§ 385. tr. ř. Méně než 4 K za listinu nelze tlumočníku vůbec přiřknouti. (Rozh. c. k. m. sl. vrch. soudu zem. ze dne 13. dubna 1909, č. j. D. 41/9|11.)

Vyšetřující soudce ustanovil poplatky tlumočníkovy za písemný překlad více listin, pozůstávajících jen z jednotlivých listů a popsaných jen částečně po jedné straně tím způsobem, že za každou, byť i jen částečně popsanou stranu přiřknul po 1 K. Stížnost, tlumočníkem na dotyčné usnesení podanou a vyšetřujícím soudcem radní komoře dle § 113. tr. ř. předloženou, tato vrátila nevyřízenu s poukazem na § 392. tr. ř. Sborový soud 2. instance, jemuž stížnost na to k rozhodnutí byla předložena, jí vyhověl a tlumočné zvýšil, přiřknuv za každou z uvedených listin 4 K. Důvody:
Dle čl. 385. odst. 1. tr. ř. příslušejí tlumočníku za písemný překlad listiny nejméně 4 K až do rozsahu jednoho archu; není potřebí, aby listina pozůstávala z celého archu. Méně než 4 K za listinu nelze vůbec přiřknouti. Bylo proto stížnosti místa dáno.
Skřipský.
* * *
Pozn. zasílatele. Toto rozhodnutí za správné nepokládáme. Rozřešena jím byla otázka dvojí: 1. jednak, že o stížnostech, podaných na usnesení vyšetřujícího soudce o nákladech tr. řízení, nerozhoduje radní komora, nýbrž sbor. soud 2. instance, jednak, 2. že nejnižší tlumočné obnáší 4 K.
ad 1. V tomto směru poukazujeme na výklady p. soudce Skřipského v týdenní schůzi z 15. dubna t. r. (Viz níže: »Zprávy spolkové«.) a dodáváme: Jak nás materiálie k platnému nyní tr. řádu poučují, 1 byl sice ref. dr. Glaser o stížnosti dle § 392. tr. ř. toho názoru, »dass diese abgesonderte Beschwerde unter den Gesichtspunkt der allgemeinen Beschwerden falle, welche an das Gericht zu leiten sind, welches in einem Lande die Aufsicht über die ganze Gerichtspflege zu führen hat«, leč tento názor přes široké znění § 392. tr. ř. nedošel v zákoně výrazu. Kdyby byl správný názor, v hořejším usnesení implicite vyslovený, pak by předpis § 392. tr. ř. byl vzhledem k druhé větě § 15. tr. ř. úplně zbytečný.
K č. 2. K hořejšímu názoru dospívá sbor. soud 2. inst. tím, že jednak vkládá do znění zákona slova, jež v něm nejsou: překlad »listiny až do rozsahu jednoho« archu, čímž arciť smysl tohoto předpisu se naprosto mění, jednak že zneuznává rozdíl, který zákon sám pečlivě činí mezi »listinou« a »archem«. Kdežto totiž při ústním překladu výše honoráře určuje se jen dle listiny, bez ohledu na rozsah její s ohledem na odst. 2. § 385. tr. ř., jest honorář za překlad písemný odvislý od počtu archů a stanoven určitým obnosem za jeden arch, rozumí se, že popsaný. Pro případ, že arch není popsán celý (všechny 4 stránky), nemá zákon vůbec žádného ustanovení, ale výkladem a contrario dospíváme k mínění, že honorář se zmenšuje, třeba-li překládati méně stran než 4, při čemž stránka tvoří základní jednotku (per anal. tarifu advok., notář. a pod.).
Správnost tohoto výkladu jest přímo patrna z historického vývoje předpisu § 385. odst. 1. Tr. řád z r. 1850 obsahoval v § 457. ustanovení: »Die Gebüren der... Dolmetscher... werden durch einen eigenen Tarif festgesetzt werden« § 366. tr. ř. z r. 1853 stanovil: »Einem Dolmetscher gebüren... für eine schriftliche Uebersetzung zwei Gulden für jeden Bogen, wobei aber wenigstens dreissig Zeilen auf eine Seite u. sechzehn bis achtzehn Silben auf eine Zeile zu rechnen sind.« Dle tohoto předpisu honoroval se tedy vlastně písemný překlad jednotlivých, zvlášť kvalifikovaných stránek. Při poradách o platném nyní tr. řádu nějaká změna těchto předpisů mimo výši honoráře zamýšlena nebyla; právě uvedená kvalifikace jednotlivých stránek pouze vynechána, takže dlužno dnes honorovati každou stránku bez ohledu na počet řádků a slabik v nich. Jinak byl převzat předpis § 366. doslova do § 385. odst. 1. tr. ř. platného. Za to však byl vsunut odst. 2. o zvýšení normálního honoráře a praví se v materialiích výslovně: »Die weiteren Aenderungen dieses letzten Paragraphes (nynějšího § 385.) beziehen sich nur auf die Preisansätze für die Entlohnung. 2 Honorování dle stránek, arciť bez kvalifikace jich, tedy zůstalo.
To arciť popříti nelze, že odměna za překlad, jak ústní tak písemný, v § 385. tr. ř. stanovená, jest vzhledem na dnešní poměry pranepatrná a že třeba v tom směru novým předpisem zjednati nápravu. Leč soudcové cestou judikatury nápravy zjednávati povoláni nejsou.

*) Mayer: Handbuch der österr. Strafprozessrechtes I., str. 964.
*) Mayer v uv. spise I. str. 959.

Citace:

§ 385. tr. ř. Méně než 4 K za listinu nelze tlumočníku vůbec přiřknouti.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 4, s. 200-202.