Praktický případ urážky na cti dle § 487. tr. zák. I když se nepodaří nabídnutý a zákonem také vyžadovaný důkaz pravdy (§ 490. tr. zák.), lze za určitých okolností konkrétního případu vynésti rozsudek osvobozující.

Rolník J. S. dověděl se, že jeho syn H. S., ve společné domácnosti s ním žijící, odciziv mu doma kabát, prodal jej A. L-ovi za nepatrný peníz. Učinil tedy proti A. L. u okresního soudu trestní oznámení, ve kterém tvrdí, že A. L. koupil od jeho syna H. S. věc, o které vědomost má, že byla v domácnosti jeho odcizena.
Při trestním vyšetřování v tomto směru zavedeném zjistilo se však, že A. L. kabát nekoupil, nýbrž někdo jiný.
A. L. podal pak na J. S. žalobu pro urážku na cti, avšak žalovaný byl obžaloby dle §u 259.3 tr. ř. sproštěn z těchto podstatných
důvodů:
Jest zjištěno, že jmenovaný syn obžalovaného již v roce 1902 žalobci A. L. zastavil věci, v domácnosti obžalovaného odcizené. Žalobce vůbec jeví náklonnost ke kupování věcí podezřelých; bylť již jednou pro přestupek §u 477. tr. zák. odsouzen.
Důkaz, že i tentokráte žalobce A. L. od H. S. odcizený kabát vědomě koupil, se ovšem obžalovanému naprosto nezdařil. Ale vzhledem k tomu, že žalobce A. L. byl s jeho synem H. S. ve spojení a dával mu zástavy na šatstvo, které H. S. doma odcizil, dále vzhledem k tomu, že dva lidé a to J. V. a A. P. tvrdili vůči obžalovanému i jeho snaše (kteří se jim netajili, že A. L. soudně budou stíhati), že kabát koupil žalobce a že totéž říkal doma také H. S. — nelze obžalovaného uznati vinným přestupkem proti bezpečnosti cti. Každý státní občan, který nabude vědomí o nějakém činu trestném, má právo o něm oznámení učiniti. Právo to bylo by illusorní, kdyby vydán byl ten, kdo se ochrany soudu domáhá, nebezpečí, že bude za učiněné trestní oznámení stihán jenom proto, že svědkové, kteří mu udaný fakt mimosoudně tvrdili, potom před soudem fakt ten nedokáží. Zlomyslnost nebo nedbalost svědků nemůže přece spadati na jeho vrub. Obžalovaný před soudem dokázal, že měl závažné důvody pro to, aby pokládal za pravdivé, co oznámil úřadu a nelze ho tudíž prohlásiti vinným přestupkem proti bezpečnosti cti. Jinak by každý, kdo v domnění svého práva učiní trestní oznámení, byl vydáván v šanc trestnímu stihání, když bez jeho zavinění výsledek vyšetřování nepotvrdí to, co on podle svého nejlepšího pře- svědčení za pravdivé pokládati musil. Kde je sebe nepatrnější úmysl ublížiti cti A. L. ? — Jen tehdy lze přece mluviti o trestuhodnosti v podobných případech, když někdo udá něco nesprávného (a urážlivého) zlomyslně nebo aspoň z nedbalosti. — C. k. krajský soud v Olomouci k odvolání žalobce A. L. potvrdil tento rozsudek, poukázav stěžovatele, který odvolával se v daném případě na přesný předpis §u 490. tr. zák. ve příčině provedení plného důkazu pravdy — na rozhodovací důvody prvního soudce.
(Rozhodnutí ze dne 18. dubna 1904, Bl. 111./4.)

Citace:

Praktický případ urážky na cti dle § 487. tr. zák. I když se nepodaří nabídnutý a zákonem také vyžadovaný důkaz pravdy (§ 490. tr. zák.), lze za určitých okolností.... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 217-218.