Sloučí-li dva neprotokolovaní obchodníci své podniky v podnik jednotný, který dle předepsané mu výdělkové daně podléhá protokolaci, nemůže se tato obchodní společnost opověděti k zápisu pod zněním bývalé firmy jednoho ze společníků, nýbrž firma její musí odpovídati ustanovení čl. 17 obch. zák.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 23. září 1925 R I 786/25. Krajský soud v Čes. Lípě Firm 630/25.)
První soud vyhověl opovědi a zapsal do obchodního rejstříku firmu veřejné obchodní společnosti, v jejímž znění uvádí se jen jméno jednoho veřejného společníka.
K rekursu finanční prokuratury změnil rekursní soud usnesení to v ten rozum, že se oběma společníkům ukládá, aby v přiměřené lhůtě přihlásili pro svou veřejnou obchodní společnost zákonu odpovídající znění firmy (pokud neobsahuje jména všech společníků, nýbrž jen jednoho z nich, aby připojil se dodatek naznačující společnost), ježto by jinak firma byla vymazána a společnost by k podání řádné opovědi byla doháněna.
Dovolacímu rekursu nebylo vyhověno. Odůvodnění:
Dle opovědi utvořili А а В veřejnou obchodní společnost s působností od 27. ledna 1925. Opovídatelé vykázali také, že jim bude předepsána výdělková daň podmiňující protokolaci. Jde tedy o zápis obchodní firmy veřejné společnosti, jejíž znění musí vyhovovati předpisu čl. 17 obch. z., totiž obsahovati buďto jména obou veřejných společníků neb aspoň jméno jednoho z nich s dodatkem, že jde o společnost. Toho při ohlášené firmě »A, Glasraffinerie und Export in Steinschönau« není a právem rekursní soud usuzuje, že zápis této firmy neměl býti povolen.
Ani vývody dovolacího rekursu, jmenovitě poukazem k čl. 24 obch. z. nedá se přípustnost této firmy odůvodniti. Rekurenti sami přiznávají, že původně provozoval A vlastní raffinerii skla a že mu nebyla předepsána daň dle § 7 uvoz. zák. k obch. z. resp. dle zákona ze dne 30. června 1921 č. 260 sb. Nebyl tedy té doby kupcem plného práva a jméno, pod nímž závod provozoval, nebylo obchodní firmou ve smyslu obchodního zákona (§ 7 uvoz. zák. obch. z., čl. 15 a 19 obch. z.). Teprve po splynutí jeho závodu se závodem B-ovým, tedy ne vstupem tohoto do podniku A-ova, nabyl takto nově utvořený závod rozsahu podmiňujícího protokolaci a bylo na společnících, aby si zvolili firmu, odpovídající předpisu čl. 17 obch. z. a zažádali o její zápis do obchodního rejstříku.
K vedení spojených závodů pod neprotokolovanou firmou »A« nebylo vůbec zákonných podmínek, neboť čl. 24 obch. z. předpokládá vstup společníka do trvajícího již obchodního závodu kupce plného práva, který jedině může vésti firmu ve smyslu obchodního zákona, na kterou se vztahují předpisy třetího titulu obch. zákona.
Rozhodnutí rekursního soudu hoví plně zákonu a nemohlo býti dovolacímu rekursu vyhověno. Dodati jest ještě, že dle opovědi do firmy pojaté sídlo závodu v německém znění nekryje se s úředním názvem dle »Statistického lexika obcí v Čechách«.
—r.

Citace:

Sloučí-li dva neprotokolovaní obchodníci. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 7. a 8., s. 65-65.