Dr. Ed. Beneše »Nesnáze demokracie«. (V cyklu přednášek o demokracii, 7. dubna t. v.) Nesnáze demokracie jsou dnes problémem dne. Všude mluví se o krisi demokracie a zároveň o krisi parlamentarismu, což navzájem spolu souvisí. Řešit ony krise znamená nalézti vady dnešního života.
Po stránce filosofické má demokracie své prvky v theoriích moderních filosofů, historiků a politiků na základě rovnosti, bratrství a z nich vyplývající humanity — lidskosti. Rovnost v demokracii znamená rovnost sociální, ale také mravní; v bratrství na mravním podkladě vyvstává prvek citový. Svoboda, náš nejvyšší statek zahrnuje v sobě nejen práva, ale také povinnosti, respekt jednoho ke druhému. Hesla zapadnou, nejsou-li uvedena v život; je třeba, aby byla aplikována, normována. Tím narazili jsme na autoritu. Žádná vládní forma se neobejde bez autority, ani demokratická; jde však o to, aby se nalezla autorita bez násilí, všemi uznaná, vzbuzující úctu ne mocí, ale vnitřní vážnosti. Na otázku, kdo má tvořit onu ideální autoritu, odpovídá řečník; Všichni stejně a společně, pak vládne v duchu demokracie, žádajícím spoluúčast všech. Prakticky uskutečňuje se vláda všech principem zastupitelském, který vyžaduje vysokou a vyspělou mravní a kulturní hodnotu občanů. Zásada zastupitelská naráží na problém vůdců. Demokracie, toť stálá práce, odpírající se o vědu, tudíž o pravdu, poctivost a upřímnost; při vyžaduje ovšem veřejné projednávání zákonů, stálý a přímý styk vůdců s lidem a respektování upřímné a objektivní kritiky. Instituce vůdců do jisté míry potírá princip demokracie, však jiným, vhodnějším způsobem tento problém řešiti nelze. Demokracie dovede utvořit autioritu, odpovídající základním jejím požadavkům, moderní demokratický občan žádá autoritu osob, které své postavení a své oprávnění v rozhodování zakládají na věcné znalosti, poctivosti a oddanosti demokracii jakož i důstojnosti a politické schopnosti. Problém demokratické autority je tedy problém výchovy k demokracii a sice jak vůdců, tak i mas.
Dosud jsme na přelomu. Opustili jsme jedno vývojové stadium — absolutism — a do druhého jsme ještě náležitě nevnikli. Demokracie je doposud stálý boj; propracováváme se pozvolna k ní. Vzhledem k počtu nepřátel je to práce těžká, jak velkorysá — tak také i drobná — však plodná. Moderní demokracie rozšiřuje se do všech institucí, zasahá do celého života jak po stránce politické, tak i sociální, hospodářské a kulturní. K ucelení tohoto názoru prospěl velmi mnoho také socialismus, předpokládající radikální zdemokratisování hospodářského života.
Nutno ještě se zmíniti o nepřátelích demokracie: jsou to živly jak levé, tak i pravé. Pravý antidemokratismus poukazuje na krise a tvrdí
nemožnost důsledné demokracie. K jisté částce demokratického zřízení
se jíž sám přiklonil, však demokracii po strár^ce sociální naprosto nechce
uznat, nebo ji odbývá drobnými ústupky a kompromisy. — Levý anti-
demokratism a ultrademokratism vrcholí v historickém materialismu a
třídním boji, což je již samo v rozporu s humanitou. Bolševism vytýká
skutečné demokracii nedůslednost a polovičatost. Problem oligarchie
vůdců rozřešil systémem rad, což se ovšem v praxi nesetkává s úspěchem,
neboť demokracii nelze zaručiti nějakými, byť i sebe demokratičtějšími
institucemi. Demokracie je v lidu, je třeba lidí — ne institucí.
•Demokracie revolucionisuje mozky a duše methodou evoluční. Nut¬
no ji posuzovati všeobecně jako velký proud politický, sociálni a histo¬
rický, který nelze zadržeti. Našim úkolem je věřit v demokracii, v de-
miokratického člověka, vůdce, v demokratickou autoritu a v této víře spo¬
lečně pracovat! E. P—ý.
Instalace čtvrtého rektora Masarykovy university konala se teprve
ku konci března; tak pozdě proto, poněvadž měla býti zároveň slavnost¬
ním otevřením nové — ač zase jen prozatímní — budO'vy rektorátu, která,
třebas že už se drahnou dobu stavěla, teprve nyní je hotova. Odstupoval
rektor V o n d r á k, člen profesorského sboru fakulty duchovědné, nej¬
mladší z fakult university. Rektorem letošním jest J. M. prof. dr. Fráni.
\V e y r, spolunavrhovatel zákona o zřízení Masarykovy university a první
děkan její právnické fakulty. Účastníci uvědomovali si při této instalaci, ,
konané poprvé v historických krojích universitních, kdy na rektorský
stolec po druhé zasedl právník — prvním rektorem byl prof. Engliš —,
že mladá brněnská universita vstupuje do druhého quadriennia svého
života.
Významná slavnost dovršena byla skvělou inaugurační řečí nového
rektora na thema »Politika a věda o státním právu«. Byla to přednáška
vy.soké úrovně vědecké, o čemž svědčila už rozsáhlá literatura v ní zmí¬
něná a přece dovedla udržeti účastníky — universitní i mimouniversitiií
— v napjatém zájmu aktualitou svého thematu a originalitou myšlenek.
Neboť se stavěla proti dosavad běžným a hlavně u nás zcela všeobecně
vyznávaným názorům. A přece přesvědčovala jak svou lo,gickou srou-
beností tak i tím, že byla projevem uceleného a důsledného světového
názoru. Vystihnuv dosavadní názor o věci, který prohlašuje politiku za
umění — a to nejtěžší a nejvyšší, — a současně i za vědu, praví Weyr,
že politika není ani uměním — pokud toto nechápeme jako prostou do¬
vednost — ani vědioiu, sc. samostatnou, v systematice věd methologicky
ov^rávněnou. V dosavadním názoru vidí nemírné přeceňování politiky,
která je prostě jedním byť důležitým odvětvím lidské činnosti prak¬
tické a toto přeceňování je mu zase projevem dnes vševládného kolek-
tivismu. Naproti tomu on, přednášející, hrdě hlásí se k individualismu.
,I ve svém rektorském pozdravu akademické mládeži vyzdvihl na¬
stupující rektor myšlenku dnes tak nemoderní a nepraktickou, a přece
tak působivou: Proti stálému dovolávání se potřeb života a prakse. která
prý si svá práva beztoho vynutí u každého co nejdříve, postavil pro
mladé lidi v letech akademického studia postulát idealismu, který do¬
vede studovati pro studium, poznávati pro pravdu a který vedle všed¬
ních účelů životních a nad ně staví vyšší hodnoty lidské kultury.,
Při této řeči uvědomovala si akademická obec brněnské university,
že v jejím čele stojí letos nejen vědec, ale i osobnost. —n—
Reforma studia byla také otázkou na i. právnickém sjezdu němec¬
kých právníků v Československu, tp. května 1923. 2. schůze 3. bod. Refe¬
rentem byl prof. dr. R a u c h b e r g, jemuž korreferentem byl min. r.
dr. Lukseh. Rauchberg podal velmi podrobně a pečlivě vypraco¬
vaný referát, v němž zdůraznil, že niveau celkového studia právnického
značně upadlo a že nápravu je nutno hledati v radikální reformě. Přesto
seznáme z jeho vývodů, .že nejde tu o převrat, nýbrž opět jen o reformu,
obmezující se na přesun počtu semestrů, úpravy zkoušek, doktorátu, za¬
vedení povinných cvičení a pod. Nežádá sí prodloužeití studia přes 4 se-