Z Národního shromáždění.

Dnem 21. února bylo ukončeno podzimní zasedání Národního shromáždění v III. volebním období. Předvánoční i po vánoční činnost obou sněmoven Národního shromáždění byla věnována především problému hospodářské krise a přijata byla rada opatření, čelících k zmírnění této krise. Před vánocemi přijat byl zákon o mimořádném úvěru 130 milionů Kč na zmírnění následku hospodářské krise (zákon čís. 190/1930). Z tohoto fondu má se dostati podpory nejen některým výrobním odvětvím, která potřebují veřejné podpory, aby přežila dobu hospodářského poklesu, nýbrž především hospodářsky slabým sociálním třídám a organisacím, ocitnuvším se v těžké krisi následkem tohoto hospodářského poklesu. Má býti pamatováno z tohoto fondu i na naše příslušníky v cizině, kteří tam vlivem hospodářské krise ztrácejí existenci. Z fondu 150 mil. Kč bylo prozatím povoleno: 4 mil. Kč na vánoční příspěvek osobám, zúčastněným státní stravovací akce, 4 mil. Kč jako doplněk na stravovací akci pro měsíc leden; po 12 milionech Kč jako doplnění státní stravovací akce v měsících únoru a březnu 1931, 4 a půl mil. Kč pro stravovací akci v Praze, 1 mil. Kč pro stravovací akci v Brně, 1 mil. Kč na mléčnou akci pro měsíc březen a 3 mil. Kč bylo povoleno na zálohách fondům pro podporu v nezaměstnanosti u odborových organisací, pokud tyto fondy octly se následkem dlouhotrvající nezaměstnanosti ve finanční tísni. Vedle toho bude asi nutno hradit z uvedeného fondu náklady, povoleně ministerstvem sociální péče na nouzové práce, podnikané veřejnými stavebníky za účelem zmírnění nezaměstnanosti. Je to celkem 12 mil. Kč v roce 1930 a do konce únoru 1931 další 23 mil. Kč.
Dne 3. února přednesl ministerský předseda vládní prohlášení o hospodářské krisi. V tomto prohlášení bylo zdůrazněno, že vláda obrátí veškeré úsilí k zmírnění hospodářské krise. Bylo řečeno, že vládu přikročí k soustavné investiční politice, aby opatřena byla práce nezaměstnaným. Při té příležitosti upozornil předseda vlády, že sám rozpočet státní na rok 1931 obsahuje téměř za 2 miliardy nových investic. Aby pak investiční práce byly prováděny plánovitě a s největším urychlením, zřídila vláda k tomu účelu zvláštní meziministerskou komisi. Vláda hodlá též podporovali nouzové stavby, podnikané veřejnými stavebníky v době hospodářské krise. S urychlením mají býti příznivě skončena jednání o obchodní smlouvy s celou řadou státu, aby náš průmysl našel další odbytiště a zaměstnání. Těm zaměstnancům, jimž nebude moci býti opatřena práce, má býti poskytnuta podpora. V důsledku toho, jak již shora bylo řečeno, prohloubena a rozšířena byla akce stravovací a dána výpomoc fondům odborových organisací, zřízených k podporování nezaměstnaných.
V únoru předložila vláda parlamentu osnovu zákona o investiční půjčce ve výši 1 miliardy 300 milionů Kč, z níž však pouze 700 mil. Kč má býti věnováno účelům investičním v pravém slova smyslu, kdežto zbytek má býti věnován na úhradu schodku státních drah. Dále předložila vláda osnovu zákona o fondu melioračním a osnovu zákonu o změně fondu silničního a připravilo osnovu zákonu o fondu vodocestném. Všem těmto fondům mají býti opatřeny nové zdroje příjmu, případně státní příspěvky, aby mohly býti podnikány práce ve větší míře, než tomu bylo dosud. Podle nového návrhu zákona o fondu melioračním mají býti v příštích 10 letech věnovány na meliorace 3 miliardy Kč. z toho na regulace, hrazení bystřin a stavbu zdrží 1330 milionů Kč. — Na výstavbu státních silnic má být věnováno 3 1/2 miliardy Kč. — Podle návrhu zákonu o fondu vodocestném má býti dáno v letech 1930—1930 celkem 3 miliard Kč na splavnění řek, vybudování přistavil, stavby přehrad a využití vodních sil.
Z ostatní činnosti parlamentu na poli sociálním dlužno se zmíniti o přijetí zákona na ochranu osob, oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření, dále o projednávání návrhu zákona o pracovních soudech ve výborech senátu u přijetí návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeži poslaneckou sněmovnou.
Velký sociální význam zákona o alimentační povinnosti (zák. č. 4/1931 Sb. z. a n.) spočívá v tom, že s ohledem na sociální a hospodářské postavení osob k nárokům alimentárním oprávněných (dětí nemanželských, rodin osob, jichž manželství bylo rozvedeno nebo rozloučeno a osob jinak oprávněných požadovat výživu nebo zaopatření) zostřil dosavadní předpisy o alimentárních závazcích, ale současně znemožnil zneužití ochrany zákonem tímto poskytnuté. Nezabavitelnost existenčního minima byla ponechána. Zákon umožňuje zajištění alimentačního nároku, řízení o tom má býti provedeno se vším možným urychlením. Porušeni povinnosti alimentární podléhá trestním sankcím.
O významu a obsahu zákona o novém trestním soudnictví nad mládeží podáváme výtah z rozhovoru poslance dr. Wintera, zpravodaje o tomto zákoně, uveřejněném v Prager Presse (7. XII. 1930). Zákon o trestním soudnictví nad mládeží unifikuje toto soudnictví v celé republice a je již přizpůsoben poválečným zkušenostem. Podle jeho ustanovení není mládež do 14 let věku za své činy trestně odpovědnou. Trestnímu soudnictví nad mládeží podléhají osoby ve věku od 14—18 let. Trestné činy mládeže budou souzeny u trestány jako činy mladické nerozvážnosti, zvláště byly-li spáchány vlivem hospodářské nouze nebo třetí osoby. Jsou stanoveny nízké trestní sazby. Ostřejší trest až do výše od 2—13 let vězení bude přípustný jenom tehdy, když půjde o trestný čin, který by byl, kdyby byl spáchán osobou dospělou, trestán trestem smrti nebo doživotním žalářem. Ve většině případů bude pro mladistvé provinilce příslušným soudem soud poručenský, který muže nejlépe znáti poměry, v nichž mladistvý provinilec vyrůstal a žil. U krajských soudů i v řízení před porotou budou spolu rozhodovati přísedící-laici. Také organisacím péče o mládež dáno bude právo význačného vlivu na soudní řízení. Všechno předeslané značí v podstatě pouze zmírnění dosavadního stavu v trestním soudnictví nad mládeží. Přihlédneme-li však k jádru věci, seznáme, že tu nejde pouze o čistě trestní zákon. Сílem je snaha polepšiti mladistvého provinilce. Trest vězení bude po dobu už do 6 měsíců prožit v soudní věznici nebo vychovatelně, avšak trest vězení přes 6 měsíců prožije mladistvý provinilec v ústavě polepšovacím. Mladiství trestanci musí býti školeni k svému budoucímu občanskému povolání. Vychovateli mladistvých trestanců musí býti dobře školení a schopni učitelé. Trestný pobyt mladistvých provinilců v polepšovnách a výchovných ústavech musí býti náležitě kontrolován za účasti zástupců justice u veřejnosti. Také po odbytí trestu musí býti o mladistvé provinilce náležitě pečováno. Není-li vlastní domov (rodina) provinilcův dostatečnou zárukou, může soud naříditi umístění mladistvého provinilce v jiné rodině nebo ve vhodném výchovném ústavě. Žel. právě v tomto nejdůležitějším bodě je osnova nového zákona o trestním soudnictví nad mládeží nedostatečnou. Tuto nedostatečnost má nahraditi nový zákon o ochranné výchově, připravovaný ministerstvem sociální péče. Úkolem zákona o pracovních soudech je především jednotná úprava a zrychlení rozhodování o soukromoprávních sporech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jichž řešení je dnes velice roztříštěno a obstaráváno jednak soudy, jednak správními úřady. Pracovní soudy mají rozhodovati o všech sporech vzniklých mezi zaměstnavateli a zaměstnanci z pracovního (služebního, učňovského) poměru, vyjma pracovní spory v hornictví, spory řešené před rozhodčími komisemi podle zákona o závodních výborech, před labskými plavebními soudy a pracovní spory zaměstnanců státních podniků a soukromých státních zaměstnanců. Jejich příslušnost může bytí vyloučena smlouvou o rozhodčím, tedy i hromadnou pracovní smlouvou. Pracovní soudy mají bytí zřízeny tam, kde jeví se jich potřeba, jinak může býti zřízeno u okresního soudu zvláštní oddělení pro spory pracovní. Přísedící pracovního soudu z řad zaměstnanců i zaměstnavatelů jsou jmenováni presidentem vrchního soudu na návrh příslušných odborových organisací. Přísedícími mohou býti i zaměstnanci organisací. Důležitým je ustanovení osnovy, že zaměstnavatel musí poskytnout zaměstnancům volno k zasedání soudu a nesmí je propustit z důvodu vykonávání funkce přísedícího. Dále je výslovně stanoveno, že není-li jinak stanoveno zákonnými předpisy nebo hromadnými smlouvami, zaměstnanec-přísedící nemá nárok na náhradu ušlé mzdy, ale má nárok nu tuto náhradu z prostředků státních. Osnova předpisuje podrobně řízení před pracovními soudy. Odvolání jo připustilo jen ve sporech, jichž hodnota je vyšší než 300 Kč. jinak jen z důvodu zmatečnosti řízení. Rozhoduje o něm příslušný krajský soud, kde vedle 3 soudců z povolání zasedají po 2 zástupcové zaměstnavatelů a zaměstnanců. Zastupování advokátem je vyloučeno ve sporech do 1000 Kč. Při řešení hromadných sporů pracovních je poslání soudů pracovních omezeno pouze na funkci smírčího.

Citace:

Z Národního shromáždění. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 136-138.