činnosti hojně věnoval literatuře, nejevil vůbec literárních sklonů
na poli svého životního povolání právnického, v němž však přesto
zaujal jedno z nejčestnějšítíh míst. Význam Schulzův v oboru práv-
nické činnosti spočívá na poli po výtce praktickém, jak jinak se
říká v nalézání práva. Bezpříkladná pilnost, spojená s nevšedními
znalostmi a rychlým, bezpečným a pronikavým úsudkem, založila
jeho prominentní postavení již u zemského soudu v Praze, jehož
byl ozdobou a odkud jej právě pro tyto vlastnosti povolal zemřelý
zakladatel nejvyššiho správního soudu Dr. Pantůček к tomuto
soudu. Zde pak se otevřelo Schulzowi pravé pole působnosti. Byl
tu bezpočet právních materií, jež mu bylo zvládnouti a které zmá-
hal hravě, bylo tu u nás nezbadané právo bývalého Uherska, jímž,
ovládaje jazyk maďarský, pronikal jako prvý z průkopníků, byly
tu zvláštní procesuálni jemnosti, dané povahou instituce nejvyšší-
ho správního soudu, jež byly jeho pravou a jinými těžko dostiži-
telnou doménou. Ostrý úsudek dovoloval mu ve změti otázek zmoc-
nili se právě jádra problému, jejž pak řešil bezpečně a nebojácně
jasnými slovy, nezapomínaje při tom hranic, jak mu je ukládaly
procesuálni možnosti a postavení stran. V tom byla kvalita jeho
práce, vysoká, hodna úcty nejpřísnějšího znalce. Právě tak nad-
měrná byla i kvantita jeho práce, pro niž neuznával předepsaného
nebo slušně očeikavatelného minima, nýbrž vždy jen dosažitelné
maximum. Tuto dosažitelnost viděl pak Schulz ve výškách až zá-
vratných, za samozřejmého předpokladu, že právě tak vysoko bude
i úroveň pracovního výkonu. Působil-li takto Ivan Schulz u nej-
vyššího správního soudu a obětoval-li mu své vynikající schopno-
sti, vědomosti a píli po celých prvních 12 let jeho trvání, jest jen
přirazeno, že členové tohoto soudu hleděli na Schulze jako na jed-
noho, a to nikoli nejmenšího, z těch, kteří založili a vysoko zdvihli
dobré jméno našeho jediného správního tribunálu. Budiž čest jeho
památce. Dr. Vladimír Mrazík.
t Notář JUDr. Václav Svoboda zemřel dne 4. ledna t. r. náhle,
raněn byv mrtvicí, ve věku 60 let. Byl z nejlepších notářů
v Československé republice. Praksi notářskou započal v Třeboni,
pak působil v Semilech, v Novém Městě n. Met. a konečně v Praze-
Smíchově. Byl dlouhá léta členem notářské komory pražské a v le-
tech 1930 a 1931 i jejím vicepresidentem. Z jeho bohaté činnosti
stavovské dlužno uvésti zejména předsednictví Spolku notářů a
kandidátů notářství z Československé republiky, kteroužto funkci
ve jmenované celostátní organisaci po řadu let zastával. Jako vý-
borný právník byl dále členem redakčního sboru časopisu »České
právo«, do něhož také sám přispíval. Právnická jednota čítala ho
po dlouhá léta mezi své členy. Byl dále členem zkušební komise pro
zkoušky notářské, jakož i komise pro státní zkoušky judiciální při
universitě Karlově v Praze. V zesnulém odešel vzácný člověk, je-
muž každý, kdo ho znal, zachová památku nejsvětlejší1.
К šedesátým narozeninám prof. Dr. Viléma Funka. Dne 14.
ledna 1935 blahopřeje právnický svět československý řádnému