K sedmdesátým narozeninám univ. prof. Dr. Aug. Miřičky.

Dne 2. prosince dožívá se sedmdesátého roku věku Dr. August Miřička, řádný profesor trestního práva a řízení university Karlovy.
Jeho životní práce je tak mnohostranná, že nemůže býti ani ve zkratce na tomto místě po všech svých stránkách zachycena. Ba nemůže býti ani naším úkolem vypočítávati veškery významnější literární projevy Miřičkovy, zahrnující časovým rozpětím dobu delší čtyř desítiletí. Otiskujeť Miřička svoje první práce již od r. 1891, a to právě v »Právníku«. Zprvu se Miřička nevyhýbal ani jiným oborům právním, ač právu trestnímu věnoval největší pozornost; v rámci tohoto vědního oboru těšilo se z počátku zvláštnímu zájmu Miřičkovu trestní právo vojenské, pro kterýžto obor se 18. srpna 1900 na pražské universitě habilitoval (poutavě psaným spisem »Ist die militärische Strafgerichtsbarkeit auf Militärdelikte einzuschränken?«, vydaným r. 1899 ve Vídni u Manze). Po habilitaci věnuje se Miřička problému, v literatuře té doby velmi živě přetřásanému a tehdy velmi časovému: otázce forem viny. Výsledkem jest Miřičkův nejznámější spis O formách trestné viny a jich úpravě zákonné, vydaný roku 1902 v Rozpravách České akademie. Miřička tento spis rok na to vydal německy u Hirschfelda v Lipsku, když jej byl částečně přepracoval a doplnil (Die Formen der Strafschuld und ihre gesetzliche Regelung). Miřičkova práce vyrůstá organicky z literárních bojů, vedených od devadesátých let minulého století v německé nauce o vymezení úmyslu v trestním právu, bojů charakterisovaných obyčejně protikladem theorie vůle a theorie představy. Miřička vychází z theorie představy, kdežto však jiní zástupci této nauky rozcházeli se od theoretiků vůle spíše ve formulaci než ve věci, Miřička domýšlí vlastní princip theorie představy a činí existenci či neexistenci představy možnosti výsledku přímo nejdůležitějším dělidlem forem viny. Dosavadní tripartici forem trestné viny (dolus — culpa) nahrazuje tripartici (obmysl — vina vědomá — nedbalost). Přes zevní podobnost s Löfflerovým o málo starším návrhem bylo by nutno přiznati řešení Miřičkovu původnost, i kdyby tu nebylo jeho ujištění, že mu v době sepsání »Forem viny« studie Löfflerova nebyla ještě známa. To se jeví zejména v tom, že to, co jest nepochybně hlavní předností návrhu Miřičkova, totiž ostrost a jasnost třídících kriterií, návrhu Löfflerovu se zcela nedostává. Volbou aktuálního thematu a originálním, ba přímo revolučním jeho řešením vzbudil Miřičkův spis zaslouženou pozornost kritiky i odborné literatury bývalého Rakouska a Německa. Možno říci bez nadsázky, že málokteré dílo českého právníka stalo se v cizině tak známým, jako Miřičkovy »Formy trestné viny«. V literatuře německy psané není takřka od té doby systematického zpracování hmotného trestního práva, ani monografie dotýkající se otázky forem viny a souvislých problémů, která by ku spisu Miřičkovu nepřihlížela. Nikoli poslední příčinou této proslulosti díla Miřičkova jest okolnost, že svoje návrhy doložil prohloubeným rozborem některých základních a s vlastním předmětem spisu úzce souvisejících problémů trestního práva. Mám na mysli hlavně znamenitou analysu pojmu právně relevantního nebezpečí, jehož vymezení možno označiti za definitivní. Náležejí sem í partie, které přispívají k vyjasnění pojmu bezprávnosti a kausality. Právě těmito svými výsledky stala se Miřičkova práce mnohým theoretikům podkladem pro řešení zmíněných problémů a svoji podnětnost zachovala si až do nejnovější doby. Naproti tomu návrh na tripartici trestné viny vzbudil daleko více odporu než souhlasu, což je ostatně přirozené, uvážíme-li, jak ostře kontrastuje se zakořeněnými představami.
Miřička vracel se i později se zvláštní oblibou k otázkám, jimiž se ve »Formách viny« zabýval. Sluší jen litovati, že nezaujal soustavně stanoviska k názorům, které se o formách viny později vyskytly v literatuře. Není pochyby, že by se mu podařilo mnohou otázku nově osvětliti, mnohou uznanou thesi vyvrátiti a zbaviti váhy nejednu námitku, která byla pronesena proti jeho řešení vlastnímu.
Po dosažení mimořádné profesury trestního práva a řízení (byl jmenován 28. března 1907) obrací Miřička svoji pozornost k právu tiskovému, jemuž i Storch svoje síly věnoval. Plodem tohoto studia jest pak zejména spis »Delikty tiskové ve vědě, zákonodárství i judikatuře«, uveřejněný r. 1908 v knihovně Sborníku věd právních a státních, jenž byl podkladem Miřičkova jmenování profesorem řádným (dne 12. října 1909). Miřička zabývá se v něm nejen obtížnou otázkou pojmového vymezení tiskových deliktů, ale podává v rámci tohoto problému přehled velké části tiskového práva vůbec.
Státním převratem nastaly Miřičkovi nové úkoly, pro něž byl i svojí vědeckou individualitou zvláště uzpůsoben a jimž se s celou duší věnoval. Máme na mysli hlavně přípravu reformy trestního práva a řízení v našem státě, jakož i zastupování Československa v mezinárodních organisacích kriminalistických, jichž činnost, světovou válkou ochromená, došla po jejím skončení nebývalého rozkvětu.
Miřička stává se předsedou komise pro reformu trestního práva a řízení v ministerstvu spravedlnosti, která vypracovala a vydala již r. 1921 přípravnou osnovu obecné části trestního. zákona. Tato osnova byla později přepracována a roku 1926 vydána v novém znění, zahrnujícím i zvláštní část trestního zákona. Vyšla též ve znění německém a francouzském a vzbudila svojí originalitou značnou pozornost v odborných kruzích zahraničních. R. 1929 byla pak vydána osnova trestního řádu, dílo v prvé řadě unifikační. Jiné naléhavé úkoly státní správy a pokud jde o osnovu trestního zákona, také nejednotnost v nazírání na podstatu trestního práva v odborné nauce i v širší veřejnosti zabránily, aby osnovy se staly dosud zákony. Leč řada novějších zákonů, upravujících některé otázky trestního práva a řízení podle obou osnov, jest důkazem, jaké bohatství reformních podnětů je v těchto pracích uloženo. Musíme ponechati povolanějšímu peru vypsati, jak značný podíl připadá na zpracování těchto osnov právě Miřičkovi jako předsedovi komise. Nepřehledná je řada zákonů, jichž přípravy se Miřička zúčastnil na vyzvání vládních orgánů nebo parlamentu. Připomeňme jen ještě Miřičkův podíl na vypracování zákona o trestním soudnictví nad mládeží. Trestním právem mládeže zabýval se Miřička vůbec se zvláštní láskou, spolupůsobě též činně při zařízeních sociální péče o mládež.
Literární tvorba Miřičkova z doby poválečné nese stopy jeho činnosti zákonodárné. Reformy trestního práva dotýkají se jednak četné práce určené k informaci doma i v cizině, otiskované též v cizích časopisech, jednak podrobnější studie k novým zákonům i k jednotlivým sporným otázkám chystané reformy. Do této skupiny literárních prací náleží i vzorný komentář zákona o trestním soudnictví nad mládeží (vydáno spolu s Dr. O. Scholzem v Praze r. 1932, nákladem »Československého kompasu«).
Když po válce »Association internationale de droit pénal« převzala úkoly Mezinárodního kriminalistického sdružení, stává se Miřička za Československo členem ředitelské rady této společnosti a zakládá v Československu početnou její odbočku (československou společnost pro právo trestní). Zúčastní se r. 1926 prvého sjezdu této společnosti v Bruselu, když byl rok před tím Československo oficielně zastupoval na IX. Mezinárodním vězeňském sjezdu v Londýně, pořádaném Mezinárodní vězeňskou komisí. Jako prvému delegátu Československa dostává se Miřičkovi nejvýše čestného úkolu předsedati X. Mezinárodnímu vězeňskému sjezdu v Praze v srpnu r. 1930. Též s touto činností Miřičkovou souvisí pak řada projevů vyšlých tiskem, zejména několik referátů pro mezinárodní sjezdy.
Poslední dosud Miřičkův větší spis, učebnice »Trestní právo procesní« z r. 1932, úzce souvisí s akademickou činností Miřičkovou. Zájem o reformu právnického studia jest svědectvím, s jakou vážností Miřička pohlížel na úkoly akademického učitele. Věnoval této otázce několik pojednání a některé své reformní podněty se snažil uplatňovati v rámci daných možností.
Vzpomeňme ještě horlivé činnosti Miřičkovy ve stavovském sdružení Českém spolku učitelů vysokoškolských, který zvolil Miřičku svým čestným členem.
Dlouholetá činnost Miřičkova v různých oborech právní praxe pomáhala vytvářeti jeho vědecký profil. Miřička nemá valného zájmu o problémy čistě theoretické, konstruktivní a právně filosofické, pěstované hlavně částí německé vědy trestního práva. Vyznačuje se naproti tomu zvláštním sklonem k otázkám právně politickým, ba možno říci, že mu právní věda přímo splývá s t. zv. právní politikou jakožto vědeckou pomůckou pro zákonodárce. Miřička formuluje svoje these zpravidla tak, že by takřka beze změny mohly býti vtěleny do zákona. Tato vlastnost Miřičku přímo předurčovala k tomu úkolu v trestním zákonodárství, jehož se mu po převratu skutečně dostalo. Miřička přímo ztělesňuje požadavek spolupráce praktických zkušeností a theoretických znalostí. Dokonalá vědecká erudice chránila Miřičku zejména před kasuistikou, k níž bývají sváděni ti, kdož zákonodárné problémy posuzují pod příliš živým dojmem praktických zkušeností, nutně svým rozsahem omezených. Kasuistiky byl Miřička ve svých návrzích vždy na hony vzdálen, usiloval naopak vždy o zachycení obecnějšího principu, čímž docílil, že na př. osnova trestního zákona vyniká nad jiné práce toho druhu stručností a koncisností výrazovou. Snad k tomu Miřičku vedl i jakýsi racionalistický rys jeho osobnosti, který charakterisuje do značné míry i Miřičkovu literární tvorbu a není asi bez souvislosti s osudem těch jeho reformních návrhů, které nalezly menší porozumění ve veřejnosti.
Praktický ráz Miřičkovy tvorby literární, který jej sbližoval před lety methodologicky se směrem zastávaným v německé vědě trestního práva von Lisztem, předurčoval Miřičku přímo k spolupráci s francouzským směrem trestního práva, representovaným po válce odborným sdružením »Association internationale de droit pénal«.
Sedmdesátý rok věku přináší Miřičkovi sice úlevu v povinnostech, zastihuje jej však ve stavu neobyčejné svěžesti tělesné i duševní. Přejeme jubilantu upřímně, aby se těšil ještě po dlouhá desítiletí plnému zdraví. Není pochyby, že léta ta nebudou u muže vyznačujícího se takovou pracovní energií a chutí k práci dobou odpočinku. Můžeme proto jistě od Miřičky očekávati ještě mnohé obohacení vědy trestního práva, o niž se tolik zasloužil.

Citace:

K sedmdesátým narozeninám univ. prof. Dr. Aug. Miřičky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 21, s. 667-672.