Postoupení knihovní přednosti výměnkářem.

Na domě č. 78 vl. č. 268 v R. vázlo pod pol. 2. právo doživotně bezplatné výměny ve prospěch manželů M. a F. P-ých, kteříž pohledávce 480 K, pro M. F-ovou pod pol. 7. váznoucí, přednost postoupili. Pro tutéž pohledávku zavázány byly simultánně ještě usedlosti č. vl. 154 v R. a č. vl. 261 a 359 v Ř. Pro zbytek své pohledávky 380 K vedla M. F-ová na dům č. 78 exekuci, a dražební podmínky obsahovaly ustanovení, že výměnek manželů P-ových převzíti má vydražitel započtením do výdražku, pokud tento stačí. Byl pak výměnek ten odhadnut na 88 K ročně, čili na kapitál 880 K, kdežto dům sám odhadnut byl na pouhých 600 K. Utržilo se za dům 774 K, z čehož připadlo na daně 11 K 79 h a prvnímu knihovnímu věřiteli 200 K 91 h, pročež na výměnek manželů P-ových zbylo pouze 561 R 30 h. Vzhledem na postoupenou přednost přikázal exekuční soudce z obnosu toho plynoucí úroky, které ročně doplněny býti mají z uhražovacího kapitálu na obnos 88 K, odpovídající ceně ročních dávek výměnkářských, vymáhající věřitelce M. F-ové až do zapravení její pohledávky 480 K, s úroky a útratami celkem 504 K 90 h. Dále vyřknul ex. soudce, že po uspokojení vymah. věřitelky M. F-ové budou vydražitelé poskytovati výměnkařce F. P. (M. P. zatím zemřel) výměnu in natura, začež oprávněni budou, každoroční 3 1/0 % úroky ze zbytku uhražovacího kapitálu pobírati a potřebný schodek na obnos 88 K z uhražovacího kapitálu samého doplňovati. Až tímto způsobem uhražovací kapitál per 561 K 30 h, pot. jeho zbytek po uspokojení M. F-ové se vyčerpá, uhasne právo výměny F. P-ové a může býti vymazáno. Přestane-li však právo toto dříve, přikáže se uhražovací kapitál po zaplacení M. F-ové zbývající, dlužníku. Rekurs vymah. věřitelky M. F. a vydražitelů J. a J. B-ových o ustanovení § 216. odst. 4. ex. ř. se opírající zemský soud v Brně zamítnul.
Důvody:
Rekurenti učinili návrh na změnu, aby vzhledem na ustanovení §. 218. odst. 2. ex. ř., dle něhož následkem postoupení přednosti hypotekární pohledávka, jíž přednost postoupena byla, na místo ustupující hypot. pohledávky nastupuje, z výdražku 561 K 30 h ihned část 504 K 90 h M. F-ově a zbytek 56 K 40 h výměnkářce F. P. přikázán byl. Pro případ potírají vydražitelé nepochopitelné prý jim nařízení, že po uspokojení M. F-ové řečené výměnkářce výměnek in natura poskytovati mají.
Nelze však sdíleti v rekursu hájené pojímání právních účinků postoupení přednosti výměnkářem ve prospěch hypot. věřitele. Ustanovení §. 218., odst. 2. ex. ř., upravuje pouze výměnu pořadí dvou hypot. pohledávek, tudíž zástavním právem vtělených, číselně určitých pohledávek peněžních. Zmíněný návrh rekurentů byl by jen tenkráte oprávněným, kdyby nárok ustupující byl rovněž hypotekární pohledávkou. Výměnkáři nepřísluší však pohledávka na kapitále, nýbrž vybírání dotyčných splatných dávek výměnkářských, úhradní kapitál pro toto jeho právo vypočtený nerepresentuje majetkový předmět, jeho disposici podléhající. Postoupení přednosti nemůže se tudíž, ana práva příjemcova s právy převoditelovými, co se týče přenechané pohledávky, dle §. 1394. ob. z. obč. stejná jsou, vztahovati na uhražovací kapitál, nýbrž může míti pouze za následek, že předstupující knihovní věřitel nabude právo, aby na místo výměnkáře ekvivalent výměnkářských dávek, když splatnými se stanou, až do uhražení své pohledávky, po případě do dřívějšího snad uhasnuti práva výměnkářského vybíral. Nikoli z uhražovacího kapitálu, nýbrž z ročních dávek výměnkářských se předstupující peněžní pohledávka zapravuje.
V případě, o který jde, by vydražitelé, kdyby tu nebylo postoupení přednosti, dle §. 226. ex. ř. měli výměnkářce výměnek na ročních 88 K vyceněný poskytovati in natura a příslušel by jim mimo vybírání úroků z uhražovacího kapitálu ještě nárok na onen rozdíl, o který obnos na úrocích pokaždé zůstane za 88 K, kterýžto rozdíl by se kryl z kapitálu uhražovacího. Následkem postoupení přednosti dlužno však vypořádati předem předstupující peněžní pohledávku M. F-ové a dle toho, jak zbytek stačí, přijde pak na řadu výměnek, jenž in natura vybývati se má; tudíž místo, aby vydražitelé F. P-ové ihned výměnek poskytovali, mají napřed M. F-ové peněžní ekvivalent 88 K, ročním výměnkářským dávkám se rovnající, až do zapravení její pohledávky 504 K 90 h ponechávati a teprve pak F. P-ové výměnek vybývati. To vše naříkané usnesení rozvrhovací vyjadřuje, nařizujíc, aby z původního uhražovacího kapitálu 561 K 80 h pokaždé dospívající úroky s přibráním doplňku, na ročních 88 K potřebného, M. F-ové až do zaplacení její pohledávky úhrnným obnosem 504 K 90 h poukázány byly, a že až M. F-ová uspokojena bude, vydražitelé F. P-ové patřící jí výminkářské dávky in natura vybývati mají (rozumí se až do vyčerpání kapitálu uhražovacího), kdežto vydražitelům 3 1/2 % úroky zbývajícího kapitálu a doplněk na ročních 88 K scházející z uhražovacího kapitálu samého připadnouti má, a že jakmile tímto způsobem po uspokojení M. F-ové zbytek uhražovacího kapitálu se vyčerpá, výměnkářské právo uhasne; když by výměnkářské právo uhaslo ještě před vyčerpáním uhražovacího kapitálu, má obnos po uspokojení M. F-ové zbývající připadnouti dlužníkovi.
(Na to následuje početní provedení tohoto rozvrhu.)
Během 6. roku bude tudíž M. F-ová se zbytkem své pohle- dávky vypořádána a nastoupí F. P. do vybírání své výměny, kteráž (neuhasne-li dříve) během 8. roku následkem vyčerpání uhražovacího kapitálu pomine.
Rozdělení útržku, jak rekurenti je navrhují, značilo by v případě, že výměnkářka dožije chvíle, kdy dle usnesení rozvrhovacího kapitál uhražovací by měl se vyčerpali, zkrácení výměnkářky, a v případě opačném zkrácení dlužníka ve prospěch vym. věřitelky.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu vym. věřitelky i vydražitelů vyhověl a rozvrhové usnesení změnil v ten způsob, že ze zbývajícího útržku 561 K 30 h přiřknul vym. věřitelce M. F-ové 504 K 90 h a zbývajících ještě 56 K 40 h výměnkářce F. P-ové na částečné zapravení roční výměny per 88 K pro nejbližší rok. Důvody:
Předpisu § 30. kn. zák., dle kteréhož hyp. věřitel jest oprávněn, aby současné neb pozdější hypot. pohledávce postoupil přednost před svou vlastní pohledávkou, použíti dlužno též při jinších knihovních právech, jako jsou výměnek a služebnosti, jichž nelze počítati mezi hypotekární pohledávky v pravém slova smyslu.
Též v takových případech pozůstává jediné obmezení v tom, že právům a přednosti ostatních věřitelů nesmí tím způsoben býti úkor.
Právní účinek takovéhoto postoupení přednosti praecisuje § 218. odst. 2. ex. ř. v ten způsob, že hypot. pohledávka, jíž přednost se postoupila, na místo ustoupivší hypot. pohledávky, tudíž i na místo ustoupivšího jinačího knihovního práva nastupuje. Pokud tudíž, jak je tomu v tomto případě, o kterýž jde, mezi ustupujícím knihovním právem a předstupující hypot. pohledávkou nenalézají se žádní jinší interessenti hypotekární, pokud dále vůbec není zde žádných knihovních interessentů, kteříž postoupením přednosti ve svých právech by mohli býti poškozeni, má postoupení přednosti plný účinek záměny pořadí, totiž tak, že předpuštěný věřitel právě tak uspokojení dochází, jako kdyby nárok jeho již od prvopočátku na témž místě byl knihovně zanesen býval, na kterémž skutečně ustupující oprávněný stojí. Okolnost, že ustupující právo v případě tomto není čistou pohledávkou hypotekární, nýbrž výměnkem, nemůže postoupení přednosti zbaviti účinku záměny pořadí. Zejména nelze pro odůvodnění názoru opačného použíti § 1394. ob. z. obč., jelikož nejedná se o odstoupení obsahu práva výměnkářskčho postupujícímu věřiteli, nýbrž jen o to, aby tento na onom místě uspokojení došel, na kterémž ustupující uspokojení žádati směl.
Právě tak, jako není překážky, aby knihovní interesent uspokojení svého úplně se vzdal, právě tak nelze jemu brániti, aby uspokojení svého v určitém pořadí ve prospěch jiného interesenta se vzdal, jestliže tím práva třetích knihovních interesentů se nedotknou.
Dovolacímu rekursu bylo tudíž vyhověti a zbytek výdražku vzhledem na knihovně poznamenané postoupení přednosti především poukázati na zapravení zbývající pohledávky vymáhající věřitelce M. F-ové, kteráž na místo výměnkářů M. a F. P-ých vstoupila.
Jelikož pak zbytek výdražku nestačí na úhradu ani jednoroční dávky výměnkářské, byl dle návrhu při roku rozvrhovacím výměnkářkou F. P. a vydražiteli J. a J. B-ovými v rekursu učiněného ihned výměnkářce F. P. na místo jejího tímto uhaslého výměnku přikázán.
(Rozh. z 3. února 1904, č. 1373.) J. B.

Citace:

Postoupení knihovní přednosti výměnkářem. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 6, s. 301-304.