Československé místní názvosloví úřední.

Počátkem ledna t. r rozeslal Stát. úřad statistický první výtisky nových lexikonů míst v Čechách podle sčítání lidu r. 1921. Vydáním lexikonu publikují se zároveň pro Čechy československé názvy míst, jež mají výlučnou platnost jako úřední jména. Zákon ze dne 14. ledna 1920 č. 266, sb. z. a nař. o úpravě názvů měst, obcí, osad i jejich částí dal základ k celkové reformě, jež jako nezbytná vystoupila u všech nástupnických států i u ostatních, které zabíraly nová dobytá území. Tak stalo se zejména v Trente a v Alsasku; ovšem všude nebylo postupováno stejnou metodou; obyčejné vláda prostě diktovala jednojazyčný typ jmen. Pouze Československo a po jeho vzoru Poznaňsko i Polsko, postavilo názvoslovnou úpravu na právní podklad, kterého jsme dosud v Rakousku postrádali, v Uhrách pak platil známý maďarisační zákonný čl. z r. 1898, kterým byly zejména na Slovensku potlačeny všechny slovenské názvy a nahrazeny maďarskými. Československý zákon z r. 1920 zaslouží pozornosti v několika směrech: především se týká to ustanovení úředního názvu, k němuž je nyní zmocněn ministr vnitra. Dříve mnisterstvo vnitra povolovalo na žádost obce změnu jména, takže bez podnětu obce, která nesla také veškeré náklady s tím spojené (změny v pozemk. knihách, katastrech a p.), nebylo možno název opraviti. Náš zákon se shodl v tomto předpise s někdejším maďarským, kde ministr vnitra měl vyslechnouti municipálné zastupitelstvo. U nás je však přidán ministru odborný poradní sbor t. zv. »Stálá komise pro ustanovení úředních názvů«, v níž vedle zástupců jednotlivých ministerstev. Stát. úřadu statistic. a vojen. Zeměpis, ústavu zasedají i zástupci archivů zemských a ministerstva vnitra spolu se zástupci místopisné komise České Akademie a na bedrech těchto odborníků spočívá i bude spočívati názvoslovná úprava po stránce historické a filologické. V létech 1920 až 1923 byla užším výborem zmíněné komise provedena revise jmen v Čechách (celkem asi na 46 000!). V našem zákoně je dále zajímavý předpis o menšinovém jméně, které může fakultativně ustanoviti ministr pro místa, v nichž žije aspoň 20%ní nečeskoslovenská menšina aneb v nichž má sídlo úřad vztahující se působností svou na obvod s touto menšinou. Tím vedle československého úředního názvu jsou nyní v určitých případech schválena i jména německá, polská a maďarská. Kromě toho je důležitá i sankce, kterou uvedlo vlastně až prováděcí nařízení z 14. srpna 1921 č. 324 sb. z. a nař., že všechny veřejné úřady a podniky, rovněž i strany ve styku s nimi musí výlučně užívati úředních názvů. Jestliže pak v podání strana užila jiného názvu než úředního, má jí býti podání vráceno do určité lhůty k opravení se zachováním účinků. Nestane-li se oprava do stanoveného dne, pokládá se podání za neučiněné. Lhůta je precisována při věcech veřej. zájmu. Třebas i otázka normativní úpravy místních jmen se časem jistě vytříbí, až bude značnější zkušenost a vzroste i judikatura, přece nejobtížnější je technika ustanoviti jednotlivé úřední názvy, které by vyhověly jak požadavkům filologickým a historickým, tak i praktickým, aby byla vhodná, snadno uživatelna, změnami nepoškozovala obchod atd Je tedy nutno postupovati velmi opatrně a uvažovali případ každý zvláště. V Čechách úkolem tímto byl pověřen zvláštní užší výbor, který revisi všech jmen provedl. Bylo nutno aspoň u poloviny jmen obcí a osad provésti rozsáhlé šetření v historických pramenech v archivech jak v českém zemském, tak ministerstva vnitra i některých místních (třeboňském, tepelském a p.), na podkladě dokladů a dotazníků po dialektu činil závěry filolog a výsledek po stránce vědecké přezkoumal se častými dotazy na místě u obecních a okresních správ, četnických stanic, menšinových korporací, na to byly uváženy i důvody ministerstev pošt a železnic a pak teprve ministerstvo vnitra na podkladě tohoto bohatého materiálu rozhodovalo. Podobnou metodou pokračuje se i na Moravě, Slezsku i Slovensku, takže budeme míti záhy vytříbené místní názvosloví úřední. Dá se pak doufati, že se zvýší tím i zájem určitých kruhů jako obci, místních pracovníků a p. a. při každém příštím sčítání lidu bude možno provésti ještě zbylé nutné korektury, takže zanedlouho budeme míti zcela dokonalé a vyhovující názvosloví. Počátek učiněný v lexikonu pro Čechy slibuje dosažení jeho dokonce i brzy.
Ča.

Citace:

Československé místní názvosloví úřední. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 6, s. 174-175.