— 280 —
§ 81. tr. z. K prosté skutkové povaze § 81. tr. z. není třeba, aby násilí — protivou k vyhrožování — bylo nebezpečným a hrozilo, že škodlivé následky pro vrchnostenskou osobu skutečné nastanou.
(Rozh. nejv. soudu zruš. z 15. května 1909, č. j. Kr III. 177/8.)
Zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku sb. soudu I. instance, jímž byl uznán vinným zločinem dle § 81. tr. z., byla nejvýš, soudem zrušovacím zamítnuta.
Důvody:
Dovolávajíc se zmatků podle § 281. č. 9. lit. a) a č. 10. tr. ř., dovozuje zmateční stížnost, že jednání obžalovaného nevyčerpává skutkové povahy zločinu dle § 81. tr. z., poněvadž se obžalovaný policejního strážníka ani nedotekl a jen se snažil vymknouti mu z rukou zatčeného J. K. To prý se stalo s vynaložením jen nepatrné síly, takže nelze mluviti o násilí dle § 81. tr. z., jenž prý vyžaduje násilí, způsobilého nahnati stráži strach, násilí, směřujícího proti vrchnostenskému orgánu samostatnému, jež může míti pro něho škodlivé následky; v nejnepříznivějším případě měl prý obžalovaný býti uznán vinným přestupkem § 314. tr. z.
S těmito vývody nelze souhlasiti.
Předem dlužno vytknouti, že se obžalovaný podle zjištění rozsudku snažil vytrhnouti J. K policejnímu strážníku vší silou, takže tento i s pomáhajícím mu strážníkem a zatčeným upadl. Tělesnou sílu, obžalovaným vynaloženou, co do stupně nutno beze vší pochyby označiti za »násilí«, poněvadž § 81. tr. z. nevyžaduje násilí nepřekonatelného. Ona byla byť i ne přímo, tedy nepřímo namířena proti vrchnostenské osobě. Musilať tato, aby si nedala zatčeného vytrhnouti a násilné zasáhnutí obžalovaného překonala, vynaložiti i se své strany sílu fysickou. Skutkovou povahu § 81. tr. z. nevylučuje, že se obžalovaný těla orgánu vrchnostenského přímo nedotkl. — 281 —
Stačí, vynaloží-li se proti osobě vrchnostenské namířená síla, která ji nutí k tomu, vyvinouti buď také se své strany sílu fysickou, aby úřední neb služební výkon provedla, aneb od výkonu toho upustila, lomu zde tak bylo. § 81. tr. z. nevyžaduje útoku na tělesnou integritu stráže, nýbrž pouze a jedině násilné vztažení ruky; to jest jistě dáno, snaží-li se kdo vytrhnouti z rukou stráže osobu zatčenou, tahaje tuto za tělo.
Pouze pro pohrůžku vyhledává § 81. tr. z., má-li se rovnati skutečně vykonanému násilí, známku nebezpečnosti. Právě z toho plyne, že, jedná-li se o skutečně vykonané násilí a nikoliv pouze o pohrůžku, jest zcela nerozhodno, bylo-li vztažení ruky způsobilým, uvésti stráž ve strach, aneb mohlo-li přivoditi pro stráž škodlivé následky. Přidruží-li se k násilí proto, že bylo použito zbraně, nebezpečí pro tělesnou integritu vrchnostenského orgánu, aneb dojde-li ke skutečnému jeho poranění, prohlašuje to § 82. tr. z. za přitěžující okolnost, určující vyšší trestní sazbu. Z toho nutno dovozovati, že se k prosté skutkové povaze § 81. tr. z. nevyhledává, aby násilí bylo nebezpečným a hrozilo skutečným nastoupením škodných následků.
Právem spatřoval tudíž sborový soud v jednání obžalovaného nikoliv snad pouhé vměšování se dle § 314. tr. z., nýbrž skutkovou povahu zločinu veřejného násilí dle § 81. tr. z. Skřipský.