Úrazové a nemocenské pojištění. — Péče o válečné poškozence.

(Sděluje Dr. Jindřich Tučný.)
k § 1 úraz. zákona. Úrazová pojistná povinnost zaměstnanců v kavárně s elektrickým ventilátorem.
Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze uznala podnik kavárna V. A. v Ž. pojištěním povinným, protože se jedná o živnostenský podnik motorový, a zařadila jej dle titulu 469 d) do nebezpečenské třídy A s nebezpečenským procentem 2, kterémužto zařazení odpovídá pojistné 20 h z každých 100 Kč vyplacené a započítatelné mzdy. Námitkám proti výměru úr. pojišťovny podaným vyhověla zemská správa politická částečně a měníc výměr, zařadila podnik do nebezpečenského procenta A) nebezpečenské třídy 1, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že používání motorové síly jest omezeno na pohon ventilátorů, umístěných mimo dosah; okolnost tato jest momentem snižujícím nebezpečí úrazu a odůvodňuje přiměřenost nejnižšího nebezpečenského procenta. Osvobození od povinnosti pojistné vůbec, jak toho stěžovatel se domáhá, není možné, poněvadž elektrický ventilátor sluší pokládali za stroj hnaný živelní silou, a kavárenský podnik, jenž jest provozován po živnostensku, a v němž se řečený stroj nalézá, podléhá ve smyslů paragrafu 1. úrazového zákona v celém rozsahu úrazovému pojištění. Ustanovení toto se vztahuje na všechny motorické živnostenské podniky bez výhrady a jest tudíž malá výkonnost motoru, jakož i nepatrné strojové nebezpečí na pojistnou, povinnost bez vlivu.
Ministerstvo sociální péče odvolání V. A. zamítlo z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého a v další úvaze, že používání elektrického ventilátoru jest ovšem podmínkou pojistné povinnosti celého podniku, nikoliv však jediným zdrojem nebezpečí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud loto: Pokud stížnost namítá, že vzhledem k účelu úrazového pojištění, aby dělníci a výkonní úředníci v podniku zaměstnaní byli pojištěni proti následkům úrazů, přihodivších se při práci, není pojistné povinnosti, není-li nebezpečí, a v daném případě, že možnosti úrazu není, ježto ventilátor jest umístěn u stropu a stejně jako se rozsvěcuje elektrická žárovka, uvádí se v pohyb pouhým otočením knoflíku, jest námitka tato bezdůvodná, protože podle úrazového zákona není možnost nebezpečí úrazu v konkrétním podniku rozhodným kriteriem pro pojistnou povinnost úrazovou. Povinnost tato není podmíněna tím, že v jednotlivém podniku jest nebezpečí úrazu, nýbrž stíhá, nehledě k zákonitým výjimkám, všechny dělníky a závodní úředníky, kteří jsou zaměstnáni v podnicích v zákoně vypočtených, zejména pak v podnicích vyjmenovaných v Odstavci 3. č. 2 § 1 zákona ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. na r, 1888, t. ji v živnostenských podnicích, při nichž Užívá se parních kotlů nebo takových hnacích přístrojů, které hnány jsou živelnou silou (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.). Ze skutkové podstaty, kterou žalovaný úřad svému výroku položil za základ a proti níž stížnost neuplatňuje žádných námitek, vysvítá však, že podnik stěžovatelův patří k podnikům v § 1, odst. 3. č. 2 vyjmenovaným. Neboť podnik, o nějž jde, t. j. kavárna stěžovatelova, jest podnikem živnostenským, používaný tam ventilátor jest hnán elektřinou, slouží účelům závodu, aby odstranil kouř v místnostech nashromážděný, a jest tudíž zařízením, jehož se užívá při živnostenském podniku stěžovatelovu. Pak ale jsou podle cit. předpisu zákona všichni dělníci, učňové a výkonní úředníci, v tomto podniku zaměstnaní, pojištěni proti následkům úrazu, bez rozdílu, zdali jsou vydáni přímému nebezpečí síly motorové čili nic. Tvrdí-li stížnost dále, že v daném případě pojistná povinnost jest vyloučena podle druhé věty cit. odst. 3., č. 2 § 1, protože ventilátoru se užívá pouze mimochodem, totiž v případě,, kdy je v místnosti mnoho kouře, aby se vzduch snáze vyměnil, nalézá se stížnost s touto námitkou v rozporu se zněním předpisu, jehož se dovolává, neboť předpis tento vyjímá z pojistné povinnosti úrazové podniky tam naznačené toliko tehdy, když silostroje v nich užívané nejsou součástí provozovny. Že však zařízení, jehož užívá stěžovatel ve svém podniku, jest součástí kavárny, bylo již dříve řečeno. Jest pak bez právního významu, zdali se jeho užívá stále anebo jen přechodně, neboť zákon, jde-li o hnací přístroje, jež tvoří součást provozovny, po této stránce nečiní žádného rozdílu.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.
(Nález nejv. správ. soudu z 31. března 1924, č. 18502/23.)

Citace:

Úrazové a nemocenské pojištění.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1924, svazek/ročník 5, s. 506-508.