J2
Boj o tiskovou novelu byl v našich poměrech zjevem zajímavým a mimořádným. Je to boj dvou mocenských činitelů v demokratickém státě: vládnoucích, politických stran a tisku. Mimořádným zjevem jest tento boj proto, že — alespoň u nás — nenavykli jsme pohlížeti na tyto dva činitele jako na různé a samostatné, spíše jeví se nám vždy jeden z nich — tisk — jako námezdní přisluhovatel a bojovník druhého. Nemáme vlastně jiného tisku než stranicko-politického a tu pak je zcela nutná a správná představa, že všechna žurnalistika je jen ancilla politiky. Díváme se na jednotlivé strany tak, že lidi v nich činné dělíme na politiky-novináře a politiky »pravé«, k nimž patří ovšem generálové politických stran: a případné spory mezi žurnalisty ve straně a ostatní stranou pokládáme za interní záležitosti strany. Zde však politikové navrhli zákon, který dopadá na všechny novináře. A tu jsme viděli zajímavou tendenci, aby si novináři podali ruce přes hranice politických stran proti těmto. To je ovšem tendence za dnešního stavu marná. Proto boj novinářů proti osnově omezil se v ostřejších formách jen na, listy stran oposičních, kde jsou politikové a žurnalisté ovšem zajedno, a snad uvnitř stran. Ačkoliv od počátku bylo lze předvídati marnost boje novinářů, protože, jak právě řečeno, dnes není tisk samostatným činitelem ve státě, přece zanechala tato episoda mnohde touhu po tom, aby jím byl, touhu po tisku nezávislém nebo aspoň méně závislém na politických stranách, po tisku, který by získával a přesvědčoval jen svojí úrovní. Otázka je, je-li u nás vůbec možný.
Také v meritu věci jde vlastně o boj dvou stavů: politiků a žurnalistů. O to totiž, u kterého má býti sníženo risiko povolání. Nestranně řečeno, šlo o otázku, co je menším zlem, zda stav, aby novináři bylo znemožněno upozorňovati na zlořády, které nemůže dokázati, nebo stav, kde by každý ve veřejném životě činný mohl býti případně beztrestně napaden novinami za vinu nespáchanou. Obě eventuality jsou nesporně zlem a proto jsou tu polemiky s obou stran tak snadné.
To je jádro věci. Po formální stránce nelze ovšem s mnohým souhlasiti. Zejména s tímto typem příležitostných zákonů, které upravuji jen detail z materie, jež celá volá pro nové úpravě. —n—