A. Z práva občanského.

17. §§ 497. a 500. ob. z. obč. V žalobě o uznání služebnosti musí býti v návrhu rozsah domáhané služebnosti určitě udán. (§ 226. s. ř., 12. ledna 1905, č. 1, P. 632.) 18. § 532. »Ze zbytku připadne polovice bratrovi a polovice k dobrým účelům« — jest právoplatné ustanovení dědiců. (§§ 26., 533., 553., 564. obč. z.; dvor. dekr. ze dne 7. června 1841 č. 541 sb. z. s.; 30. listopadu 1904, č. 16314 N. Z. 158.)
19. § 551. Vzdání se dědictví státi se může jen smlouvou uzavřenou praesumtivním dědicem se zůstavitelem. — Zvláštní formy ke smlouvě se nežádá. (26. října 1904, č. 15805, P. 621. — N. Z. 326.)
20. § 760. a) Při odevzdání kadučních pozůstalostí přináleží státu jen čistá pozůstalost po zaplacení pozůstalostních dluhů, pročež věřitelové domáhati se mohou svých práv oproti státu, dokud nejsou promlčena. (Dvor. dekr. ze dne 21. října 1835, č. 90 sb. z. s.; § 129. nesp. říz.; 2. září 1903, č. 9111, R. Z. F. 151.) — b) Předlužené pozůstalosti nesmějí se státu odevzdávati. (12. ledna 1904, č. 18563, R. Z. F. 150.) — c) Stát tu není universálním, nýbrž jen singulárním nástupcem, pročež finanční prokuratura k zastupování takové pozůstalosti jest jen potud oprávněna, pokud jde o předměty státu odevzdané. (§ 130. nesp. říz.; §§ 531. a 532. obč. z., uved. již dvor. dekr. z r. 1835; 13. října 1903 č. 14342, R. Z. F. 150.)
21. § 774. Povinný díl požadovati může též dědic, jenž se přihlásil na základě posledního pořízení bez všeliké výhrady. (§ 808. obč. zák.; 6. července 1905, čís. 10455, N. Z. 359. — R. Z. A. 77.)
22. § 788. O doplnění povinného dílu, zejména o vpočítatelnosti cenných papírů dědici za živobytí zůstavitelova do samosprávy odevzdaných a o promlčení žaloby na doplnění (§§ 549., 650., 757., 762., 765., 774., 783.— 785., 807., 812. obč. z.; dvor. dekr. ze dne 31. ledna 1844, čís. 781. sb. z. s.) viz rozhodnutí ze dne 12. října 1904, č. 14224, P. 795.
23. §§ 801., 820. Odkazovník, jenž se přihlásil k dědictví bez výhrady inventáře, ručí za pozůstalostní dluhy rukou společnou a nerozdílnou s dědicem. (11. října 1905, č. 12709, N. Z. 368. — R. Z. A. 91.)
24. § 812. obč. z. Jen ten veřitel oprávněn jest k návrhu na oddělení jmění pozůstalostního a na předsevzetí inventury (§ 92. cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208. ř. z.), jehož pohledávka jest aspoň s dostatek osvědčena. — Žaloba sama o sobě za takové osvědčení pokládána býti nemůže. — § 1374. obč. z. není tu také směrodatným. (20. prosince 1904, č. 18711, P. 551. — N. Z. 296; opáčně off. č. 294.) — Zrušení kurately separační, pokud separace sama trvá, není přípustno na jednostrannou žádost těch, kdo o ni zažádali, bez souhlasu všech interessentů. (23. června 1905, č. 10034, P. 616.)
25. § 865. Kupní smlouva soudně prohlášeným marnotratníkem uzavřená jest neplatna; i vrátiti sluší věci, pokud tu ještě jsou, a pokud tu nejsou, nahraditi jest jejich cenu. (§§ 877., 1447. a 329. ob. obč. z.; 7. září 1905, č. 11026, N. Z. 343.)
26. § 878. Smlouva, jíž rozvedené ženě přislíbeny byly od otce jejího nemanželského dítěte pravidelné příspěvky na výživu tohoto a pak ještě »odbytné«, jest platna. (4. ledna 1905, č. 17635, Z. Bl. 389. — R. Z. A. 75.) — Smlouva o placení za volební agitaci není neplatná. (1. srpna 1905, č. 12000, R. Z. A. 77.)
27. § 883. Slib rodičů, vyplatiti synovi neb dceři ještě za svého živobytí určitý dědický podíl, vyžaduje ku platnosti zřízení notářského spisu. (§§ 535., 536., 713., 717., 718., 762., 943. a 951. obč. z. §. 1. lit. d zákona ze dne 25. července 1871, č. 96 ř. z.; 29. března 1905, č. 4567, P. 700.)
28. § 896. Směnečný spoludlužník celý dluh zaplativší má nárok na poměrnou náhradu oproti soudruhům a nesmí nárok ten býti zaměňován s nárokem na náhradu škody dle §. 1293. a násl. obč. z. (11. května 1905, č. 6976, P. 595.)

Citace:

Z práva občanského.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 2, s. 120-122.