspokojení, kterýmž dlužníku disposice s právem majetkovým odňata a toto neb hodnota jeho obsahu věřiteli zachována, tudíž právo toto pro uspokojení věřitele zpeněženo býti má (motivy k § 331. ex. ř.) — Leč dedukce tato jest, jak již první soudce poukázal, právně mylnou.
Tím, že vlastník jedné hypotheky dluh na ní váznoucí smlouvou s vlastníkem druhé simultánně zavazené usedlosti na se vezme, nevyprošťuje se tento druhý vlastník z povinnosti, dokud jej věřitel závazku nesprostí (§ 467. ob. z. obč.), což se, jak žalobkyně sama připouští, v případě tomto nestalo, a ustanovení ob. z. obč. (§§ 443 a 445) o materielní publicitě veřejných knih platí přirozeně i v řízení exekučním. Nějaké pouhé formální simultannosti zákonodárství naše nezná, a poněvadž předpis § 222., odst. 3. a 4. ex. ř. zní kategoricky, marně žalobnice použití jeho na případ přítomný vyloučiti se snaží.
Kdyby byla břeclavská spořitelna vedla exekuci na realitu č. 2742 — a že právo k tomu měla, žalobnice i v samém rekursu připouští — byla by žalovaná rovněž použitím § 222. ex. ř. došla přiměřeného zaplacení z usedlosti kn. vl. č. 10, takže postupem opačným ani žalované nadržováno ani žalobnici ukřivděno nebylo. Bylo věcí této, aby o výmaz souvaznosti vložky č. 2742 včas se postarala; opomenuvši toho, může se teď hojiti nanejvýše na F. Č., jelikož o assignaci ve smyslu § 1401 ob. z. obč. dle vlastních vývodů rekurentky zde řeči býti nemůže. Žalované R. E., jakožto osoby třetí, na ujednání žalobnice s F. Č. naprosto nezúčastněné se ujednání toto nikterak nedotklo, právu jejímu, nastoupiti dle § 222. ex. ř. na místo břeclavské spořitelny ani to by nevadilo, kdyby spořitelna tato o ujednání onom skutečně byla zvěděla a z příčiny té zúmyslně jen hlavní vl. č. 10. se držela. Pro použití § 222. ex. ř. nerozhoduje vůle věřitele z prodání usedlosti zaplacení došlého, nýbrž vůle věřitele na usedlosti té propadlého a stav knihovní.
Důvody stolice III.:
V dovolání projevený právní náhled, že ustanovení § 222. ex. ř. prý může míti jenom tehdy smyslu, když majitel prodané simultánně zavazené nemovitosti sám byl oprávněn pro případ, že na ní váznoucí dluh sám zaplatil, na majiteli druhé simultánně zavázané nemovitosti náhrady žádati, není zákonně odůvodněným, poněvadž právní poměr mezi vlastníkem nemovitosti a věřitelem knihovním i tehdy míti nemůže žádné právní účinky na třetí mimo tento smluvní poměr stojící osoby, je-li knihovní dlužník zároveň osobním dlužníkem knihovního věřitele.
Že by břeclavská spořitelna oprávněnou byla, zaplacení své pohledávky i z vedlejší vložky žádati, žalobkyně výslovně připouští a tvrdí sama, že břeclavská spořitelna z nejvyššího podáni za nemovitost vl. č. 10 v B. zaplacení celé pohledávky žádala a pohledávka tato jí také přikázána byla. Jelikož pro případ tento rozhodným jest ustanovení § 222. ex. ř., nelze také žalované upříti, aby tohoto svého práva použila a bylo proto celé vedení sporu, které ustanovení § 222. ex. ř. odstraniti hledí, hned z počátku marným.
(Rozh. z 30. prosince 1905, č. 18165.)
—a.

Citace:

Závaznost simultanní hypotheky tím nepomíjí, že vezme vlastník druhé simultanní hypotheky hypothekární dluh na sebe jakožto dlužník osobní (§ 222., odst. 3. a 4. ex. ř.). Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 211-213.