Jaké útraty pohřební náležejí do I. třídy věřitelů konkursních?

Rozsudkem c. k. krajs. soudu v M. K. ze dne 28. října č. j. Cg. 16 I/8 / 6 byla žaloba pí. Z. vdovy po c. k. notáři, na konkursní podstatu svého muže o uznání likvidnosti pohřebních útrat 422 K s přísl. zamítnuta a vysloveno, že pro případ uznání likvidnosti zažalované pohledávky per 380 K ve vyšších stolicích se jí přiznává I. třída konkursních věřitelů a to z těchto
důvodů:
Dle § 43. konk. ř. náležejí do I. třídy věřitelů konkursních útraty pohřební, zemřel-li dlužník před zahájením konkursu, podle ustanovení § 549. obč. z., zemřel-li však po zahájení konkursu, útraty, které s pohřbem nevyhnutelně jsou spojeny. Poněvadž pak § 549. obč. z. stanoví, že mezi břemena dědictví tížící, náleží náklad na pohřeb učiněný dle toho, jak v místě obyčejem jest a dle stavu a jmění zemřelého, vychází z toho, že nevyhnutelný náklad §. 43. k. ř. — 224 —
nebéře pražádného ohledu na společenské postavení neb jmění zemřelého. Žalobkyně nemůže tedy na konkursní podstatě nic než nevyhnutlený, t. j. s pohřbem nutně spojený náklad žádati.
Poněvadž jest pak nesporno a tedy dokázáno, že J. Š. zemřel po uvalení konkursu na jmění jeho, a že mrtvola jeho byla v umrlčí komoře zdejšího hřbitova, odkud tedy pohřeb vystrojen býti měl, povinna by byla konkursní podstata nésti jen náklad pohřbu z umrlčí komory do hrobu na hřbitově. Na základě dobrozdání slyšeného znalce O. A. jest soud toho přesvědčení, že nevyhnutelnému nákladu takovému odpovídá, nikoli pohřeb IV. třídy, nýbrž žádné třídě nepodléhající výkrop a má tudíž za to, že znalcem uvedené sazby, totiž zádušní taxy 5 K 40 h, zpěvákům 4 K, choralistům 1 K, hrobaři 1 K 20 h, umytí a obléknutí mrtvoly 2 K, 4 nosičům 6 K, knězi 5 K a konečně obnos 15 K za rakev jsou přiměřené a nevyhnutelnému nákladu odpovídající. Poněvadž náklad ten úhrnem 39 K 60 h obnáší, konkursní podstata, jak nesporno, obnos 40 K za likvidní a do I. třídy věřitelů náležející uznala, nemá žalobkyně žádného práva i ohledně zbytku 380 K nároku takového se domáhati. Zamítnutím žaloby odpadá i námitka kompensace s protipohledávkami žalované učiněné, nehledíc ani k tomu, že jest námitka ta bezvýznamnou, protože žalobní žádání nesměřuje na placení. Kdyby likvidnost zde sporného obnosu ve vyšších stolicích byla uznána, tím bylo by už vyřčeno, že jemu také I. třída konk. věřitelů přísluší a byla mu proto zde rozsudkem tato třída přiznána § 43. i 132. k. ř. Odvolání žalobkyní do tohoto rozsudku podanému c. k. vrch. co odvolací soud v král. Českém rozsudkem ze dne 12. pros. 1908 Bc IV. 105/8 / 14 nevyhověl a to z následujících
důvodů:
Odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci není odůvodněn.
Soud I. stolice zjistil, že J. Š. zemřel ve vyšetřovací vazbě po uvalení konkursu na jeho jmění a že mrtvola jeho nalézala se v umrlčí komoře na hřbitově v K. H. Poněvadž § 43. č. 1. k. ř. při útratách pohřebních rozeznává mezi úmrtím kridatáře před a po uvalení konkursu, musil také sborový soud I. stolice při posuzování nároku žalobkyně k tomuto ustanovení konkursního řádu přihlížeti. Pouze v případě tom, že kridatář zemřel před uvalením konkursu, má nárok na to, aby jemu po rozumu §. 549. obč. z. vystrojen byl na útraty konkursu pohřeb učiněný dle toho, jak v místě obyčejem jest a dle stavu a jmění zemřelého, kdežto kridatář zemřelý po uvalení konkursu má pouze nárok na to, aby mu hrazeny byly výlohy s pohřbením jeho nezbytně spojené. Posoudil tedy soud I. stolice věc po stránce právní správně, když uznal, že žalobkyni nepřísluší proti — 225 —
konkursní podstatě nárok na útraty pohřbu dle IV. třídy a zejména nárok na útraty převezení mrtvoly kridatáře z K. H. do M. a na výlohy s pohřbením jeho tam spojené, an s pohřbením jeho nezbytné spojen byl také dle přesvědčení soudu odvolacího pouze náklad na vykropení mrtvoly v umrlčí komoře a pohřbení její na hřbitově v K. H. který jak soud I. stolice na základě provedeného znaleckého důkazu za dokázané vzal, pouze 39 K 60 h obnáší a tudíž obnosem 40 K konkursní podstatou uznaným úplně kryt jest. K vyměřování útrat pohřebních dle § 273. c. ř. s. nebylo a není žádného důvodu. Vzhledem k tomu nemá také odvolací soud nárok žalobní a to ani co do obnosu 176 K 60 h. na který byl při odvolacím líčení obmezen za odůvodněný. Bylo proto odvolání žalobkyně jako bezdůvodné zamítnouti a v odpor vzatý rozsudek potvrditi. Také c. k. nejvyšší soudní dvůr rozsudkem ze dne 4. února 1909 č. Rv II. 81/4 / 1 nevyhověl dovolání žalobkyní do rozsudku odvolacího soudu podaného a to z
důvodů:
Rozsudek soudu odv. shoduje se se zjištěnou podstatou skutkovou a s ustanovením §. 43. k. ř., zvláště když z předpisu, že zemře-li kridatář po vyhlášení konkursu v I. třídě věřitelů konkursních požadovati lze jen útraty s jeho pohřbením nevyhnutelně spojené, jasně vysvítá, že jimi nelze rozuměti útraty, dle §. 549. ob. z. obč. místnímu obyčeji stavu a jmění zesnulého přiměřené, nýbrž pouze útraty, jichž nezbytně třeba, aby mrtvola zemi odevzdána. Jinak by ustanovení §. 43. č. 1. ř. k. nemělo žádného účinku, ježto by pak nebylo nižádného rozdílu mezi útratami dle § 549. ob. z. obč. a útratami, o nichž se zmiňuje § 43. č. 1. k. ř. Dle toho žalobkyně neprávem tvrdí, že jí v I. třídě věřitelů konk., kterou výslovně požaduje a na které také ještě v dovolacím návrhu trvá, přísluší útraty pohřbu přiměřeného stavu a jmění jejího muže, zvláště když co do jmění zemřelého jednání, vyjma poznámku správce podstaty, že v konkursu připadne věřitelům nanejvýše 5—10%, neposkytuje nižádného vysvětlení. Ježto znalec prohlásil, že útraty, jichž bylo k pohřbení kridatáře nevyhnutelně třeba, činí 39 K 60 h, nemůže žalobkyně požadovat útrat pohřbu IV. třídy. Jedině uplatňovaného dovolacího důvodu č. 4 §. 503. c. ř. s. tedy zde není a nebylo vyhověti dovolání.
Výrok o útratách odpovědi dovolací spočívá na §§ 41. a 50. c. ř. s.
Dr. Jos. Worel,
c. k. okr. soudce vrch. z. s. v Praze.

Citace:

Jaké útraty pohřební náležejí do I. třídy věřitelů konkursních?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 5, s. 249-251.