Вyla-li působnost vyrovnání úmluvou stran potvrzenou vyrovnavacím soudem učiněna závislou na právoplatnosti schvalovacího usnesení tím, že první splátka na vyrovnací kvotu má se státi splatnou až po právoplatném potvrzení a právoplatnost jeho nastala až po 19. květnu 1923, pak účinnost čl. 3. zákona ze 26. dubna 1923 č. 99 sb. vztahuje se i na toto dříve docílené narovnání.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. listopadu 1924 Rv I. 1168/24. Obchodní soud у Praze Ck V. 21/24.)
Nejvyšší soud změnil rozsudek soudu odvolacího první stolici potvrzující a uznal právem, že je žalovaná povinna zaplatiti žalobkyni celou zažalovanou pohledávku s přísl. Důvody:
Je nesporno, že během řízení vyrovnávacího, zahájeného o jmění žalovaného bylo dne 3. února 1923 mezi věřiteli a dlužníci uzavřeno vyrovnání, jímž se dlužnice zavázala zaplatiti věřitelům 33,33 % jejich pohledávek a to první splátku do 30 dnů po právoplatném potvrzení vyrovnání druhou za 6 měsíců na to, třetí za dalších 6 měsíců a čtvrtou obnášející 7,5 % opět za 6 měsíců po splátce třetí.
Toto vyrovnání bylo potvrzeno usnesením vyrovnávacího soudu z 20. března 1923. Vykonatelnost tohoto usnesení byla však úmluvou stran oddálena až do právoplatného potvrzení vyrovnání, čímž byla proveditelnost a vykonatelnost potvrzeného vyrovnání, která by jinak byla nastala ihned, odložena (§ 524 c. ř. s. a § 63 vyr. řádu) do rozhodnutí vrchního zemského soudu v Praze, jako soudu rekursního, což se stalo až 30. května 1923.
Podle plenárního usnesení z 21. října 1924 čís. pres. 641/24 nepůsobí sice čl. 3. zákona ze 26. dubna 1923 č. 99 ř. z. zpět na vyrovnání, jež před 19. květnem 1923 byla potvrzena, když však, jako v tomto případě, působnost vyrovnání úmluvou stran potvrzenou vyrovnávacím soudem byla učiněna závislou na právoplatnosti usnesení vyrovnání stvrdivšího, dlužno vztahovati účinnost zákona toho i na toto vyrovnání.
Podle § 57 cís. nař. z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z. doplněného čl. 3. zákona ze 26. dubna 1923 č. 99 sb. pozbývá dlužník, nesplnil-li včas a plně potvrzeného vyrovnání slevy, jakož i jiných výhod, jemu vyrovnáním poskytnutých.
Podle zjištění prvého soudu začala první platební lhůta vyrovnáním stanovená dnem 3. července 1923. Žalovaná strana zaplatila, jak nesporno, první splátku 3453,64 Kč dne 23. července 1923 a druhou penízem 3463,64 Kč dne 24. února 1924 tuto tedy opožděně.
Podle novelisovaného znění § 57 vyr. řádu pozbyla dlužnice tímto prodlením v zaplacení druhé splátky výhod z vyrovnání plynoucích a sice jak slevy, tak i nároku na splácení dluhu ve lhůtách.
Jest tudíž dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odůvodněn, a nárok žalobkyně na okamžité zaplacení celého nedoplatku pohledávky, jak byl v omezené žalobní prosbě uplatněn, po právu.
Bylo proto dovolání vyhověti.
Dr. Kasper.

Citace:

Byla-li působnost vyrovnání úmluvou stran. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 3., s. 30-30.