Služba soudcovská. Podle nedávné zprávy »Národních Listů« zapsáno jest na právnické fakultě university Karlovy kolem půl čtvrta tisíce posluchačů. Zajisté mnohému napadne otázka, kde se tak značný počet právníků po absolvování studií umístí. A to jest zřejmě překvapujícím úkazem při velikém množství posluchačstva na jediné právnické fakultě, že tak nepatrný počet jeho vstupuje do přípravné služby soudcovské. Vezmeme-li do ruky soudcovský status, vidíme, že na př. v obvodu vrchního zemského soudu v Praze není obsazen úplně systemisovaný počet míst auskultantských (rovněž i soudců 9. hodnostní tř. i okresních soudců 8. hodn. tř.) a rovněž tomu tak jest i na Moravě, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Prohlížíme-li pak personální zprávy ve Věstníku ministerstva spravedlnosti, tu v každém čísle v rubrice »Úřadu se vzdali« čteme několik jmen auskultantů. Že pak právních praktikantů nenastupuje úměrně tolik, aby aspoň odliv byl nahrazen přílivem, o tom se přesvědčíme pouhým srovnáním.
V čem spočívají příčiny úkazu toho? Mluví a píše se o nedostatečném honorování práce soudcovské. Ovšem nutno uvážiti důležitost a zodpovědnost práce soudcovy, k němuž každý občan se utíká, aby zde zjednal průchod právu, a s důvěrou se obrací k nazávislému a samostatnému soudci v nejrozmanitějších případech. Neodvažuji se však uvěřiti tomu, že by právě tato důležitost a zodpovědnost úřadu soudcovského zrážela absolventy právnické fakulty od vstupu do přípravné služby soudcovské. Naopak proto, že soudce jest samostatný a nezávislý, že zvláštní jeho postavení samou ústavou jest zaručeno, má se náš dorost právnický — a právě ti nejzdatnější — snažiti dosíci úřadu soudcovského.
Náš dorost právnický musí uvážiti dvě otázky, a to: jaký význam má nerušený výkon soudnictví pro stát a jaký význam má dostatek českých a slovenských soudců pro národ.
Co se týče prvé otázky, odkazuji kolegy na přednášky prof. Dra Hory, jehož slova o vznešenosti a důležitosti stavu soudcovského a o svědomitém vykonávání soudcovského úřadu dosud chovám v živé paměti a nikdy jich nezapomenu.
Pokud pak jde o druhou otázku, uvádím jen příkladmo: u krajského soudu v Čechách — možno říci ryze českého — byli oba vyšetřující soudci národnosti německé (dnes jen jeden), z 9 auskultantů a právních praktikantů 3 Němci, ze 4 referentů u státního zastupitelství jsou 2 Němci. A tito kolegové národnosti německé neovládají plynně jazyka státního. Jedním z nejnepatrnějších důsledků toho jest zdržování agendy. Není snad třeba, abych tu vyličoval, jaké následky by to mělo, kdyby mel se dnešní stav podržeti.
Hk.