K §§ 6 a 16 úrazového zákona. Pro vyměření pojistných příspěvků úrazových za učně, volontéry, praktikanty atd. jest za základ vzíti pracovní výdělek plně placených dělníků v prvé řadě onoho závodu, v němž učni, volontéři, praktikanti atd. jsou zaměstnáni. Podkladem pro vyměření úrazových pojistných příspěvků jest podle § 16, odst. 1. zákona o úrazovém pojištění dělníků ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 pracovní výdělek pojištěnci skutečně požívaný. Zásada tato jest prolomena výjimkou, již stanoví poslední věta citovaného předpisu v ten rozum, že u volontérů, praktikantů a jiných osob, které pro nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou plně placeny, se počítá za pracovní výdělek onen, jenž směrodatný jest podle § 6, odst. 7. úraz. zákona pro vyměření úrazového důchodu. Tento však předpisuje, že roční pracovní výdělek u zmíněných osob se vyměřuje ve výši nejnižšího ročního pracovního výdělku plně placených dělníků nebo závodních úředníků toho zaměstnání, na něž zmíněné osoby se vzdělávají. Jde-li tudíž o zjištění podkladu pro vyměření pojistných příspěvků, jest podle výslovného předpisu zákona vycházeti z fiktivního předpokladu, Že zmíněné osoby v závodě, v němž pracují, nejsou učni, volontéry, praktikanty atd., nýbrž dělníky pokud se týče závodními úředníky onoho oboru zaměstnaní, pro nějž se připravují, s nejnižším pracovním výdělkem. Že jest v tomto případě přihlížeti zásadně k výdělku dělníků a úředníků onoho závodu, v němž pojištěnci jsou zaměstnáni, vysvítá z úmyslu zákona, projeveného v §§ 5 a 6. Úrazovou rentou chce zákon nahraditi pojištěnci Škodu, způsobenou úrazem (§ 5) v určitém poměru k výši skutečně docíleného pracovního výdělku (§ 6, odst. 8), a předpisuje za tímto účelem, aby se zjistila výše výdělku, jejž poškozený za poslední rok svého zaměstnání bral v závodě, v němž přišel k úrazu (§ 6, odst. 2., věta 1.). Pro případ, že poškozenec po celý rok v závodě zaměstnán nebyl, předpisuje zákon v 2. větě, § 6, odst. 2., že výpočtu renty položití jest za základ průměrný roční pracovní výdělek dělníků stejného druhu především v tomtéž závodě, neb v sousedních závodech stejného druhu. Zračí se v tomto ustanovení zřetelně úmysl, přiblížiti se co nejvíce výši pracovního výdělku, jehož by poškozenec byl docílil, kdyby v závodě byl býval zaměstnán po celý rok. S tohoto hlediska nelze pak jinak vykládati předpis § 6, odst. 7., jehož na sporný případ jest použiti, a náleží podle názoru nejvyššího správního soudu pro vyměření pojistných příspěvků za učně, volontéry, praktikanty atd. vzíti za základ pracovní výdělek plně placených dělníků v prvé řadě onoho závodu, v němž učni, volontéři, praktikanti atd. jsou zaměstnáni. Žalovaný úřad, jenž vyslovil, že roční pracovní výdělek učňů, o něž jde, stanoven býti má podle nejmenšího pracovního výdělku plně placených dělníků v okresu a nepřihlížel k tomu, kolik Činil nejmenší pracovní výdělek plně placených dělníků v závodě stěžující sl firmy, založil své rozhodnutí na právním názoru, jenž podle toho, co bylo výše řečeno, není ve shodě se zákonem. Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o správním soudě.
(Nález nejv. správ. soudu z 10. května 1924, č. 8260/24.)