Přísluší vymah. věřiteli náhrada útrat návrhu na zrušení exekuce?

Den před odhadním stáním podal vymah. věřitel návrh na zrušení immob. exekuce, odůvodněný slibem dlužnice, že v brzku vymáhanou pohledávku zaplatí.
Soud exekuční přiřknutí útrat návrhu toho odepřel odůvodněním, »jelikož prokázáno není, že zrušení exekuce před úplným zaplacením vymahané pohledávky k účelnému vymáhání vymáhané pohledávky zapotřebí bylo«.
Na rekurs vymah. věřitele zem. soud v Brně rozhodnutím z 14. února 1906, č. j. R. II.—usnesení to změnil a útraty návrhu vymah. věřiteli přiřknul.
Důvody:
Předpis §. 74. ex. ř. nelze vykládati v ten smysl, jakoby vymáhajícímu věřiteli příslušela náhrada jen těch exekučních útrat, respektive za ta poslání, kteráž přímo k vymožení pohledávky provedením exekuce vedou. Úmysl zákonodárce nesměřoval zajisté k tomu, aby se každá exekuce hnala do krajnosti, nýbrž zajisté přál si toho, aby dlužník dle možnosti uvarován byl hospodářské zkázy.
Chtěl-li pak z téhož důvodu dlužníka chrániti před zbytečnými útratami návrhů bezúčelných neb jen na útraty vypočtených, tož na druhé straně chtěl dáti přednost oběti dlužníkově na útratách podání než oběti exekvované nemovitosti.
Zde jedná se o návrh a to první na zrušení exekuce, jejíž pokračování již i pouhým nařízením odhadu dlužnici způsobilo by nepoměrně větších útrat, než obnášejí útraty za toto jednoduché podání, a jejíž další důsledek by znamenal pro dlužnici ztrátu přístřeší.
Není pak důvodu, pochybovati o pravdivosti obsahu podání toho, že totiž dlužnice brzké zaplacení pohledávky přislíbila a tudíž sama o zrušení exekuce prosila.
Kdyby se vymáhajícímu věřiteli útraty takového návrhu na zrušení exekuce zásadně nepřisuzovaly, vedlo by to nezbytně ku důsledku, že by si vymáhající věřitel dal dlužníkem útraty návrhu takového zaplatiti předem, bez soudního ustanovení, což by pro dlužníka dokonce nebylo výhodou, aneb že by mu zastavení neb zrušení nepovolil, což by pro dlužníka, nemohoucího si včas opatřiti hotovosti ku zaplacení celé vymáhané pohledávky, znamenati mohlo katastrofu.
Zákon, jenž v § 200 č. 3. ex. ř. zastavení exekuce k návrhu vymáhajícího věřitele připustil, ustanovením šestiměsíční lhůty k obnovení exekuce dlužníka dostatečně před zrušovacími návrhy, pouze na útraty vypočtenými, chrání.
Dokud pak není jisto, zda vymáhající věřitel vůbec exekuci obnoví, dokonce nelze za to míti, že by návrh na zrušení exekuce k účelnému vymáhání potřebným nebyl. Vždyť není konečně v praktickém životě vyloučena možnost, že sečkáváním vymáhající věřitel spíše i zaplacení dojde, než vystupováním bezohledným.
Dovolacího rekursu podáno nebylo. J. B.

Citace:

Přísluší vymah. věřiteli náhrada útrat návrhu. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 5, s. 261-262.