K otázce: vázne reální služebnost na celé vložce?

Ve vložce č. 11. v B., k níž mezi jinými parcellami patřila dříve též parc. č. 245, jest pro majitele palírny č. 81 v B. zajištěna služebnost kladení rour z haltýře č. p. 97/2 po parc. č. 245 jako trpící.
Parc. č. 245 odprodána byla roku 1906 od vl. č. 11 a přepsána do vl. 296. v B.
Poněvadž tedy objekt služebnostní p. č. 245 nenalézá se více ve vl. č. 11, vázne tamtéž služebnost kladení rour bezpředmětně a poněvadž majitelé palírny č. 81 zdráhají se služebnost z vl. 11. vymazati, žádají žalobci, aby bylo vysloveno rozsudkem, že služebnost tato vázne tamtéž bez právního důvodu, žalovaní majitelé palírny č. 81. jsou povinni to uznati a do 14 dní pod exekucí vydati žalobci výmazné prohlášení a aby pro případ odepření podpisu vynesený rozsudek tvořil exekuční titul pro výmaz.
I. a II. instance zamítly žalobu a to I. instance z těchto
důvodů:
Žalobci dovozují svůj nárok z toho, že, když parc. č. 245., na níž služebnost kladení rour vázla a vázne, z původní své vl. č. 11. přenesena do vložky nové za současného přenesení uvedené služebnosti, stalo se zajištění služebnosti ve vl. 11. bezpředmětným.
Náhledu tomuto nelze přisvědčiti, uváží-li se, že dle ustanovení §§ 485., 847. ob. z. obč. služebnosti knihovně zajištěné váznou vždy na celém těle knihovním, tedy nedílně na všech jeho částech. Tomu také nasvědčuje § 1., 2. zák. z 6. února 1869, č. 18 ř. z., dle něhož při oddělení nějaké části ať již dílce nebo řady pozemků dlužno přenésti veškerá na knihovním tělese váznoucí věcná práva, pokud není prokázáno svolení oprávněných, aby část bez závad odepsána byla. Ustanovení toto zajisté vztahuje se na služebnosti. Znění vkladu služebnosti, »že se vkládá služebnost vodovodu po louce č. 245«, vyznačuje jen obsah služebnosti ve smyslu § 12. kn. zák. Pokud žalobci dovozují nárok svůj z toho, že další pojištění ve vl. 11. jest bezpředmětným, dlužno poukázati na § 32. konk. ř., dle něhož může místo služebnosti nastoupiti náhrada peněžní a jest tedy v zájmu žalovaných, aby pro takovýto případný nárok zavázáno bylo celé tělo knihovní a to tím spíše, ano není jisto, zda sporná parcela do nové vložky přepsaná a ostatní parcely této vložky poskytovaly by dostatečnou jistotu, na jakou by měli žalovaní v pádě § 32. konk. ř. dle § 1374. ob. z. obč. nárok.
II. instance připojila k těmto
důvodům:
Dle § 2. knih. zák. slouží vložky knihovní ku zanešení knihovních těles věcných práv na knihovní těla se vztahujících a podle § 3. knih. zák. jest každé tělo knihovní považovati za celek. Z toho vychází, že každé knihovní právo vázne na celém těle knihovním v kn. vložce zanešeném, což má při služebnostech praktický význam, že po případě § 32. konk. ř. a § 227. ex. ř. na místo práva služebnosti vstoupí náhrada peněžitá a pro tuto jest pak zavázáno celé tělo knihovní. — § 12. knih. zák., jehož se odvolatelé dovolávají, nestanoví pro práva služebnostní výjimky z uvedené zásady; totoť ustanovení praví, že mají-li se služebnosti vztahovati pouze na určité meze, musí tyto býti zevrubně poznačeny; totoť jest jen doplnění odstavce I. § 12. cit. zákona, který při služebnostech žádá, aby jejich obsah a objem byl určitě udán. čehož jest třeba, jelikož obsah a rozsah těchto věcných práv a břemen může býti všelijakým. Neprávem poukazují též odvolatelé na výraz »statek« (Gut) v § 32. konk. ř., pod nímž jest prý jen rozuměti pouze zatíženou parcelu, ne celé tělo knihovní. — § 484., 525. ob. z. obč. nemají na daný pád vztahu, an prvnější podává pravidlo pro vyložení obsahu služebnosti, poslednější určuje, že zaniknutím služebného neb panujícího pozemku zastavuje se výkon služebnosti, dokud pozemek není vrácen v předešlý stav, kdežto zde jedná se o to, zda může služebnost pojištěna býti též ve vložce knihovní, v níž se již de facto nenalézá, kteréž otázce nutno přisvědčiti.
Nejvyšší soud dal revisi žalobců místa z těchto
důvodů:
V daném pádě dlužno řešiti otázku, má-li nemovitost, která jest zatížena služebností, obmezenou na určitou fysickou část knihovního tělesa, také po knihovním oddělení právě této fysické části, služebností dotčené, zůstati ještě na dále zatíženou.
Aby se dospělo ku správnému řešení této otázky nutno vyjíti z podstaty služebnosti: dle § 472. ob. z. obč. pozůstává podstata tato v tom, že je vlastník věci zavázán, aby ku prospěchu jiného na své věci něco snášel neb něčeho zanechal. Služebnost jeví se tedy jako právo k cizí věci, mající za účel výhradný prospěch určité osoby neb určitého pozemku, kterýmž cizí věc slouží oprávněnému co do jejího užívání. Proto, aby služebnosti trvaly po právu, jest vždy také rozhodný moment hospodářský; vždyť § 473. mluví výslovně o tom, že při služebnosti pozemkové spojeno jest právo s držbou pozemku, »aby se ho mohlo užitečněji aneb pohodlněji užívati« a z § 525. a 526. vysvítá, že vezme-li pozemek služebný neb panující zkázu úplnou, tedy také přetvoří-li se naprosto nemovitosti, o které jde, způsobem takovým, který činí výkon služebnosti zcela nemožným, tedy odpadne-li hospodářský prospěch, také právo služebnosti samo sebou zaniká. V daném pádě jedná se o služebnost, mocí které jsou dočasní vlastníci palírny č. 81 v B. oprávněni klásti roury vodovodu z haltýře parc. 97/2 přes louku parc. část 245. Dočasní vlastníci této louky jsou tudíž ve svém vlastnickém právu k louce obmezeni tak, že musí tam snášeti roury vodovodu, kladení jich, zřízení a výměnu (§ 497. ob. z. obč.). Poněvadž služebnosti dle § 484. ob. z. obč. nesmí býti rozšiřovány, ale spíše obmezovány, pokud to připouští jich povaha a účel, pro nějž byly zřízeny, poněvadž se dále zvláště při služebnosti vodovodu dle § 497. ustanovuje míra dotyčných zařízení, kterou překročiti nelze, potřebou panujícího pozemku, jest na bíledni, že vlastníci louky č. 245 služebností, o níž jde, ve volném užívání všech ostatních jim náležejících, třeba s poz. parc. č. 245 v jedné a téže vložce spojených pozemků a částí nemovitostí v žádném směru obmezováni býti nemohou. Na tom nemohou ničeho měniti ustanovení § 2., č. 2 a 3. al. 1.. kn. zák. čistě formální, jež nařizují, že knihovní vložky určeny jsou k zápisu věcných práv ku knih. tělesům se vztahujících a jich změn a že každé knih. těleso považovati sluší za celek a to tím méně, poněvadž dle § 12. kn. zák. právě při služebnostech musí býti objem a obsah práva, které se zapsati má, co možná určitě udán a obmezení jich na určité prostorové hranice přesně označeno. Z toho vysvítá, že zákonodárce byl toho dalek, aby materielní obsah a objem služebnosti rozšířil tím, že mají zapsány býti v kn. vložce a sice na listu závad nemovitosti služebné a následkem toho formálně knihovní těleso, které za jeden celek pokládati dlužno, zatížiti.
Také § 1. a 2. zák. z 6. února 1869, č. 18 ř. z. mají jen význam formální. Pokud totiž služebnost knihovně vázne, musí soudce tabulární s touto skutečností počítati a nesmí na knihovním tělu bez přivolení oprávněných žádných změn, tedy obzvláště žádného oddělování předsevzíti. Je-li však to v jednotlivém případě na snadě neb ne, to není povolán vysloviti tabulární soudce, pokud mu k tomu nebylo uděleno oprávnění zákonem samým, jako na př. v pádě § 9. a 12. cit. zákona.
Byla-li pak v pádě tomto louka č. pare. 245 v B. služebností vodovodu dotčená, jak zjištěno, před lety z kn. vložky č. 11 vyloučena a do jiné vl. č. 296 v B. za současného převodu dotyčné služebnosti přenesena, jest na bíledni, že vlastnické právo k pozemkům, jež ostaly ve vl. 11. služebností vodovodu v žádném směru obmezeno není, poněvadž ohledně těchto pozemků vlastníkům palírny č. 81. v B. žádného práva užívacího a práva zápovědi nepřísluší.
Odpadly tedy hospodářské a právní podmínky pro to, aby se v platnosti zachovalo zatížení těchto pozemků, jež zůstaly ve vl. 11., a jest nárok žalobcův na odstranění tohoto formálního právního stavu, který materielnímu stavu práva neodpovídá a knihovním zápisem byl utvořen, úplně ospravedlněn. Nedá se to hájiti, poukazují-li nižší soudy na § 485., 847. ob. z. obč. Neboť oddělením louky č. p. 245 v B. z knih. vložky č. 11, tedy dělením knih. těla nebylo vzhledem k tomu, že služebnost přenesena byla na dílec, na právu služebnosti, na jeho obsahu a objemu ve skutečnosti ničeho změněno; právo to může oprávněný po dělení jako před ním vykonávati. Nelze tedy nahlédnouti, jak mohou tato zákonná ustanovení vaditi výmazu služebnosti z vložky 11.
Poukazují-li konečně nižší soudy na § 32. konk. ř. a 227. ex. ř. a na to, že přísluší oprávněným podle těchto zákonných ustanovení eventuelně nárok na odškodnění, který se má na místě služebnosti v její knihovním pořadí z nejvyššího podání uspokojiti, tak že oprávněným změna ve skutkové podstatě služebné nemovitosti lhostejnou býti nemůže, dlužno naproti tomu uvésti, že nevyhnutelnou podmínkou tohoto nároku na odškodnění je právní existence služebnosti, která se může posuzovati jen dle ustanovení materielního práva o služebnostech, nikoliv však naopak nemůže odvozována býti z existence právě zmíněného nároku na odškodnění. Dovolání bylo tudíž vyhověno.
(Rozh. z 14. července 1908, III. č. 215/8.) K. Eckert.

Citace:

K otázce: vázne reální služebnost na celé vložce?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 1, s. 35-39.