Extradiční styk Švýcarska s cizinou v roce 1934.

Počet extradičních věcí a případů převzetí trestního stíhání byl v roce 1934 skoro stejný jako v roce 1933. (Srv. Právník 1934, strana 459.) Dvě věci byly podle článku 23. spolkového zákona o vydávání zločinců předloženy k rozhodnutí spolkovému soudu. Ve dvou případech zamítlo justiční a policejní oddělení v Bernu samo žádané extradice, poněvadž trestní stíhání, ač šlo o delikty obecné, bylo ve státě vyžadujícím zavedeno z důvodů politických. S hlediska právního byl zajímavý tento konkrétní případ: Švýcarská vláda požádala Badensko o vydání švýcarského státního příslušníka ke stíhání pro podvod. Badenské ministerstvo spravedlnosti poukázalo k tomu, že trestný čin s přihlédnutím k výši možného trestu, je zahrnut v amnestii podle německého amnestičního zákona ze 7. srpna 1934, a že proto vydání je podle německého extradičního zákona z roku 1929 nepřípustné. Vláda švýcarská však setrvala na svém extradičním návrhu, namítajíc, že při řešení konkrétní extradiční věci není rozhodným německý extradiční zákon, nýbrž toliko a jediné ustanovení smlouvy švýcarsko-německé z 24. ledna 1874, vybudované na principu enumeračním, podle níž extradiční povinnost se neřídí výměrem trestu hrozícího nebo uloženého. Vydání z Německa bylo pak povoleno.
Smlouva mezi Švýcarskem a Tureckem o vydání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních, podepsaná v Ankaře dne 1. června 1933, byla již schválena také tureckým parlamentem; mezinárodní účinnosti nabude teprve po výměně ratifikačních listin. S USA jednalo Švýcarsko o dodatkovou dohodu, rozšiřující katalog extradičních deliktů podle smlouvy extradiční ze 14. května 1900. Dohoda byla podepsána ve Washingtonu dne 10. ledna 1935. Podobná úmluva byla sjednána též s Velkou Britanií dne 19. prosince 1934 a okruh extradičních deliktů podle smlouvy o vydávání zločinců z 26. listopadu 1880 byl rozšířen. Obě dohody musí býti ještě ratifikovány. Výměnou verbálních not ze 3. srpna 1934 a ze dne 4. ledna 1935 byla účinnost extradiční smlouvy mezi Švýcarskem a Velkou Britanií rozšířena i na území britského protektorátu v Zadní Indii a na Borneo. Mezinárodní úmluva o potírání obchodu zletilými ženami z 11. října 1933 byla schválena spolkovým shromážděním dne 13. června 1934.
Kronberger.

Citace:

Extradiční styk Švýcarska s cizinou v roce 1934. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1935, svazek/ročník 74, s. 456-457.