K výkladu § 43. civ. soud. řádu.

Nezl. Josef M. podal svým zákonným zástupcem u c. k. okresního soudu v B. žalobu na Antonína T. o zaplacení obnosu 1000 K jakožto náhradu škody způsobené mu kousnutím psa žalovanému patřícího a sice žádal
bolestného . . . . . . . . . 860 K
za lékařské ošetřování . . . . 54 K
za domácí ošetřování . . . . . 86 K
1000 K
pospolu svrchu zmíněných.
Po zjištění, že kousnutí zavinily obě sporné strany a když byli soudní znalci bolest kousnutím způsobenou na 150 K odhadli a důkazy o výlohách lékařského i domácího ošetřování byly provedeny a ohledně oněch zjištěno, že obnášely 54 K, přisoudil c. k. okresní soud v B. žalobci na bolestném 75 K a za lékařské ošetřování 27 K, v dalším žalobu zamítnuv; útraty sporu navzájem zrušil, což odúvodnil tím, že třebas se vítězství a podlehnutí nedá srovnati číselně, přece ve smyslu § 43. odst. 2 c. ř. s. obnos pohledávky záležel na vyšetření znaleckém, plný účinek tohoto zákonného ustanovení byl však zmařen tím, že žalobce nároky své přemrštil.
Proti výroku o útratách obě strany rekurrovaly, načež c. k. zemský soud v Brně usnesením ze dne 21. listopadu 1908 č. R II. 325/8 / 33 — 223 —
rekurs žalobcův zamítl, rekursu žalovaného však vyhověl, odsoudiv žalobce, aby nahradil žalovanému kromě útrat rekursu také polovici jeho útrat 1. stolice, poněvadž žalobce zvítězil téměř jen s desetinou sporného nároku a kdyby byl tento nárok už původně o 2 K snížil, mohlo se jednati daleko levněji dle pravidel řízení bagatelního. Při takovém výsledku sporu nelze útraty dle § 43. c. ř. s. navzájem zrušiti, ježto zmíněný § předpokládá, že úspěch jest na obou stranách přibližně stejný.
Revisnímu rekursu žalobcovu c. k. nejvyšší soud ve Vídni vyhověl a rozhodnutí prvního soudu o útratách sporu obnovil, protože ciferní výsledek nesmí býti žalobci na újmu, neboť nehledě ani k tomu, že obzvláště nárok na bolestné již po své povaze takořka vylučuje možnost uvésti jej v žalobě obnosem později přiznaným, dochází nárok ten své formalisace právě prostředkem určení uvážením soudcovským a na podkladě vyšetření znaleckého, kteréž okolnosti stanoví zákon výslovně za podmínku zcela podstatné úchylky od obecných pravidel o náhradě nákladů processních, záležející v tom, že číselný poměr mezi obnosem požadovaným a vysouzeným nesmí býti zcela mechanicky přenášen na pole náhrady nákladů. Jelikož pak žalobce ve věci — nehledě k poměrně nepatrnému obnosu náhrady požadované za náklady domácího ošetřování — zvítězil polovicí svých nároků, dlužno uznati, že výrok prvého soudu co do útrat odpovídá zásadě vyjádřené v § 43. c. ř. s., pročež bylo jej obnoviti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 1909 č. R III. 10/9. —a—.

Citace:

K výkladu § 43. civ. soud. řádu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 5, s. 248-249.