Prázdninová péče o mládež v republice Československé v roce 1923.

II.
Prázdninové osady a družiny.
Vedle prázdninového pohostinství jsou to zvláště prázdninové osady mládeže, které vešly v oblibu tak, že jich přibývá rok od roku. Před válkou jen několik spolků tímto způsobem pečovalo o mládež o prázdninách; byly to ze strany české zvláště: České feriální osady v Praze, Feriální osady Jesle v Plzni, Spolek českých feriálních osad v Brně, Feriální osada Karly Vojáčkové v Prostějově, Spolek pro feriální osady v Mor. Ostravě; se strany německé zvláště Verein für Ferienkolonien v Teplicích-Šanově, Verein Ferienheim v Mor. Ostravě, Verein für deutsche Ferienkolonien v Praze, Verein deutsche Erholungsfürsorge v Olomouci, Verein Ferienheim v Teplicích, Brünner Ferienkolonien ve Velkém Losině a město Nový Jičín. Je patrno, že bylo tehdy více organisací pro zřízení kolonií německých než českých. Nepoměr tento byl vyrovnán teprve v letech poválečných.
Jakého rozvoje došlo zřizování prázdninových osad pro mládež v roce 1923, jest patrno z tohoto seznamu:
A. České.
V seznamu prvé jméno znáči organisací, jež osadu udržuje, a její sídlo, druhé sídlo osady, cifra prvá počet dětí, druhá počet dní, po něž osada trvala, a třetí cifra denní náklad na 1 dítě.
1. Boží bojovníci (Mor. Ostrava) — Zášová na Moravě, 76, 28, 5·50. — 2. České srdce (Brno) — Buchlovice, 78, 30, 2·11, Mor. Krumlov, 43, 60, 5·99. — 3. České srdce pro Slezsko (Slezská Ostrava) — Moravka, 113, 50, 7·39, Vyšní Lhota, 114, 45, 6·78, Malenovice, 113, 50, 6·89, Pražma, 124, 50, 7·02. — 4. Československý Červený kříž (Praha I. а V.) — Nový Knín, 34, 49, 15 85. — 5. Československý Červený kříž (Praha II.) — Josefodol, 30, 28, 11·36. — 6. Československý Červený kříž (Praha III.) — Bor, 25, 40, 10·84. —* 7. Československý Červený kříž (Praha IV.) — Přibyslav, 60, 49, 8-68. — 8. Československý Červený kříž (Praha VII.) — Žďár na Moravě, 54, 50, 7·20. — 9. Československý červený kříž (Praha VIII.) — Tulešice, 49, 45, 8-42, Frenštát, 21, 56, 12·80. — 10. Československý Červený kříž (Vršovice) — Volyň na Šumavě, 99, 32, 7-26. — 11. Československý Červený kříž (Strašnice) — Banovnice, 83, 48, 10·19. — 12. Československý Červený kříž (Žižkov) — Černý Kostelec, 44, 56, 12·58. — 13. Československý Červený kříž (Břevnov) — Zdíkov, 30, 34, 1·82. — 14. Československý Červený kříž (Nusle) — Ledečko, 21, 37, 9·77. — 15. Československý Červený kříž (Vinohrady) — Rataje, 30, 42, 16*67.—16. Československý Červený kříž pro Moravu a Slezsko (Brno) — Kuřím, 109, 57, 16·32. — 17. Československý Červený kříž (Vyškov) — Račice, 44, 50, 12·01. ,— 18, Československý Červený kříž (Liberec) — Nová Раkа, 69, 49, 8·18. — 19. Československý Červený kříž (Příbram) — u Pilského rybníku, 59, 40, 11·80. — 20. Československý Červený kříž (Bor u Č. Lípy) — Bojanovice, 31, 39, 11·22. — 21. Československý Červený kříž (Mělník) — Křívenice, 33, 42, 9·20. — 22. Československý Červený kříž (Bratislava) — Zvolen, 93, 42, 12·10 — Lučivna, 28, 32, 19·06. — 23. Čs. Červený kříž (Chrudim) — Svidnice, 28, 40, 7·35. — 24. Čs. Červený kříž (Hradec Králové) — Rokytnice 54, 50, 9-86. — 25. Čs. Červený kříž (Pardubice) — Veská, 28, 55, 8·69. — 26. Čs. Červený kříž (Kladno) — Horažďovice, 120, 25, 11·22. — 27. Čs. Červený kříž (Kutná Hora) — Zbraslavice, 37, 39, 12·21. — 28. Čs. Červený kříž (Hlubočepy) — Černovice u Tábora, 10, 55, 10—. — 29. Čs. Červený křiž (Ostrava) — Darkov, 70, 28, 16·83 — Kunčice Velké, 104, —, 10·40. — 30. Čs. Červený kříž (Nová Раkа) — Nová Раkа, 17, 49, 8·23. — 31. Čs. Červený kříž (Roudnice) — Račice, 27, —, 10·59. — 32. Čs. Červený kříž (Teplice-Šanov) — Plasy u Plzně, 44, 45, 11·69. — 33. Čs. Červený kříž (Mukačevo) — Jasina, 26, 60, 18·85. — 34. Čs. Červený kříž (Mukačevo) umístění v rodinách 56. — 35. Čs. odbor sociální péče (Praha u Salvátora) — Čistá u Rakovníka, 38, 42, 8·78. — 36. Českobr. odb. s oc. péče ev. sb. (Žižkov) — Horní Dubenky, 82, (54), 38, 6·61. — 37. Českobr. odb. soc. péče ev. sb. (Smíchov) — Řevnice, 29, 45, 6·21. — 38. Českobr. odb. soc. péče ev. sb. (Praha, u KHmenta) — Proseč u Skutče, 44, 57, 9·04. — 39. České feriální osady (Most) — Sedlčany, 250, 52, 11·99. — 40. Čs. obec legionářská (Praha) — Turnov, 101, 48, 10·60 — Kostelec n. Ori., 89, 52, 11·98 — Bystřice p. Host., 66, 42, 12·18 — Železný Brod, 89, 50, 17·88 — Orebič, SHS., 40. — 41. Čs. obec úřednická (Praha) — Korčula. — 42. Dělnická akademie (Svépomoc) (Praha) — Hronov, 139, 30, 10·99 — Zbečník, 126, 30, 10·99 — Píšfany, 73, 30, 22·61 — Orado, Italie, 986, —, 30·36 — Praha, 273, 4, 11·20. — 43. Ferialni osady K. Vojáčkové (Prostějov) — Stražisko, 296, 84. — 44. Fond soc. péče pošt. a tel. ústavů — Velké Opatovice, 51, 49, 10·18. — 45. Chlapecký útulek na Palmovce (Praha VIII.) — Kašperské Hory, 51, 22, 10·74. — 46. Klub čes. obec. zastup. (Retenice) — Nymburk, 44, 39, 8·77. — 47. Komitét pro ubytování vídeň. dětí (Klatovy) — Klatovy 31, 45, 11·59. — 48. Komise pro péči o mládež (Košíře) — Semily, 183, 57, 9·76 — Telč, 176, 52, 8·88. — 49. Letní domov (Praha) — Krušovice, 105, 45, 6·67.— 50. Lidový ústav pro soc. péči (Pardubice) — Bělečko, 47, 56, 7·12. — 51. Masarykova Liga proti tuberkulose (Priaha) — Heřm. Městec, 60, 44, 10·58 — Nedvědice, 50, 47, 13·60. — 52. Masarykova Liga proti tuberkulose (Karlín) — Zdechovice, 26, 56, 9·32— Kladruby, 23, 55, 10·44. — 53. Masarykova Liga proti tuberkulose (Prostějov) — Plumlov, 90, 69, 7·66. — 54. Masarykov a Liga proti tuberkulose (Brno) — Březolupy, 48, 42, 7·92. — 55. Okresní péče o mládež (Kladno) — Horažďovice, 229, 82, 12·26 — Píšťany. — 56. Okresní péče o mládež (Nusle) — Jablonné n. Ori., 126, 56, 9·74 — Žamberk, 90, 56, 9·15 — Čermná u Kyšperka, 97, 59, 8·95. — 57. Okresní péče o mládež (Roudnice n. L.) — Račice,,27, 30, 9·04 — Předonín, 25, 30, 10·24. — 58, Okres. péče o mládež (Slez. Ostrava) — Celadná, 161, 56, 0·65. — 59. Okresní péče o mládež (Karlín) — Písek, 160, 50, 10·33. — 60. Okresní péče o mládež (Přerov) — Partutovice, 37, 64, 4·21. — 61. Okresní péče o mládež (Smíchov) — Nový Knín, 74, 50, 10·09 — Žiželice, 118, 49, 8·32. — 62. Okresní péče o mládež (Žižkov) — Chlumec n. C., 125, 53, 6·49 — Přeštice, 101, 47, 6·75 — Plasy u Plzně, 126, 53, 7·51 — Bystřice u Benešova, 117, 31, 6·62 — Křiváček u Pl., 88, 42, 6·03 — Křiváček u PL, 96 — Křiváček u Pl., 99 — Tábor 127, 56, 5·84. —.63, Okresní péče o mládež pro Velké Brno (Brno) — Česká, 28, 89, 5·79 — Rožnov, 37, 53, 6·14. — 64. »Orel«, tělосvič. jednota (Vršovice) — Jankov, 68, 30, 5·80. — 65. Péče o pracující dorost (Praha I.) — Třeboň, 128, 56, 15·93. — 66. Polski Związek Szkolny (Mor. Ostrava) — Jastrzebin, 42, 34, 6·16. — 67. »Prázdniny« (Praha) — Koryčany, 31, 30, 13·18. — 68. Sdružení pracov. soc. péče (Praha III.) — Velhartice, 56, 31, 10·30. — 69. Sociální ochrana stát. zaměstnaců (Praha) — Porto Rose, SHS., 45, 34, 15·04 —· Pag. ostrov, 71, Široká, Slov., 26, 49, 9·14 — Sedlice, 31, 50, 7·55. — 70, Spolek pro péči o slabomyslné (Praha) — Zboží u Světlé, 57, 90, 7·43. — 71. Sokolská župa Podbělohorská (Dejvice) — Semín u Kladrub, 87, 35, 9·78. — 72. Sokol, tělocvičná jednota (Praha) — Češtin, 54, 41, 7·11. — 73. Sokol pražský (Praha II,) — Jilemnice, 16, 32, 6·49 — Volyně, 20, 35, 9·41 — Blatná, 27, 36, 6·65 — Kamenice n. L., 19, 44, 8·65. — 74. Sokol, tě lo с v. jodnota (Břevnov) — Velký Zdíkov, 25, 21, 13·54. — 75. Sokol, těloсv. jednota (De jvice) — Boskov, 26, 31, 13·55, — 76. Sokol, tělocvič. jednota (Podolí) — Zruč n. Sáz., 51, 34, 9·77. — 77, Sokol, tělocv. jednota (Vinohrady) — Heřmaň, 66, 56, 7·42 — Bělá pod Bezd., 25, 31, 13·24 — Seletice, 116, 62, 8·89. — 78. Sokol, tělocvičná jednota (Smíchov) — Broumy, 57, 28, 8·08 — Mořina, 26, 28, 9·23. — 79. Sokol, tělocvičná jednota (Praha IV., Hradčany) — Stachy Král., 48, 47, 9·21. — 80. Sirotčinec Marian, ústavu (Přerov) — Partutovice, 37, 64, 4·21. — 81. Sociální komise města (Břevnov) — Mukařov, 29, 28, 6 51 — Libnič u Liš., 26, 26, 7·90 — Roketnice, 27, 28, 10·44 — Uhl. Janovice, 66, 26, 9·13. — 82. Spolek pro feriální kolonie (Mor. Ostrava) — Litultovice, 89, 60, 6·07, — 83. Spolek stravov. a fer. osad (Brno) — Hoštýn u Zab., 19, 27, 8·58. — 84. Sociální humanitní rada (Vinohrady) — Dobříš, 29, 43, 11·63 — Buková u Dobř., 52, 54, 5·66. — 85. Sdružení skautů »Svornost« (Praha) — Tatry, 68, 35, 9·02. — 86. Ústřední škola dělnická (Praha) — Žehuň, 30, 35, 13·83. — 87. Vzdělávací kroužek čs. soc. (Praha VII.) —· Kostelec n. O., 40, 39, 14·50. — 88. Výbor fer. osad buštěhrad. dráhy (Praha) — Ústí n. Ori., 115, 41, 5·88 — Kaplice, 83, 40, 8·09. — 89, Volné sdružení žáků III. tř. (Praha II.) — Písek, 30. — 90. Volná myšlenka (Praha) — Bavorov, 12. — 91, Y.M.C.A. (Praha) — Orava, 345, 56 — Sázava, 263, 56, 25·83. — 92, Y.W.C.A. (Praha) — Přerov n. L., 455, 129, 12·27. — 93. Zahradníkův fond soc. péče zam. čs. st. drah — Horká u S. P., 156, 58, 12·04 — Spišská Nová Ves, 301, 58, 11·22 — Meziměstí, 100, 58, 12·27 — Hradiště Ch., 96, 58, 11·56 — Tuháň, 141, 58, 12·43 — Hutisko, 58, 58, 18·16. — 94. »Záchrana«, hosp. odb. (Vinohrady) — Hriňová, 31, 30, 23·41. — 95. Úřad pro péči o mládež hl. m. Prahy — Choceň, 856, 90, 8·91 — Doudleby, 139, 52, 8·14 — Bělá pod Bezdězem, 139, 52, 9·28 — Týnice, 142, 36, 10·44 — Tábor, 213, 52, 7·68. — 96. České feriální osady (Praha) — Batelov, 127 — Bánovce při Trenč., 85 — Hluboká, 106 — Jindř. Hradec, 97 — Klatovy, 94 — Luže, 127 — Prešov, 109 — Modrá, 50 — Štubň. Teplice, 48 — Valašské Meziříčí, 99 — Báňská Šfávnice, 97 — Domažlice, 124 — Hronov, 122 Jílové, 104 — Kamenice n. L., 98 — Levoča, 132 — Přelouč, 92 — Strážov, 101 — Sušice, 130.
B. Německé:
97. Verein für Lungenkranke (Aš) — Neuenbrand, 28, 41, 10·23. — 98. Město Ústí — Levin, 70, 56, 9·20. — 99. Volkswirtschaftl. Verein (Brno) — Lískovec, 130, 48, 6·—. — 100. »Waldheimat« (Brno) — Pisárky, 95, 39, 6·91. — 101. Kinderhilfe (Brno) — Březová, 60, 56, 11—. — 102. D. Landeskommission f. Kinderschutz (Brno) — Lukov, 26, 49, 4— — Mikulov, 32, 49, 4·— — Žilošice, 10, 49, 4— Vohančice, 32, 10, 10·79. — 103. Вezirksjugendfürsorge (Most) — Třebivlice, 125, 84, 10·—. — 104. Gebirgsverein (Brno) — Velký Losin, 455, 72, 8·40. — 105. Verein für Lungenkranke (Cheb) — Horní Kunreuth, 70, 61, 6·10. — 106. Verein für Lungenkranke (Jablonec) — Antonden.wald, 51, 28, 15·52. — 107. Bezirksjugendfürsorge (Hrušov) — Dětřichov, 26, 28, 3·60. — 108. Městská rada v Rybářích (Karlovy Vary) — Edersgriin, 200, 56, 7·58. — 109. Verein für Lungenkranke (Chomutov) — Stráž, 265, 119, 8·63. — 110. Bezirksjugendfürsorge (Lanškroun) — Valteřice, 105, 28, 501. — 111. Míst. výchovná rada (Maffersdorf) — Vrchlabí, Kašperské Hory, Nest. (Ostsee) 140, 120, 10·10. — 112. Verein »Ferienheim« (M. Ostrava) — Staré Hamry, 100, 56, 12·92. — 113. Tuberkulosenfürsorgestelle (Šumperk) — Koldštýn, 39, 39, 9·24. — 114. Městská rada (Nový Jičín — Požaha, 113, 56. — 115. Bezirksjugendfürsorge (Bohumín) — Albrechtice, 53, 28, 9·99. — 116. Bezirksjugendfürsorge (Olomouc) —· Domštát, 280. — 117. Seraph. Liebeswerk (Praha) — Nový Dvůr, Postoloprty, 95, 81, 6·21. — 118. Verein f. d. Fer. Kolonien (Praha) ·— Palič, Venneřovice, Dřevič, Geltschberg, 398, 120, 11·27. — 119. Městský úřad pro péči o mládež (Liberec) —Nest, Bansin, Wyk, Kašperské Hory, Starý Harzdorf, Nové Město, Vrchlabí, 1057, 245, 9·40. — 120, Gebirgsverein (Liberec) — Christiansthal, 52, 36, 10·60 — Černohousy, 53, 36, 10·60. — 121. Obec Řetenice — Šumvald, 37, 28, 7·17. — 122. Bez. Jugendfürsorge (Šternberk). — 123. Kolonieausschuss (Teplice) — Blotendorf, 26, 32, 7·50. — 124. Verein f. Fer. Kolonien (Teplice) — Bořislav, 90, 62, 6·08. — 125. Verein Ferienheim (Teplice) — Oersdorf, 100, 60, 10—. — 126. Landesstelle f. Kinderschutz (Opava) — Einsídl, 22, 49, 9-51 — Marianum, 36, 28, 8 — — Vrbno, 66, 58, 9·33 — Dětřichov, 53, 56, 10·99. — 127. Městský úřad (Trnovany) — Siebengiebel, 42, 56, 9·72.
V roce 1923 bylo tedy uspořádáno: Českých prázdninových osad 166 pro 15469 dětí, nákladem Kč 4,988.437-31, německých prázdninových osad 49 pro 4652 děti nákladem Kč 1176894·16, úhrnem osad 215 pro 20121 dětí, nákladem Kč 6165331·47.
Ze seznamu prázdninových osad je viděti, že vedle spolků jsou mezi pořadateli feriálních kolonií též městské úřady (jejich soc. komise), sociální odbory sborů českobratrských, fondy sociální péče při úřadech nebo korporacích stavovských, spolky Čs. Červeného kříže, jednoty tělocvičné, Okresní péče o mládež, místní spolky Masarykovy ligy proti tuberkulose atd.
Rozvoj prázdninových osad není zjevný jen z jejich počtu a přírůstku pořadatelů, leč i z jejich specialisace. Byly uspořádány zvláštní:
a) Prázdninové osady pro mládež ve věku předškolním, jež zřídily: Letní domov v Praze v Krušovicích, — Sociálně humanitní rada na Vinohradech v Bukové a v Dobříši, Okresní péče o mládež pro Velké Brno v Rožnově, — Jugendamt v Liberci v Alt Harzdorfu.
Před válkou nebyly zřizovány osady pro mládež výhradně jen ve věku předškolním z obavy, že se drobným dětem mezi většími dětmi stýská a že nesnášejí s nimi dobře společného režimu. Nesnázi učiněn konec samostatnými osadami, vedenými zpravidla pěstounkami, na něž jsou děti zvyklé z opatroven a mateřských škol.
b) Prázdninové osady pro dorost, jež zřídily zvláště: Úřad pro péči o mládež města Prahy v Chocní a v Týnci n. L., — Sokol na Král Vinohradech v Bělé pod Bezdězem, — Sokol v Praze II. jako putovní družinu do Jugoslavie, — Dorostenecké besídky v Karlině jako putovní družinu do Dalmacie, — Péče o pracující dorost v Třeboni, — YWCA v Přerově n. L. a YMCA jako stanový tábor na Sázavě a v Orlové.
I zvláštní prázdninové osady pro dorostence jsou zjevem teprve poválečným. Pokusy přibírati dospělejší mládež do prázdninových osad pro mládež ve věku školou povinném se nepotkaly se zdarem.
c) Prázdninové osady pro mládež tělesně a duševně úchylnou, jež zřídily: Spolek pro péči o slabomyslné v Praze ve Zboží, — Okres, péče o mládež pro Vel. Brno v Rožnově.
Vedle toho vyskytla se loni i prázdninová osada dětí hluchoněmých při ústavu hluchoněmých v Dolná Lukavici, letos osada zmrzačelých dětí Jedličkova ústavu v Jasině a zvláštní oddělení 13 nevidomých dítek Deylova ústavu při prázdninové osadě buštěhradské dráhy v Ústí n. Ori.
Sotva bude komu s podivem, že byly některé prázdninové osady zřízeny výhradně jen pro děti rodičů určitého stavu, na př. pro děti železničních neb poštovních zřízenců atd., neb určité strany politické, neb určitého vyznání náboženského, jako židovského, katolického, českobratrského, neb pro děti bez vyznání, neboť to již vyplývá z charakteru té které organisace feriální osadu pořádající. Takovýchto osad byla bohudík jen menšina, převážná většina osad byla určena pro děti zdravotně a sociálně ohrožené bez ohledu na stavovskou, politickou neb konfesijní příslušnost rodičů.
Namísto této nežádané speсialisace osad podle stavovské, politické a konfesijní příslušnosti rodičů potřebujeme naléhavě specialisaci osad podle zdravotního stavu mládeže, ježto mládež určitých nedostatků potřebuje určité péče a vedení, jehož lze jí poskytnouti nejlépe tehdy, je-li pospolu. Ježto je pobyt v prázdninové kolonii nákladný a ježto se pro zdravé děti výborně hodí i jiné formy prázdninové péče, rodinné pohostinství, prázdninové a putovní družiny a skauting, jež hlavně pro ně jsou určeny, není v zásadě záhodno, aby se do prázdninových kolonií dávaly děti zdravé, nýbrž především slabé a ohrožené, jež by se měly stati hlavním předmětem jejich péče. Dětmi takovými rozuměti jest děti špatně živené, slabé konstrukce tělesné, chabého svalstva, děti chudokrevné a rekonvalescenty. Mezi ohrožené děti pak jest počítati děti z rodin s otevřenou tuberkulosou, děti s bronchiadeniidou bez celkových příznaků, se specificky zvětšenými ale nehnisajícími žlázami krčními, s nekomplikovanou lehkou konjuktivitidou phlyctaenuiosní, s přestálým zánětem pohrudnice. Děti ohrožené patří do zvláštních feriálních osad jen potud, pokud nebude pro ně dostatek ozdravoven.
Třebas by v zásadě nebylo sporu o tom, že se má do prázdninových osad vysílati mládež pečlivě vybraná podle stavu zdravotního a podle sociálních poměrů, v nichž žije, přece jen jsme v praksi daleko od skutečného provádění těchto zásad. Následky nesprávného výběru dětí jeví se v tom, že děti zdravé, slabé i ohrožené musí snášeti jednotné zacházení v osadě, že dětem slabým a ohroženým nedostává se při tom té zvláštní péče, jaké mají vzhledem k svému zdravotnímu stavu zapotřebí, hlavně však v tom, že se nedostane pobytu v osadách velmi mnoha dětem slabým a ohroženým, ježto finanční prostředky pořadatelů osad jsou obmezené a mnoho míst zaujmou děti zdravé.
Nebude asi osady, do níž by byla posílána mládež bez prohlídky lékařské, leč lze tvrditi, že k prohlídce bývá zhusta zvána jen mládež úzkého okruhu dětí, na něž se vztahuje zvláštní zájem pořadatelův, a z tohoto užšího okruhu bývá pro osadu vybírána zase jen mládež, o niž jeví zájem vlivnější jednotlivci. Následkem tohoto postupu nedostane se na mnohé děti1, jež by sice pobytu prázdninového potřebovaly, ale nespadají do zájmového okruhu pořadatelova, a následkem této prakse nedochází ani ke specialisaci osad. Pokud pořadatel vydržuje osadu výhradně na své útraty a bez podpory veřejné správy nebo darů širší veřejnosti, nelze brániti tomu, aby si pro ni nevybral mládež dle své libosti. Jinak je tomu však v případě opačném. Tu jde o to, jakým způsobem pomoci do osady dětem nejpotřebnějším. K tomu cíli bylo by dobře, aby obvodní nebo školní lékaři — nebo sociálně-zdravotní ústavy tam, kde jsou zřízeny — vedli stálý seznam dětí, potřebných zotavení v ozdravovně nebo prázdninové osadě, a aby na vydržovatele ozdravovny nebo osady bylo působeno·, aby při vysílání mládeže Přihlédl též k dětem, pojatým do těchto seznamů. Udělený subvence z veřejných prostředků by mělo býti vázáno mimo jiné též na tuto podmínku. Ve větších městech, zvláště v Praze, je patrný ještě ten nedostatek, že není jednotného měřítka pro posouzení zdravotního stavu mládeže vzhledem k jejímu prázdninovému pobytu. Jest tolik hledisk, kolik jest organisací nebo lékařů. Měl-li by tu býti výběr mládeže pro prázdninovou péči proveden účelně, bylo by zapotřebí, aby byl buď obstaráván jedním ústředním orgánem, nebo není-li to fysicky možno, aby se postupovalo alespoň podle stejných zásad a ve vzájemném souhlase.
Přihlédneme-li ke způsobu, jakým byly prázdninové osady ubytovány, vidíme, že většina jich nalezla pohostinství ve školách, několik málo v zámcích nebo jiných větších budovách, a že jenom některé z nich byly zřízeny pod stany nebo ve vlastních trvalých budovách. Umístění pod stany volily loni zvláště Sociální ochrana státních zaměstnanců v Sedlicích a v Široké, Okresní péče o mládež v Prostějově ve stanovém táboru v Čekyni, YMCA ve stanových táborech v Orlové a na Sázavě. Byly však i některé organisace, které si postavily stany jen jako doplněk umístění v budově.
Zvláštní pozornosti zasluhují prázdninové osady, umístěné ve vlastních stálých budovách. S české strany mají svá trvalá sídla prázdninová: Spolek českých feriálních osad v Praze v Luži, město Praha v Chocni, YMCA v Přerově, Okresní péče o mládež ve Slezské Ostravě v Celadné, poradna »Našim dětem« v Plzni u Šidloveckého rybníka, Feriální osada K. Vojáčkové v Prostějově ve Strážnici, Spolek pro feriální kolonie v Mor. Ostravě v Litultovicích. Se strany německé: Verein für deutsche Ferienkolonien v Praze v Hor. Verměřicích a v Hor. Dřevíči, Brünner Ferienkolonien ve Velkém Losině, město Nový Jičín v Požaze, město Olomouc v Domštátě, Verein Ferienheim v Mor. Ostravě ve Starých Hamrech. Židé mají trvalou prázdninovou budovu v Lubné u Rakovníka.
Za dnešního stavu jsou tyto stálé budovy používány ponejvíce jen o prázdninách, a zůstávají nevyužity během ostatního roku. Se stanoviska finančního jest to zajisté málo hospodárné, a bylo by záhodno i se stanoviska péče sociální, aby budov těch se využilo jako stálých ozdravoven, kde je jejich poloha pro to klimaticky příznivá. Vždyť jest plno mládeže, která potřebuje zotavení i v době mirnoprázdninové, kterého se jí dnes nedostává hlavně z nedostatku vhodných zařízení a z nedostatku prostředků finančních. Věc dala by se snad zaříditi tak, že by některé organisace, jako na př. Čs. Červený kříž a Masarykova liga, věnovaly též pozornost vydržování ozdravoven nebo po výtce jen jim, ježto, jak je patrno ze seznamu, pro zřizování feriálních osad je pořadatelů poměrně »dostatek.
Dosud mají v naší republice ozdravovny pro mládež: spolek Coe College Camp v Čermovicích u Tábora, Okresní péče o mládež v Rokycanech »Na Vršíčku«, poradna »Našim dětem« v Plzni u Šidloveckého rybníka, Spolek pro rodinné, zdravotní a léčebné osady dětské na Moravě Masarykovu dětskou ozdravovnu v Šumperku, spolek »Zwelgverein für Lungenkranken« v Dol. Kunreitu u Chebu a město Brno dětskou osadu v Předklášteří u Tišnova. Ozdravovny tyto na přijetí veškeré ohrožené mládeže ani zdaleka nestačí, a odpomohlo by se tudíž jejich nedostatku použitím trvalých budov feriálních osad velmi vydatně.
Je pozoruhodne, jak se počínají množiti výpravy mládeže k moři. Před válkou byla to jedině přímořská osada Marie Steyskalové v Crikvenici, která poskytovala dětem zotavení u moře. Po válce přibyly k ní přímořská osada »Sociální ochrany státních zaměstnanců« na Pagu a přímořská osada »Jadranské společnosti« v Kupari u Dubrovníka, jež jsou zamýšleny pro pravidelné celoroční umísťování u moře. Vedle toho uspořádány byly v roce 1923 k Jaderskému moři některé výpravy sezónní, jako: výprava »Sociální ochrany státních zaměstnanců« do Portorose, výprava »Čs. obce úřednické« na Korčulu, výprava »čs. obce legionářské« do Orebiče, výprava »Svépomoci« do Grada a putovní družiny dorostenských besídek v Karlině a »Sokola« v Praze II. I Četné tábory skautské zaměřily loni k Adrii. Stran osad přímořských je dlužno říci, že, záleží-li již velmi na výběru mládeže do prázdninových osad ve vnitrozemí, že tím více záleží na správném výběru mládeže k moři Je třeba trvati na tom, aby s výpravami k moři byly vysílány jen ty děti, které mají zapotřebí pobytu právě u moře. Leč vyhlídky na pobyt u moře jsou pro nás, obyvatele vnitrozemí, tak lákavé, že mnozí vynakládají všemožné úsilí, aby protekcí dopomohli k pobytu u moře i těm, kdo vzhledem k svému zdravotnímu stavu toho naprosto nemají zapotřebí, a že ještě větší nátlak bývá provozován, aby se protěžované osobě dostalo přijetí alespoň za průvodce výpravy (k bezplatnému pobytu u moře plativa se i honorář) přes to, že osoba ta pro tak těžký úkol není kvalifikována a že k mládeži pocítila lásku teprve, když šlo o účast na výpravě. Před 2 lety byly nepřístojnosti tohoto druhu zevrubně probírány denním tiskem pražským, a že ani loňského roku nebylo v tom směru vše v pořádku, je více než pravděpodobno. Tak na př. jedna organisace sama oznamovala, že vyslala k moři jen mládež, jež měla zapotřebí pobytu právě u moře, přes to však jí uklouzlo doznání, jak její chovanci vítězili při dětské slavnosti v běhu o závod nad dětmi domácími. Je také třeba zvláště upozorniti, že organisaci výprav k moři, a to zvláště k moři Jaderskému, kde po namáhavé cestě je výpravě bojovati ještě s různými svízel у zásobovacími a dopravními, je nutno věnovati bedlivější pozornost, než se namnoze doposud děje. Loni se alespoň některé výpravy minuly svým účelem, a po několikatýdenním strádání přivezly domů děti vyhublé a nemocné.
V seznamu prázdninových osad jsou dvě věci, které bijí zvláště do očí. Je to počet průvodců a průměrný denní ošetřovací náklad na dítě a na osobu. Naproti osadám, které na 34 děti měly průvodce jen 2, byly zase osady, které na 30 nebo dokonce jen 25 dětí měly průvodců i 7. Byly osady, ve kterých průměrný denní náklad na dítě nedosahoval ani Kč 6 —, kdežto v jiných osadách byl průměrný ošetřovací náklad i třikrát až čtyřikrát větší. Některá nápadně nízká nebo vysoká data se dají vysvětliti mimořádnými poměry. Tak na př. měla osada Českého srdce brněnského v Buchlovicích proto tak nízké ošetřovně (2 Kč 11 hal. denně), že děti byl zdarma stravovány paní Berchtoldovou, naproti tomu je vysoký počet personálu a velký náklad na tábory spolků YMCA a YWCA odůvodněn jejich pečlivě prováděným programem výchovy dorostové. Tam, kde rozdíl v nákladu a počtu personálu není odůvodněn mimořádnými poměry, nelze jej poklad a ti jen za zdánlivý, ježto je způsob výpočtu ošetřovného na dítě a den jednotně prováděn podle účetních instrukcí Ústředí prázdninové péče, a kde způsob ten nebyl snad zachován, byl účetní revisí tohoto ústředí opraven, nýbrž za skutečný, způsobený hlavně tím, že některé osady měly průvodců nad obvyklou potřebu a že, pokud jde o výživu mládeže, vládla v osadách veliká nejednotnost. Co se týká stravování mládeže v osadách, je nutno bez obalu doznati, že se nám nedostává spolehlivého, vědecky založeného a prakticky vyhovujícího programu a návodu, a že jest tudíž na čase, aby byla zjednána v této věci povolanými činiteli náprava. Že tento nedostatek vrhá na osady stín po stránce zdravotní i finanční, je samozřejmě.
Otázka průvodců je pro prázdninové osady otázkou stále aktuelní. Vedle průvodců velmi svědomitých a po každé stránce způsobilých, vyskytují se stále ještě osady, jež jsou doprovázeny osobami, dívajícími se na prázdninové osady jako na laciný letní byt. Lze i říci, že některé osady vznikly hlavně jen proto, že jich průvodci potřebovali sami pro sebe. Mezi prázdninovými osadami byly i takové, jejichž veškerý personál· průvodčí tvořilo příbuzenstvo; kde tyto osoby byly v přiměřeném počtu a hleděly si svědomitě svých povinností, měl tento způsob tu výhodu, že zabezpečoval vzájemný soulad mezi průvodci, což je jedna z podstatných podmínek zdárného průběhu osady. Kde ovšem obsazení personálu nemělo tohoto účelu, bylo hodno odsouzení. Někde bylo při výběru průvodců zapomínáno, že v každé osadě musí býti bezpodmínečně postaráno o výchovné vedení mládeže alespoň jedním vychovatelem z povolání.
Je potěšitelné, že ve vnitřním zařízení osad byl patrný pokrok. Bylo tomu tak zvláště co do zařízení ložnic, jehož z valné části pořadatelé nabývali vypůjčením od Ústředí prázdninové péče v Praze nebo vypůjčením od nemocnic a různých korporací v místě osady. Osady Čs. Červeného kříže byly po této stránce téměř všeobecně ve výhodě proti osadám ostatním. Všeobecně vzato, zbývá v tomto směru ještě hodně práce a nákladu, nežli se osady dopracují toho stavu, který by uspokojoval poněkud jen přísnější požadavky.
Po stránce účetní zlepšila se administrativa osad podstatně od té doby, co Ústřodí prázdninové péče vydalo účetní instrukce, zavedlo administrativní tiskopisy a provádí revisi účtů.
V uplynulém roce byly v Čs. republice uspořádány též prázdninové družiny, a to: město Praha mělo 39 družin pro 3718 dětí se 188018 půldny, Okresní péče o mládež na Žižkově pro 202 děti s 1708 ošetřovacími dny, Okresní péče o mládež v Nové Pace pro 200 děti se 7200 ošetřovacími dny, »Deutsche Bezirksjugendfürsorge« ve Šternberku pro 22 dětí s 1011 ošetřovacími dny, »Brünner Vorortenverein« v Pisárkach u Brna pro 91 dětí s 1780 Ošetřovacími dny.
Prázdninové družiny jsou do jisté míry u nás novinkou, jíž se nevěnuje pozornost, jaké by zasluhovaly. Je přece jisto, že všechny děti nemohou a nemusí jíti do prázdninových osad na venkov nebo k moři, nebo jako národní hosté a že velmi mnoha dětem postačí účelně vedené prázdninové družiny, jež ponechají přes noc děti u rodičů a jen na den je shromáždí, aby je účelně zaměstnaly, a to pokud možno ve volné přírodě. Význam feriálních družin jen stoupne, je-li možno poskytnouti dětem též dobrou stravu. Prázdninové družiny jsou vlastně jen obměnami opatroven, mateřských škol a denních útulků, které přenesly svoji působnost z místností za obvod svého působiště, do lesa, k řece, do hor atd. Leckterá organisace byla by laciněji a účelněji provedla prázdninovou péči o svoji mládež, kdyby byla místo osady zřídila dobrou prázdninovou družinu. Tímto způsobem mohou postupovati zvláště ty organisace, které mají blízko svého působiště zdravou a malebnou krajinu, a které mohou použiti laciných a dobrých komunikačních prostředků.
Mezi prázdninovými družinami zasluhují prázdninové družiny putovní zvláštní zmínky. Bylo jich v roce 1923 uspořádáno několik, a to zvláště dvě putovní 8členné družiny Úřadu pro péči o mládež hl, m. Prahy, jež byly vyslány k 12dennímu cestování po Krkonoších a po Šumavě, dvě putovní družiny »Sokola« v Praze II. a družina Dorosteneckých besídek v Karlině, do Dalmácie a 4šestidenní putovní družiny městského úřadu v Ústí n. L. po českosaském Švýcarsku pro 100 dětí. I putovní družiny jsou u nás dosuď málo rozšířeny, přes to, že by zasluhovaly, aby jich bylo zvláště hojně používáno pro mládež odrostlejší. Síť dorosteneckých nocleháren Klubu československých turistů, jakož i síť Okresních péčí o mládež mohou se státi jejich rozvoji vydatnou oporou. III.
Skautské tábory. Prázdninové cestování. Hromadné dětské výpravy do Prahy. Odborová ústředí prázdninové péče. Stát a prázdninová péče.
Skautské tábory, velmi podobné prázdninovým osadám, jsou též jedním ze způsobů prázdninových podniků pro mládež. Ony nejsou ovšem jen projevem pouhé péče prázdninové, leč toliko jednou složkou skautingu, jakožto zvláštní metody výchovné a způsobu péče sociální. S hlediska cílů, jež sleduje péče prázdninová, mají i feriálmí kolonie i skautské tábory účinky bezmála stejné, zvláště po stránce zdravotní. Výchovným momentem a hospodářským efektem se však prázdninové osady a skautské tábory od sebe značně liší. Kdežto v oněch založena jest výchova více na působení vnějším, na výchovném programu vychovatelů, průvodců a na účinku výchovných prostředků, jež tito střídavě a podle své volby uvádějí k platnosti, spočívá výchovný moment života ve skautském táboře především ve stálém, bezprostředním a elementárním působení jeho úpravy a z neustálého a bezprostředního vlivu přírody. Na rozdíl od kolonie, kde veškeré neb alespoň všechny podstatné práce a potřeby pro udržení života, jeho zdraví a pohodlí, jsou obstarávány neb při nejmenším alespoň řízeny dospělými osobami průvodčími, a kde dítě na dítěti, pokud jde o udržení pospolitého života, není přímo závislo, tvoří skautský tábor hospodářskou a sociální jednotku, jejíž členové jsou svými činnostmi navzájem na sobě závislí do té míry, že porucha některé funkce, nezbytné pro udržení pospolitého života, způsobená některým členem tábora, musí býti vyrovnána činností člena neb členů jiných. Samospráva, která je jednou z podstatných zařízení skautského tábora, neboť vůdce jest jenom nejstarším bratrem, nabývá za této pracovní pospolitosti nejživnější půdy pro svůj vývoj. Oprava života v táboře jest významná nejen po stránce zdravotní a se stanoviska výchovy sociální, leč i po stránce hospodářské, neboť znamená, že jest náklad na vydržování skautského tábora při nejmenším nižší o náklad na vydržování personálu, nežli náklad na feriální kolonie, nehledíc ani k úspoře, způsobené životem pod stany v přírodě místo v budově. Následkem toho, vzato s hlediska celkového, mohlo by býti za stejný náklad umístěno více mládeže ve skautských táborech nežli v prázdninových osadách, nepřihlížejíc ovšem k nezbytnosti tříditi mládež dle její povahy do různých prázdninových podniků.
Vzhledem k tomu, že Svaz junáků-skautů republiky československé vydává každoročně jmenovitý přehled všech skautských táborů v republice s různými podrobnými daty, omezíme se zde toliko na uvedení celkového počtu skautských táborů v roce 1923. Toho roku bylo organizacemi svazovými uspořádáno:
412 stálých táborů pro 8430 účastníků o 178300 ošetřovacích dnech nákladem Kč 2529000 —; 320 putovních táborů v RČS. a 28 putovních táborů do ciziny pro 3110 účastníků o 34200 ošetřovacích dnech, nákladem Kč 280000 —; 36 táborů u moře pro 626 účastníků o 20780 ošetřovacích dnech, nákladem Kč 400000 —. Úhrnem 796 táborů pro 12166 účastníků o 233288 ošetřovacích dnech nákladem Kč 3209000 —.
K našemu politování nepodařilo se nám opatřiti data o skautských táborech skautingu ve Svazu nezastoupeného a o skautingu německém. Leč již samotná data Svazu ukazují, jak význačnou složkou prázdninové péče jsou skautské tábory. Přes to lze tvrditi, že nevěnuje se skautingu ještě ani zdaleka ta pozornost, jíž zasluhuje, a že ještě dlouhou cestu má skauting před sebou, nežli dojde obecného pochopení a vrcholu svého rozvoje.
Prázdninové cestování. K prázdninové péčí jest dlužno přiřaditi také prázdninové cestování, s jehož organisací započato bylo roku 1897 péčí Klubu českých turistů v Praze, jenž toho roku zřídil pro ně 90 nocleháren a v nich poskytl studentstvu 1879 noclehů. Před válkou největšího rozvoje dosáhlo toto cestování roku 1915, kdy ve 365 noclehárnách dostalo se noclehu 16827 dorostencům. Za války klesl počet nocleháren nejvíce v roce 1918, kdy jich bylo jen 180 a kdy noclehů v nich bylo poskytnuto 1759. Po válce nastal zase prudký jejich rozmach. V roce 1922 bylo nocleháren Klubu 400 a v nich bylo poskytnuto 18300 noclehů. V roce 1923 měl KČST. nocleháren pro dorost mužský 404, pro dorost dívčí 47. V Čechách bylo z toho nocleháren 314, na Moravě 68, ve Slezsku 6, na Slovensku 51, v Podkarpatské Rusi 12. V nich bylo poskytnuto přibližně 30000 noclehů, z toho asi 6000 dorostu učňovskému a dělnickému, ostatek mládeži školní.
Noclehárny KČST. zřizovány jsou buď nákladem klubu samotného, nebo jeho místních odborů, a to většinou v budovách školních. Téměř napořád jsou noclehárnami sezónními, otevřenými pouze od 1. července do 25. srpna, toliko asi 30 jich, zřízených v nejdůležitějších střediscích turistických a ve velkých městech, na př. v Praze, Brně, Jičíně, Turnově atd,, jsou otevřeny celoročně. Každá noclehárna vybavena Jest lůžky buď jednoduchými nebo nouzovými, nádobami k mytí, jízdním řádem, mapami, plány a seznamem památností a přístupných průmyslových závodů. Toiletních potřeb návštěvníci používají svých. Nocleháren smějí, nanejvýše po 3dny za sebou, používati jen posluchači vysokých skol, žáci škol středních a odborných, dorosit Klubu čs. turistů a dorost učňovských besídek toliko na řádný průkaz, potvrzený buď správou školy, učňovské besídky nebo Klubem čs. turistů. Průkaz takový obsažen jest ve zvláštním seznamu nocleháren, jejž klub každoročně vydává. Loňský seznam byl prodáván za 3 Kč.
Dospělým osobám noclehárny nejsou přístupny.
Za používání platí se zpravidla 1 Kč za noc, jež obyčejně připadá odměnou správci noclehárny za úklid. Návštěvníci jsou povinni při svém příchodu vykázati se průkazem, jenž se jim vrátí až při odchodu, a zapsati se do výkazu o návštěvě. Každá noclehárna podléhá místnímu dozorci, zpravidla členu KČST., jenž vedle dohledu na noclehárnu má úkolem býti nápomocen cestující mládeži v jejích turistických potřebách.
Noclehárny KČST., zařízení to svého druhu ve střední Evropě snad jediné, poskytují výbornou příležitost vésti prázdninovou péči o zdravou dospívající mládež k turistice jak individuální, tak i skupinové.
Od roku 1922, dík zásahu ministerstva sociální péče, jsou noclehárny KČST, přístupny i dorostu učňovskému a dělnickému. Je na organisacích, zabývajících se prázdninovou péčí a na spolcích a dorostových odborech při Okresních péčích o mládež, aby bylo nocleháren hojně a účelně používáno.
Zájezdy školních dětí. Do prázdninové péče počítají se též hromadné výpravy školní mládeže do hlavních měst v republice, a to zvláště do Prahy. Zájezdy ty konaly se již před válkou, po válce stala se Praha jako hlavní město republiky jejich hlavním cílem. V letních měsících jest denně viděti po Praze průvody školních dítek. Jakých rozměrů nabyly výpravy v roce 1923, jest patrno z následujících dat.
Hospodářský úřad města Prahy zařídil pro dětské zájezdy noclehárny v pěti školách, v nichž poskytl 15114 osobám, sdružených v 386 výpravách, celkem 38500 noclehů po 1114 nocí. Někteří účastníci platili režijní poplatek po 50 hal., čímž bylo získáno Kč 9876·50. Za úklid platili účastníci výprav po 50 hal. za osobu a noc přímo školníkům. Pro nedostatek místa odmítl hospodářský úřad 135 žádostí za poskytnutí noclehu. V těchto případech, jakož i tehdy, kdy přímo bylo dožádáno o nocleh, pomohlo Ústředí prázdninové péče, jež od 15. června mělo zřízenu ve škole u sv. Jindřicha noclehárnu ve 20 místnostech o 400 lůžkách a ve škole v Nuslích o 160 lůžkách. V nich poskytlo do konce prázdnin 150 výpravám z republiky o 6532 osobách 10077 noclehů za poplatek po 2 Kč za osobu a noc, včetně poplatek za průvod. Výpravy z pohraničí, zahraničí a ze Slovenska platily po 1 Kč, výpravám ze zahraničí poskytnuto bylo kromě toho po žádosti Českého srdce 8325 noclehů. I Ústředí prázdninové péče bylo nuceno odmítnouti žadatele, a to 85 výprav o 4202 osobách, celkem tedy 9746 noclehů. Ubytováním dětských zájezdů školních zaměstnáni byli ještě Čs. Červený kříž, jenž ubytoval 51 výprav o 2569 osobách ve vystěhovaleckém táboře v Libni a Klub čs. turistů v Praze, jenž, pokud vedl záznamy, poskytl nocleh 3 výpravám o 57 osobách. Zájezdů bylo celkem:
Ústř. prázd. péče poskytla 10077 noclehů 150 výpravám o 6532 úč.
» » » » 8325 » Čes. srdci pro děti ze zahr.
Obec pražská » 38500 » 386 výpravám o 15114 úč.
Čs. Červený kříž » 7650 » 51 » 2569 úč.
Klub čs. turistů » » 3 » 57 úč.
Úhrnem poskytnuto 64552 noclehů 590 výpravám o 24272 úč.
Pokud jde o stravování, staraly se o ně některé výpravy samy. Některé z nich byly pohoštěny spolky, stolovými společnostmi i jednotlivci, a to zvláště majiteli větších restaurací. Ústředí prázdninové péče zprostředkovalo obědy výpravám ve Strakově akademii po Kč 3·60 (celkem 6736 obědů). Ve své jídelně poskytlo České srdce v Praze 69 výpravám celkem 7383 obědů, z nich 3910 zdarma a 3473 po 2 Kč. Péčí Sdružení pro povznesení znalosti památek dostalo se 94 výpravám o 4882 členech po 533 půldnů odborného průvodu po Praze.
Všem, kdož přišli do užšího styku se školními výpravami do Prahy, jest jasno, že dosavadní jejich organisace neuspokojuje. Rozmach výprav jest tak prudký, že nedostává se prostředků zmoci nesnáze, které se jim staví v cestu. Největší potíž jest se řádným jejich ubytováním. Dosavadní nouzové noclehárny, ponejvíce ve školách umístěné, vyhovují nedostatečně jak po stránce hygienické, estetické a výchovné, tak i v ohledu praktickém. Jim především dlužno přičísti na vrub, zanechává-li návštěva Prahy v účastnících výpravy nepříznivý dojem. I pro stravování výprav jest třeba mimořádných opatření, mají-li se překonati obtíže s velkým počtem nepředvídaných strávníků. Ochotou spolku pro povznesení znalosti památek učiněny byly teprve první kroky, aby bylo účelně využito pobytu výpravy v Praze. Jsouc si vědomo všech těchto nesnází, pojalo Ústředí prázdninové péče za součinnosti význačných korporací na věci interesovaných plán, postaviti pro dětské zájezdy vlastní, účelně zařízenou budovu. Aby získalo prostředky na její stavbu, zahájilo prodej dvoukorunových losů věcné loterie. Jest na naší veřejnosti, zvláště na našich školách, aby koupí losů umožnily postavení střediska pro zájezdy. Na městu Praze pak jest zvláště, aby pro účel ten poskytlo pozemek tak položený, aby z budovy na něm postavené otevíral se mládeži pěkný pohled na Prahu, jejíž krásy a památnosti výpravy přicházejí poznati. Mohl-li národ stavěti Národní divadlo s heslem »Národ sobě«, měl by, pamětliv jsa významu dětských zájezdů po stránce osvětové, národnostní i politické, postaviti středisko svému dorostu »Národ své mládeži«.
Organisace. Prázdninovou péči o mládež přijala naše republika při svém vzniku nedostatečně rozvinutu a organisovánu. Spolků a korporací, které se jí zabývaly, bylo jen několik, a úkoly, které tento obor sociální péče očekávaly v dobách poválečných, byly rozsáhlé. Bylo proto snahou ministerstva sociální péče, zasáhnouti do její organisace co nejvydatněji. K tomu cílí bylo v život vyvoláno samostatné ústředí, jež se mělo soustavně starati o její rozšíření a prohloubení. Ministerstvo sociální péče subvencemi hledělo pak zakládání prázdninových podniků co nejvíce podnítiti.
Podmínkami, předepsanými pro udělení státních subvencí na feriální péči, sleduje ministerstvo určitý organisační plán.
Podle něho má se prováděti organisace prázdninové péče podle dvou zásad: zásady organisace územní (horizontální) a zásady organisace odborové (vertikální). Podle prvé mají všechny spolky, ústavy, korporace atd., které se zabývají prázdninovou péčí, bud býti přidruženy k okresním organisacím pro péči o mládež neb mají býti přímo jejími odbory, podle druhé zásady vyžaduje se na každé z nich členství buď při Ústředí prázdninové péče v Praze neb při »Reichszentralstelle für deutsche Ferienfürsorge« v Brně. Provádění tohoto plánu napomáhá ministerstvo sociální péče zvláštní svojí s politikou subvenční.
Úkolem jednotlivých místních organisací pro feriální péči jest vyhledávati mládež prázdninové péče potřebnou a pořádati a vydržovali pro ni za tím účelem vhodné prázdninové podniky (ozdravovny, kolonie, školní výpravy, osady, družiny, tábory, zřizovali kuchyně a noclehárny, hledati národní hosty a pod.).
Úkolem ústředí odborového jest pečovati o zevšeobecnění, organisací a prohloubení prázdninové péče. Sem patří zvláště; působiti k dělbě práce, vésti k součinnosti při pořádání větších podniků, zasahovati k dosažení jednotného soupisu mládeže tam, kde působí vedle sebe organisací několik, zprostředkovati při výměně mládeže mezi městem a venkovem, cizinou a domovem; vyhledávati pro prázdninové podniky místa a budovy; pořizovati pro ně inventář (ložní, bytový, kuchyňský atd.), býti nápomocnu členstvu nákupem levných potravin, zjednáváním různých výhod a zprostředkováním styku s úřady atd.; vésti v patrnosti způsobilý personál pro prázdninové podniky a pečovati o jeho školení; vydávati vhodné administrativní pomůcky (instrukce, tiskopisy atd.), prohlubovati feriální péči po stránce zdravotní, osvětové, výchovné, národní atd.; vésti evidenci a statistiku všeho prázdninového podnikání v republice; vésti na prázdninové podniky odborný dozor a býti nápomocnu v provozování péče prázdninové též veřejné správě.
Ústředí prázdninové péče v Praze, jež pracovalo zprvu jen jako volné sdružení, ustavilo se jako spolek roku 1922. Nyní čítá 90 organisací za své členy. Roku 1923 vyhledalo pro jejich feriální osady 46 míst. Propůjčilo toho roku zařízení celkem pro 56 osad, a to hlavně 1403 postele, 8317 slamníků, 88 podhlavnic, 715 pokrývek, 674 prostěradla, 13 stanů a různý nábytek a kuchyňské zařízení. Inventář ústředí měl koncem roku 1923 cenu na 300.000 Kč. Ve svých komisích probralo ústředí řadu organisačních, zdravotních a výchovných otázek péče feriální a vydalo během roku tiskem výborný spisek »Naše prázdninová péče« z péra svého jednatele odb. učitele Vlad. Sváchy, a pak instrukční brožurky: Pokyny a řády pro prázdninové osady. Další publikace se připravují, ústředí je stálou informační kanceláří v otázkách péče prázdninové, je zprostředkovatelnou míst průvodčího personálu pro osady a výdejnou poukázek na zlevněné jízdné pro účastníky výprav. Činovníci ústředí prohlédli osobně některé prázdninové osady, kancelář ústředí prozkoumala žádosti k ministerstvu sociální péče za subvence a o účetním vedení každé feriální osady sepsala revisní zprávu na základě jejich účetních dokladů. O činnosti ústředí při organisaci hromadných dětských zájezdů byla podána zpráva shora.
Německé ústředí pro prázdninovou péčí o mládež (Reichszentralstelle für deutsche Ferienfürsorge) není samostatným spolkem, ani nemá vlastní kanceláře, jako české ústředí, nýbrž jest výborem utvořeným z předsednictva říšského svazu německých zemských ústředí pro péči o mládež, doplněného po zástupci prázdninových odborů těchto ústředí a třemi náhradníky místních organisaci prázdninovou péči provozujících. Agendu tohoto ústředí vede Německá zemská komise pro péči o mládež na Moravě.
V něm. ústředí bylo koncem r. 1923 zastoupeno 61 organisaci s členským příspěvkem 50—100 Kč. Jeho činnost v r. 1923 spočívala především v tom, že ústředí zprostředkovalo organisacím v něm zastoupeným styk s ministerstvem sociální péče a jinými úřady, podávajíc a zkoumajíc jejich podání a doporučujíc jejich žádosti za subvence, že vydalo pro své členy pokyny o pedagogickém vedení mládeže v osadách a vzorné jídelní lístky, sestavené lékaři odborníky, že pro činovníky německých prázdninových osad uspořádalo v Olomouci dvoudenní kurs, že ze svého inventáře propůjčilo 10 organisacím pro zařízení osad 300 slamníků, 300 polštářů a 600 prostěradel a že nad prázdninovými podniky, pokud byly zřízeny na Moravě, vedlo přímý dohled. Přes to, že pro rozvoj německého ústředí nejsou dány takové podmínky, za jakých se rozvíjí Ústředí prázdninové péče v Praze — vzpomeňme jen zdravotně příznivější polohy německých sídlišť, poměrně vyšší sociální úrovně německého obyvatelstva, neexistenci německých velkoměst v republice a nedostatek příčin k centralisaci dětských školních výprav — jeví se i v činnosti německého ústředí stálý postup.
Stát a prázdninová péče.
Z přehledu o prázdninových podnicích v republice československé v roce 1923 je viděti, že pokud jde o dětí českých státních příslušníků doma i v cizině, dostalo se prázdninového pobytu:
národním pohostinstvím . . . . . 11799 dětem
koloniemi . . . . . . . . . . 20121 »
družinami . . . . . . . . . . 4233 »
skautskými tábory . . . . . . . 12166 »
cestováním . . . . . . . . . . 30000 »
úhrnem . . . 78319 dětem.
Přesnou statistikou zjistil by se pravděpodobně počet o něco vyšší a ten vzrostl by ještě připočtením dětí, účastných hromadných školních zájezdů.
Všechny prázdninové podniky, až na nepatrné zlomky podniků uspořádaných obcemi a několik kolonií, vydržovaných ze sociálního fondu při ministerstvu železnic a při ministerstvu pošt, byly podniky soukromé.
Stát přes to, že sám žádných podniků prázdninových nevydržuje, leč toliko subvencuje, má nesporný zájem na jejich účelném provádění. Je zajisté v jeho interesu, aby mládež byla co nejlépe uzpůsobena pro své příští občanství a tomu účelu slouží též řádné prázdninové podniky. Jimi utvrzuje se mládež ve zdraví, v národním, státním a sociálním cítění, jimi se přispívá také k její výchově a osvětovému povznesení. Význam prázdninové péče bychom pochopili nejvíce na nedostatcích, jež by se projevily u mládeže za několik let, po něž by prázdninových podniku nebylo, lakových důkazů ovsem soudným lidem není třeba a. veřejnost by ani nepřipustila, aby k něčemu podobnému došlo.
Svými subvencemi přispívá stát hlavně na vydržování prázdninových podniků; to však není jediným jejich účelem. Druhým, neméně důležitým jejich úkolem je přispívati k účelné organisaci a řádnému jejich vedení tím, že stát poskytuje subvence jen za určitých podmínek. S tohoto hlediska stanovilo podmínky pro udílení státních subvencí na zřizování prázdninových podniků pro mládež toliko ministerstvo sociální péče, a to naposled svým výnosem ze dne 28. prosince 1922, č. j. 11854/I.-22. Výnos stanoví jednak zásady o organisaci prázdninových podniků vzhledem k organisaci prázdninové péče o mládež vůbec a jednak se dotýká vnitřní organisace prázdninových podniků předpisem administrativních a účetních pomůcek pro jejich vedení a požadavkem jejich revise příslušným odborovým ústředím.
Přes to, že podmínky, na něž je vázáno poskytnutí subvence ministerstvem sociální péče, vykonaly blahodárný vliv na uspořádání prázdninových podniků pro mládež, je zde ještě všelicos, co by v prázdninových podnicích potřebovalo zlepšení a co by se dalo nejúčinněji provésti stanovením dalších podmínek subvenčních. V prvé řadě by bylo potřebí působiti k tornu, aby pro děti na zdraví méně ohrožené byly voleny jiné, méně nákladné prázdninové podniky, nežli jsou prázdninové osady, na příklad prázdninové cestování, skauting a národní pohostinství. Dále by měly býti prázdninové osady, přišlé v posledních letech do všeobecné obliby, specialisovaný podle druhu zdravotního ohrožení na určité typy a výpravy k moři, pořádané mnohdy jen z mody a z osobních ohledů, měly by býti zřizovány jen pro mládež s určitou indikací. Leč i vnitřní vedení prázdninových podniků potřebovalo by leckteré úpravy, z níž nejdůležitější byla by otázka počtu a kvalifikace průvodčího personálu a otázka zdravotního a pedagogického vedení prázdninových podniků.
Jest jisto, že by leckomu nebyl vhod takovýto zásahy státu do úpravy prázdninového podnikání, a to zvláště těm, kteří by rádi v něm hospodařili po svém, bez ohledu na zájem celku. Není však ani pochyby o tom, že by se zásahem takovým věci jen posloužilo, že by podniky zbytečné odpadly, drahé se zlevnily a pochybné se zlepšily. Takovýto normativní zásah státu bude arciť ilusorním, nebude-li jeho podpora finanční přiměřená přísnosti požadavků, jež chce klásti na vedení podniků jím subvencovaných. Loňského roku na př. minimální náklad na dítě v prázdninové kolonii byl denně asi 4 Kč, maximálně asi 22 Kč, průměrně asi 10 Kč, než subvence ministerstvem sociální péče poskytovaná kalkulována byla průměrnou denní částkou 80 h na dítě. Vzhledem ke stavu příslušného úvěru státního povoleného pro rok 1924, bude nutno i tuto nepatrnou částku ještě snížiti asi na 60 h denně. Je pochopitelno, že za těchto poměrů nelze ukládati pořadatelům prázdninových podniků dalších podmínek stran jejich vedení, byť by byla potřeba jejich zlepšení sebe naléhavější, ježto je velmi důvodná obava, že se jejich pořadatelé raději státní podpory zřeknou pro její nepatrnost, nežli aby se dali jejím přijetím zavázati k přísným podmínkám. Škoda, kterou tím věc trpí, jest zjevná.
Úsporné ohledy, pro které sníženy byly úvěry ve státním rozpočtu na sociální péči o mládež, a pro které není také se strany státu vykonáván přímý dozor na prázdninové podniky, nemohou obstáti, uváží-li se, že úspora, které se tímto způsobem dociluje na té které rozpočtové položce, je ve skutečnosti úsporou jen zdánlivou, ježto neúčelností a nehospodárností některých prázdninových podniků, jimž se následkem úbytku státního vlivu a dozoru ponechává volný průchod, promarní se velmi mnoho prostředků, vynaložených rodiči neb poskytnutých dobročinností. Mrhání prostředky, poskytnutými dobročinností, je pak tou největší ztrátou, neboť dobročinnost je za dnešního stavu naší organisace sociální péče o mládež hlavním zdrojem finančních prostředků na její provádění. Tak obrací se úsporné řízení spíše v mrhání, nehledíc ani k tomu, že k leckterému, skutečně nutnému podniku nedojde jen proto, že se mu nedostane přiměřeného přispění státní podporou. Škodlivé následky úspornosti tohoto druhu zasahují ovšem stejně i ostatní zařízení sociální péče o mládež, jež jsou jí podrobena.
Posléze je dlužno upozorniti i na to, že dva ústřední úřady, t. j. ministerstvo sociální péče a ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy hájí svoji kompetenci v jedné a téže věci a že jejich subvenční a tudíž i organisační snahy nejsou ve vzájemném souhlasu. Tím se stává, že některý prázdninový podnik od subvence zamítnutý u ministerstva jednoho, dojde bez velkých nesnází finanční podpory ministerstva druhého. Že stav tento není na prospěch ani autoritě státu, ani hospodárnosti s prostředky veřejnými, a že je třeba ho odstraniti, je na bíle dni.

Citace:

Prázdninová péče o mládež v republice Československé v roce 1923.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1924, svazek/ročník 5, s. 478-487, 551-558.