Přípustnost žaloby určovací na uznání platnosti smlouvy; práva cestujících z provise a význam plné moci legitimačním lístkem ve smyslu zákona ze dne 25. února 1902, č. 49 ř. z. vystaveným založené. Opakování odporujících si a neurčitých výpovědí svědeckých v stolici odvolací.

Žalobu firmy J. Sch. v J. proti V. L., rolníku v B., s prosbou, aby uznáno bylo, že mezi žalobcem a žalovaným se stala platná smlouva, dle které žalovaný dne 15. prosince 1904 od žalobce koupil a žalobce jemu prodal 1000 kg. hrubé kostní moučky signo S. M. 100 kg. za 14 K 50 h, dohromady tedy za obnos 145 K, splatný dne 1. března 1906, že žalovaný jest povinen to uznati a útraty sporu do 14 dnů za následků exekuce zaplatiti, c. k. okresní soud v Ch. po provedeném výslechu svědků a sice: agentů žalobcových T. M. a E. P., z nichž T. M. obchod sám uzavřel, c. k. okresním soudem v J. jako soudem rekvirovaným a paní M. L., manželky žalovaného před soudem procesním, z nichž oba agenti s odchylkami v jednotlivostech v celku potvrdili, že se objednávka stala, kdežto manželka žalovaného uzavření objednávky popřela — rozsudkem ze dne 16. září 1905 zamítl z následujících
důvodů:
Soud nabyl na základě provedeného řízení průvodního přesvědčení, že trhová smlouva mezi kontrahenty následkem nedostatku svobodného svolení žalovaného platně uzavřena nebyla (§ 869. obč. zák.).
Dlužno uvážiti, že při vyjednávání o smlouvě na jedné straně to byli výmluvní agenti žalobcovi, kteří z každého jimi uzavřeného obchodu provisi dostávají, a tudíž ve vlastním zájmu všech prostředků užívají, aby stranu k uzavírce pohnuli, žalovaný naproti tomu že jest prostý rolník.
I kdyby žalovaný po delším přimlouvání obou agentů se byl k podpisu objednacího lístku dal pohnouti, mohla by nastati pochybnost, zdali tak skutečně ze svobodné vůle učinil, či snad takřka omámen mnohým přimlouváním a pod nátlakem větší inteligence a výmluvnosti agentů.
Že udání svědkyně M. L. v tomto směru plné víry zasluhují, vychází z přirozené povahy věci samé na jevo; jen lidé, kteří vynikají velmi vydatným darem výmluvnosti, hodí se za agenty, a kdyby se nebylo jednalo o obtížný obchod, nebyli by zajisté oba agenti zároveň k žalovanému přišli.
Žalovaný však nepodepsal ani objednacího lístku, nýbrž jeden z agentů sám. Ovšem tvrdí oba jako svědci slyšení agenti, že žalovaný 10 metrických centů kostní moučky objednal, avšak jejich výpovědi si ve více bodech odporují; neboť kdežto T. M. udává, že žalovaný s cenou 14 K 50 h a 100 kg. byl srozuměn, udává E. P., že o ceně jednáno nebylo; kdežto dále T. M. praví, že žalovaný podepsání objednacího lístku s tím odůvodněním odepřel, že pro takový podpis jednou do sporu zapleten byl, udává E. P., že žalovaný se vyjádřil, že jeho podpisu potřebí není, že když praví, že kupuje 10 metrických centů, že už jsou koupeny.
Tyto odpory nelze pouze tím vysvětliti, že od té doby již delší čas uplynul, poněvadž se netýkají vedlejších okolností, nýbrž podstaty věci samé; odpory ty zlehčují hodnověrnost svědků, z jichž vlastního líčení na jevo jde, že žalovaný jich nabídkám kladl odpor, poněvadž na dřívější nějaký spor se vymlouval a podpis odepřel, a nedá se mysliti, že by stávalo rozumného důvodu, proč by žalovaný, kdyby skutečně byl chtěl objednávku učiniti, nebyl objednací lístek podepsal.
Dlužno za to míti, že oba agenti se sami klamou a snad mlčení neb povolení odporu žalovaného za srozumění považovali, kteréhož dle stavu věci však tu nebylo.
Naproti tomu neměl soud příčiny o pravdivosti přísežné výpovědi manželky žalovaného pochybovati; rozhodujícím bylo, že vypověděla, že když agenti byli odešli, její manžel se k ní vyjádřil, že nemůže žádnou moučku odebrati, poněvadž mu to k žádnému prospěchu není.
Takové vyjádření bylo by bývalo nemožným, kdyby žalovaný byť i přisvědčením mlčky učiněným před tím kostní moučku byl objednal.
Též udání žalovaného, svědkyní potvrzené, že agentům řekl, že mohou kostní moučku zaslati, ale že on jí nepřijme, nemůže žalobu podporovati; to není přisvědčením na nabídku koupě, které agenti v tomto vyjádření snad shledávali, nýbrž, jak z celého stavu věci na jevo vychází, jest to pasivní odpor žalovaného, který tím chtěl říci, že agentům nemůže sice zabrániti, aby mu kostní moučku poslali, že však oni jeho nemohou nutiti, aby ji převzal.
Na základě těchto úvah dospěl soud k tomu náhledu, že zde nestává žádného, aneb aspoň ne volného svolení ku nabídce koupě, pročež již z toho důvodu žaloba musila býti zamítnuta a nebylo třeba více se zabývati dalšími důvody ku zamítnutí žaloby namítanými.
Poněvadž důkazy z úřední moci provedené k rozhodnutí sporné věci soudu dostatečnými se jevily, nebylo návrhu žalovaného, aby slyšením stran opak tvrzení žalobních dokázán byl, místa dáno, poněvadž tvrzení žalobní dokázati má žalobce a v tom směru nyní platným soudním řádem ničeho změněno nebylo, žalobce pak při tvrzeném uzavření smlouvy ani přítomen nebyl, nemůže tudíž jako strana o tom slyšen býti. —
Na odvolání žalobce, ve kterém týž mezi jiným se opíral o důvod nesprávného uvažování důkazů a za příčinou vysvětlení odchylek ve výpovědích svědků opakování všech v první stolici provedených svědeckých důkazů buď před soudem processním, aneb před soudem odvolacím se domáhal a změnu rozsudku ve smyslu žaloby navrhoval, uznal c. k. krajský jako odvolací soud v L. po provedeném opakování svědeckých důkazů v stolici odvolací, při němž oba agenti důsledně na tom trvali, že objednávka se stala, kdežto manželka žalovaného v rozpaky se dostala a nic určitého udati nemohla, že se odvolání místa dává, rozsudek v odpor vzatý změňuje a žalovaný ve smyslu žalobní prosby odsuzuje.
Důvody:
Přítomná žaloba jeví se dle § 228. c. ř. s. přípustnou žalobou určovací, neboť ačkoliv znění žalobní prosby v té formě, »že se stala platná smlouva« není tak zcela bezvadné, jde přece z celého obsahu žalobních udání skutečný úmysl žalobce na jevo, že se domáhá určení právního poměru uzavřenou smlouvou založeného.
Přípustnou jeví se tato určovací žaloba proto, že žalobce žalobu na plnění, t. j. žalobu na zaplacení trhové ceny, teprve 1. března 1906 splatné podati nemůže, vzdor tomu však právní zájem na bezodkladném určení (»alsbaldige Feststelíung«) sporného právního poměru má, neboť ležením zboží ním dodaného, žalovaným však nepřevzatého, vzrůstají každým dnem další útraty skladného, kteréž by žalobce ze svého nésti musil, kdyby tvrzený právní poměr po právu nestával.
Žalobce sporné smlouvy neuzavíral osobně, nemůže si tudíž z vlastního názoru o uzavření téže úsudku učiniti a musí tudíž s možností počítati, že vzešlé útraty skladného po případě bude musiti hraditi ze svého a má tudíž vážný zájem na bezodkladném určení právního poměru, aby se po případě zpětvzetím zboží další škody uvaroval.
Rozhodnutím o žalobě určovací odpadne bezpochyby docela potřeba žaloby na plnění, při nejmenším ale bude tato žaloba pod- statně zjednodušena, — jednomu sporu však dle stavu věci nelze se vyhnouti.
Odvolací důvod nesprávného uvažování důkazů dotýká se skutkových okolností rozsudku první stolice za základ sloužících, otázka důkazů ohledně těchto skutkových okolností jest tudíž znovu ku rozřešení předložena, a musí soudem odvolacím na základě nového uvažování důkazu samostatně řešena býti, pročež důkazy v první stolici provedené opakovány a doplněny býti musely.
Odvolací stolice pokládala pak na základě výpovědí svědků T. M. a E. P. okolnosti jimi potvrzené za dokázané, poněvadž tito svědci, zvláště T. M., zcela určitě a jasně vypovídali, a jejich výpovědi v podstatných bodech se shodují a pokud se týče jich zmocnění legitimačními lístky ve smyslu zákona ze dne 25. února 1902, č. 49 ř. z., vystavenými a jimi předloženými potvrzeny jsou.
Opačná výpověď svědkyně M. L. není způsobilou pochybnost o věrohodnosti shora jmenovaných svědků zakládati, poněvadž její výpověď postrádá potřebné určitosti a s otálením učiněna byla a svědkyně sama připustila, že možno jest, že vše neslyšela, a poněvadž na výsledku sporu při nejmenším právě tak značný zájem má, jako svědkové T. M. a E. P.
Soud považuje proto v skutkovém ohledu za dokázáno, že žalovaný 15. prosince 1904 1000 kg. hrubé kostní moučky signo S. M. za cenu 14 K 50 h pro 100 kg., tedy v celku za 145 K objednal, a že T. M. objednací lístek a potvrzenku souhlasící s touto objednávkou (Gegenschein) vyhotovil a tuto potvrzenku žalovanému vydal, dále pak, že žalobce T. M. k uzavření smlouvy jeho jménem zmocnil.
Svědkové T. M. a E. P. udali ovšem také, že žalobce obchod jimi již uzavřený v tom případě, že by objednatel se mu nezdál býti solventním, zrušiti může, avšak takové ujednání jest v poměru žalobce k objednavateli bez účinku, když tomuto sděleno nebylo, neboť legitimační lístky žalobcem pro jeho jmenované cestující ve smyslu citovaného zákona a § 2. min. nař. ze dne 4. září 1902, č. 179, a 27. prosince 1902, č. 242 ř. z. vyžádané, neobsahují takového obmezení, z čehož na jevo vychází, že žalobce oněm obchodním cestujícím neobmezenou obchodní plnou moc udělil.
Ostatně v tomto případě zboží dodal, takže jest od místa, otázku ve příčině oprávnění jeho ku stornu přetřásati.
Ve příčině právního posouzení věci dlužno na zřeteli míti, že žalobce, jak doznáno, jest obchodníkem ve smyslu čl. 4. obch. zák., tvrzené právní jednání tudíž za obchodní jednání ve smyslu § 273. obch. zák. považovati, a dle čl. 277. obch. zák., tedy dle obchodního práva je posuzovati sluší.
Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný shora uvedenou nabídku koupě učinil a že tato T. M-em jménem žalobce hned přijata byla, takže dle čl. 47., 49., 318. obch. zák. a § 1017. obč. zák. trhová smlouva s obsahem v žalobní prosbě uvedeným mezi spornými stranami platně uzavřena byla a žalobní prosba tudíž odůvodněna jest.
Jak z řečeného na jevo vychází, uvažoval první soudce nesprávně provedené důkazy svědecké, jak odvolatel v prvním důvodu odvolacím to dovozuje; bylo tudíž odvolání místa dáno, v odpor vzatý rozsudek změněn a ve smyslu žalobní prosby uznáno.
Uvedené další důvody odvolací následkem toho staly se bezpředmětnými.
Dovolání žalovaného c. k. nejvyšší soudní dvůr rozhodnutím ze dne 23. ledna 1906, č. 45, zamítl.
Důvody:
Žalovaný opírá své odvolání na důvody § 503. č. 2. a 4. c. ř. s., však neprávem. Neboť rozhodnutí o tom, zdali přísežný výslech stran proveden býti má čili nic, jest úplně uvážení soudu ponecháno.
Když tedy odvolací soud opětovným výslechem svědků o pravdivosti žalobních udání ohledně uzavření kupní smlouvy plného přesvědčení nabyl, pak nesměl dle § 371. odst. 2. c. ř. s. o téže okolnosti ještě důkaz slyšením stran připustiti a nemůže zachování tohoto zákonného předpisu nikdy dovolací důvod § 503. c. ř. s. zakládati.
Též přivádění důvodu § 503. odst. 4. c. ř. s. nemůže změnu rozsudku v odpor vzatého za následek míti.
Jelikož totiž žalobce teprv dne 6. března 1906 oprávněn bude žalobu na zaplacení trhové ceny podati, a kostní moučka žalovanému dodaná pro odepření přijetí se strany žalovaného již od července 1905 se na dráze přechovává a tím značné útraty vzrůstají, jest na bíledni, že žalobce má zájem na tem, aby ihned zjištěno bylo, zdali trhová smlouva cestujícím M. se žalovaným uzavřená po právu stává, aby v případě nepříznivého výsledku sporu tohoto ihned opatření učiniti mohl, aby úřední přechovávání kostní moučky na dráze přestalo a jemu tím zbytečné útraty nevzcházely. Nelze tedy nijak nesprávné právní posuzování věci v tom shledávati, že odvolací soud byl toho náhledu, že zde stávají podmínky žaloby určovací.
Jelikož odvolací soud po provedeném opakování svědeckého důkazu v první instanci provedeného na základě výsledku tohoto důkazního řízení zjistil, že na provisi odkázaný cestující M. žalobcem zmocněn byl, pro něho platné smlouvy uzavírati, nemůže též v tom nesprávné právní posuzování věci spočívati, když odvolací soud námitku, že žalobce oprávněn byl od tohoto za provisi jemu sloužícího cestujícího uzavřené obchody zrušiti, — za nerozhodnou považoval.
Neboť cestující z provise jest od svého pána k tomu zjednán, aby trvale pro něho obchody zprostředkoval.
Jedná se tudíž pouze o souhlas objednavatele, poněvadž souhlas dodavatele k uzavření každého jednotlivého obchodu pravidelně se předpokládá, a to zvláště tehdy, když běží o odběratele, s kterým jako tuto se žalovaným, již dříve podobné obchody uzavírány byly.
Žalovaný musil tudíž obchod za uzavřený považovali proto, poněvadž žalobce ihned neprohlásil, že obchod ten zamítá.
Dr. M.

Citace:

Přípustnost žaloby určovací na uznání platnosti smlouvy. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 5, s. 255-260.