C. Z řízení sporného a exekučního.

16. § 41. Strany nejsou povinny, dáti se zastupovati notářem a sluší tudíž v místech, kde není druhého advokáta, přisouditi též náklady s příjezdem přespolního advokáta spojené. (9. února 1905, čís. 852, P. R. 142.) — Při ustanovování útrat v rozsudku kontumačním nesluší přihlížeti k nutnosti žaloby. (29. srpna 1905, čís. 13700, J. Bl. 504. — R. Z. C. 54.)
17. § 43. Útraty jest vzájemně zrušiti, zvítězí-li žalobce jen s obnosem, jejž mu žalovaný při prvním stání dobrovolně nabízel. (21. března 1905, č. 4466, Z. Bl. 506. — R. Z. C. 46.)
18. § 51. Bylo-li řízení jako zmatečné zrušeno k výtce žalovaným teprve v druhé stolici vytknuté, zrušiti jest útraty vzájemně (18. dubna 1905, č. 4675, G. Z. 287. — R. Z. C. 54.)
19. § 57. Kdo proti odpůrcově žádosti, aby složena byla žalobní jistota, nečiní námitek v první stolici, nemůže si do uložení jistoty stěžovati. (11. července 1905, č. 11309, Z. Bl. 851. — R. Z. C. 54.)
20. § 64., č. 4. Úředník za zástupce chudé strany ustanovený jest bez zvláštního příkazu oprávněn, podati jménem strany odvolání; můžeť předsevzíti veškeré úkony procesní, ku kterým jest advokát dle procesní plné moci oprávněn. (9. května 1905, č. 7327, J. Bl. 395. — R. Z. C. 50.)
21. § 66. Jestliže podáno bylo odvolání nejen úředním zástupcem chudých, nýbrž též advokátem, budiž odvolací řízení provedeno na základě advokátova odvolání. (20. ledna 1905, č. 194, G. H. 83. — R. Z. 55.)
22. § 93. Bylo-li usnesení soudní ve sporu místo zmocněnci doručeno straně, jest doručení bezúčinným. (§ 471. č. 4., 7., §§ 494. a 513. s. ř.; 30. května 1905, č. 8829, P. 698.)
23. § 109. Zdráhá-li se žalovaný zaplatiti poštovné od žalobního výměru, jest uložení žaloby na poště platné. (11. dubna 1905, č. 5671, Z. Bl. 507. — R. Z. C. 46.) — Též, zdráhá-li se žalovaný přijmouti žalobu pro nesprávné psaní příjmění. (26. května 1905, č. 8320, R. Z. C. 47.)
24. § 115. Nezachování tohoto předpisu má v zápětí zmatečnost celého řízení. (§ 477. č. 4. s. ř.) a opravňuje pak k podání žaloby pro zmatečnost. (§ 529. č. 2. s. ř.; 11. dubna 1905, č. 117, R. Z. C. 48.)
25. § 170. Uvědomění stran o nastalém klidu řízení jest výměrem, do kterého stížnost není vyloučena. (7. června 1905, čís. 9186, G. H. 487. — R. Z. C. 50.)
26. § 190. Přerušení řízení, vyřčenému soudem odvolacím, nelze odporovati. (§§ 519., 523. s. ř.; 24. května 1905, č. 8210, P. 730.)
27. § 240. odst. 3. I při námitce pře rozsouzené jest dovolací stížnost do stejných rozhodnutí nižších stolic dle §. 471. č. 6 a §. 473. č. 1 a §. 528. s. ř. vyloučena. (24. května 1905, č. 8466, J. Bl. 369.) 28. § 261. s. ř. Odvolání z rozhodnutí o námitce nepříslušnosti do rozsudku pojatého jest nepřípustno. (31. ledna 1905, čís. 1349, P. 547.) — Do rozhodnutí druhé stolice, potvrzujícího rozsudek co do zamítnutí námitky nepříslušnosti, jest další stížnost vyloučena (§§ 473., 502. a 528. s. ř.; 5. února 1905, čís. 12751, N. Z. 400.)

Citace:

Z řízení sporného a exekučního.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 2, s. 123-125.