Tím, že vyrovnávací dlužník, ač pohledávku věřitelovu sám v seznamu jmění uvedl jako spornou, neprotestoval při vyrovnávacím roku proti přiznání hlasovacího práva věřiteli, neuznal jeho pohledávky.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 26. května 1925 R I 407/25.
Obchodní soud v Praze Cg II 250/23.)
Ve sporu továrníka A proti bance В o 72000 Kč odsoudil první soud žalovanou stranu dle prosby žalobní, jsa toho mínění, že žalovaná strana tím, že v řízení vyrovnávacím k jejímu návrhu zavedeném neprotestovala proti udělení práva hlasovacího žalobci ohledně jeho pohledávky, tuto uznala.
Druhá stolice zrušila rozsudek pro neúplnost řízení, názor první stolice nesdílíc.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl. Důvody: Jest rozhodnouti jen otázku, zda z počínání si žalované za vyrovnávacího řízení lze usuzovali, že uznala zažalovanou pohledávku. Otázku tu zodpověděl odvolací soud právem záporně, poukázav k tomu, že žalovaná již v návrhu na zavedení vyrovnávacího řízení v seznamu jmění označila žalobcovu pohledávku za spornou a že i za dalšího řízení na tomto stanovisku ničeho nezměnila.
Z okolnosti, že žalovaná neodporovala přiznání hlasovacího práva žalobci vyrovnávacím komisařem (§ 44 odst. 2 vyr. ž.) nelze dovozovali uznání žalobcovy pohledávky, označené žalovanou hned od původu za spornou, třeba že se co do přiznání hlasovacího práva jiným věřitelům výslovně byla ohradila.
Dlužno rozeznávati přiznání hlasovacího práva od uznání pravosti pohledávky. Právě tak, jako pohledávky, jimž bylo hlasovací právo přiznáno, nemusí býti ještě bezpodmínečně pravé, neboť o tom se ve vyrovnávacím řízení nerozhoduje, mohou naopak býti pohledávky, jimž hlasovací právo nebylo přiznáno, pravými. Nevyjádřila-li se tedy žalovaná při vyrovnávacím roku vůbec o pravosti pohledávky žalobcovy, nelze z toho usuzovati, že opustila své původní stanovisko a pohledávku uznala za pravou.
Rozhodnutí, zda žalobcova pohledávka jest po právu, ponechala žalovaná zahájenému již sporu, neboť jinak byla by v něm žalobní nárok uznala. Důvody, jež žalovanou přiměly, by neodporovala přiznání hlasovacího práva pro žalobcovu pohledávku, mohou býti různé a nemusilo to býti přesvědčení, že pohledávka ta jest pravou.
Rekurs je tedy bezpodstatný.
-er.

Citace:

Tím, že vyrovnávací dlužník. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4., s. 38-38.