NPD documents search: České právo, 5 (1923) - I totožnost osoby dlužníkovy na př. když firma

Rozhodnutí nejvyššího soudu.

I totožnost osoby dlužníkovy na př. když firma dluhující změnila znění a sídlo, nutno věřiteli vykázati v exekučním návrhu způsobem v § 9. ex. ř. stanoveným aniž lze dovolávati se notoričnosti. Dle § 269 c. ř. s.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 1922 R I 1278/22.)
Vrchní soud zamítl exekuční návrh, kterému soud sborový I. stolice vyhověl, poněvadž titul exekuční zněl proti firmě jiného znění než proti které čelil návrh na povolení exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Dle § 9. ex. ř. lze povoliti exekuci proti jiné povinné straně nežli je uvedena v exekučním titulu, jenom tehdy, když se dokáže listinami veřejnými, neb veřejně ověřenými, že povinnost v exekučním titulu zjištěná, přešla z osoby tam jmenované na osobu, proti kteréž se vede exekuce.
V exekučním řízení platí sice dle § 78. ex. ř. předpisy civ. soud. řádu o důkazu (§§ 266. až 291. c. ř. s.), avšak jenom potud, pokud exekučním řádem není nic jiného nařízeno. Avšak právě § 9. ex. ř. jest nařízeno něco jiného, neboť § 9. nepřipouští dokazovati sukcessi v závazek všemi průvodními prostředky v c. ř. s. jmenovanými, nepřipouští tudíž též platnost zásady o notoritě (§ 269. c. ř. s.), nýbrž předpisuje, že sukcessi v závazek lze prokázati pouze veřejnými listinami, anebo listinami veřejně ověřenými, jinak exekuce proti osobě v exekučním návrhu naznačené, která se nekryje s osobou v exekučním titulu naznačenou, povolena býti nesmí.
Vymáhající věřitel nepřipojil exekučnímu návrhu veřejných nebo veřejně ověřených listin o tom, že »österreichischer Verein für,... in Wien«, jenž v exekučním titulu jako strana povinná jest uveden, jest totožným se »Spolkem pro ... v X«, proti němuž exekuce byla navržena, ba vymáhající věřitel ve svém návrhu změnu firmy a totožnost osoby ani netvrdil, nýbrž beze všeho bližšího vysvětlení a odůvodnění navrhl exekuci proti firmě s částečně jiným jménem a jiným sídlem.
Právem tedy rekursní soud změniv usnesení prvního soudu, exekuční návrh zamítl. Jeho povinností nebylo, aby z moci úřední vyžádal si zprávu o změně jména a sídla firmy od soudu obchodní rejstřík vedoucího, neboť § 3. a § 55. odst. 2. ex. ř. zakazují při návrhu na povolení, exekuce konati předběžná šetření a vyžadovati od úřadů neb stran předložení listin neb jiných důkazů, vyjma případy v zákoně výslovně uvedené, které zde v úvahu nepřicházejí a zásada § 269. c. ř. s., jak dříve pověděno, v tomto případě neplatí.

Citace:

I totožnost osoby dlužníkovy na př. když firma. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 43-43.