Mezinárodní právo před československým zákonem? V polovici května nadělal mnoho hluku případ jednoho pražského vyslanectví (podotýkáme, že orientálního), které koupilo palác na Malé Straně, a jak již nyní za bytové nouze bývá, nemohlo po dobrém přiměti nájemníka domu toho, aby byt svůj vyklidil. Začly proto šikany se strany majitele domu, a to hlavně tím, že dům zůstal od 6 hodin večer uzavřen a v neděli po celý den, takže nájemník (profesor německé university) byl ve»vězení«, ježto domovní klíč mu byl odepřen. Případ sám o sobě, který se stal také předmětem interpelace, nebyl by juristicky zajímavý, ale nás interesuje hlavně odpověď zástupce cizího státu, na zakročení třetích osob: »... legace nemůže souhlasiti s argumenty, které zájmy nájemníkovy podle československého zákona kladou výše než zájmy cizí diplomatické misse, které jsou chráněny zákonem mezinárodním. Nikdo nemůže tvrditi, že zájmy nájemníkovy jsou větší než zájmy cizího diplomatického zástupce . . . legace nemůže své důležité zájmy obětovati pohodlnosti nájemníkově, který se pokládá za pána domu...« Tento názor cizí legace jest jak prazvláštní, tak nesprávný. Poměr nájemníka a legace, jako representanta majitele domu, je čistě soukromoprávní, a nemá s mezinárodním právem co dělat. Koupí-li si cizinec, ať je to vláda cizí nebo cizí jednotlivec, u nás dům, platí pro něho ustanovení našeho zákona, stejně jako platí pro naše občany. A nebyl-li tak opatrný, že koupil dům vyklizený, musí mu býti znám zákon o ochraně nájemníků, jenž i pro něho platí. dnk.