Nelze přičítali nájemci za zaviněni, nedal-li výpověď z nájemného předmětu, jehož známou mu vadností Škodu pak utrpěl, poněvadž pronajímatel patřičných oprav neprovedl.
Nájemce není povinen nýbrž jest oprávněn výpovědí vyvarovali se škodě z vadnosti pronajatého předmětu mu hrozící (§§ 1096, a 1304 vs. obč. zák.)
C. k. okresní soud v K. uznal mezitímním rozsudkem za právo, že žalovaná pronajímatelka skladiště N. jest povinna nahraditi žalobci škodu vzniklou na jeho zboží vodou z prasklé roury ve skladišti vytrysklou.
C. k. krajský soud v U. H. vyhověl částečně odvolání žalované a změnil rozsudek první stolice potud, že jest odvolatelka povinna nahraditi žalobci jenom polovinu škody, způsobené na onom zboží jeho ve skladišti v domě žalované najatém.
Důvody:
Co se týká právního posouzení věci, shledává soud odvolací souhlasně se soudem první instance zavinění žalované odvolatelky v tom, že, ač ji resp. jejího zástupce před časem znalec na to upozornil, — 363
že by se dal vodovod lépe spravit a přímo navrhl prostředky: zakopání vyčnívající roury do země a zazdění její v koutě, — přece že ona odborných rad těchto neuposlechla, namítajíc, že zakopání rour nedá se jednak ihned provésti, ježto vadí tomu měchy ve skladišti umístněné, jednak pak, že by si tím dům svůj poškodila. Z těchto námitek jest pouze druhá poněkud oprávněna a výrokem znalců odůvodněna, kdežto první, námitka, jak správně soudce I. instance dovodil, je lichá a malicherná.
Odvolatelka tvrdí, že od ní podniknutými opravami, totiž vyspravením roury, vyhověla požadavku §u 1096. vš. obč. zák. a že tudíž pronajaté místnosti ve stavu k užívání způsobilém udržovala. Tomu tak není. Tyto opravy byly by snad stačily pro sousední místnost sodovkářem T. pronajatou, kde není nebezpečí škody zavodněním, nestačily ale pro žalobcovo skladiště umělého hnojivá, kde nebezpečí škody zavodněním (zaplavením) je daleko větší.
Nedá se tedy udržeti paušální tvrzení odvolatelky, že udržovala pronajaté skladiště, sloužící k ukládání zásob umělého hnojivá, ve stavu k užívání způsobilém, a to tím méně, ježto odvolatelka svým plnomocníkem N. vůči zástupci žalobcově výslovně prohlásila, »že rouru dobře spraví«.
Zavinění odvolatelky jest tedy prokázáno.
Na druhé straně však nelze přehlédnouti, že žalobce na způsobené škodě není bez viny. Vždyť on věděl, že správky na rouře provedené neodpovídají jeho přání, že jsou nedostatečnými. Měl zkušenosti z dřívějšího dvojího prasknutí rour, že takovým správkováním nedá se zabrániti novému nebezpečí prasknutí. Žalobce věděl, že skříňka, chránící rouru před zamrznutím, jest odstraněna, přes to však ve skladišti setrval a nejúčinnějšího svého práva, — vypovězení nájmu — nepoužil a to proto, že prý místnost ta dobře se mu hodila a měla dobrý příjezd. Volenti non fit iniuria.
Z těchto důvodů tedy vzal soud za prokázáno spoluzavinění žalobcovo na jemu nastalé škodě a v důsledku toho rozhodl ve smyslu §u 1304. vš. obč. zák., že poškozený jest povinen nésti polovinu zjištěné škody. —
C. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 13. července 1909, čís. j. Rv III. 112/9, dovolání žalobcovu vyhověl, rozsudek soudu odvolacího změnil a obnovil rozsudek soudce prvého — z těchto
důvodů:
Právem stolice odvolací ve shodě se soudcem prvým, přihlížejíc ke všem jednotlivým skutkovým okolnostem přítomného případu a k posudku znaleckému, shledala žalované přičítatelné zavinění příhody v tom, že žalovaná, ačkoliv dle § 1096. vš. obč. zák. povinna
24 byla předmět nájmu předati a udržovati ve stavu upotřebitelném, a ačkoliv z dřívějších případů věděla, že roura vodovodu není proti mrazu náležitě opatřena a ačkoli jí bylo známo, že pronajaté místnosti užívá se též k ukládání umělého hnojivá — přece opomenula učiniti opatření, jež byla by bývala způsobilá, aby se předešlo účinně nebezpečenství opětného prasknutí roury. Nelze však stolici odvolací přisvědčiti v tom bodě, že též strana žalující nemůže býti sproštěna spoluzavinění.
Spoluzavinění její spatřuje soud odvolací neprávem v tom, že žalující družstvo, ačkoliv mu bylo známo, že opravy roury vodovodní nebyly provedeny dle jeho přání, nýbrž byly nedostatečný — dle dosavadních zkušeností svých musilo předpokládati, že tím není zabráněno opětnému prasknutí roury, a ačkoliv mu dále též bylo známo, že ochranná skříňka byla odstraněna — že přece ve skladišti vytrvalo, nepouživši volného mu a zajisté účinného prostředku výpovědi.
Že strana žalující nepoužila svého práva výpovědi, v tom zajisté nelze shledávati ještě zavinění.
Než ani v tom nedá se spatřovati zavinění, že používala skladiště přes nedostatečnou opravu roury i nadále k ukládání umělého hnojivá, poněvadž jak zjištěno, stěžovala si žalující strana a dožadovala se výslovně po žalované straně odstranění vady na vodovodu a žalovaná dle § 1096. vš. obč. zák. k tomu výlučně byla povinna.
Žalovaná byla by musila použiti svého práva na výpověď, nechtěla-li splniti závazek dle posléze zmíněného místa v zákoně ji stíhající a nechtěla-li déle nésti spojené s tím ručení za případné škody a to tím více, že též upozorněna byla znalcem prostřednictvím svého syna, že vodovod musil by zcela jinak býti proti škodám opatřen.
Právem tedy žalované přičítal soudce prvý výhradné zavinění na škodě zažalované. Křepelka.